Archeologové zkoumají neobvyklé raně středověké pohřebiště na východě Anglie
Archeologický výzkum na východě Anglie odkryl neobvyklé pohřebiště z raného středověku, které prostřednictvím výjimečných nálezů nabízí nový pohled na společenské postavení a rituály dávných anglosaských komunit.
Na východě Anglie, jen kousek od staveniště nové jaderné elektrárny poblíž obce Sizewell, odkryli archeologové mimořádně neobvyklé pohřebiště staré zhruba 1 400 let.
Výzkum vedl tým z Oxford Cotswold Archaeology, který lokalitu prozkoumal ještě před zahájením stavebních prací. Archeologové zde identifikovali nejméně 11 pohřebních mohyl, pod kterými byli pohřbíváni lidé tradičním způsobem i lidé, jejichž těla byla po smrti spálena.
Když kosti zmizí
Půda v oblasti Suffolku je silně kyselá, což znamená, že lidské i zvířecí kosti se v ní obvykle zcela rozloží. Ve dvou hrobech se však zachovalo něco výjimečného: obrysy těl obtisknuté v písku, které připomínají sochy nebo stíny mrtvých. V jednom hrobě se rýsoval tvar koně, v druhém obrys dvou lidí. Přestože z kostí nic nezbylo, hroby obsahovaly bohatou výbavu – a ta o pohřbených vypovídá víc než samotná těla.
Kůň byl uložen do hrobu i s nasazeným jezdeckým postrojem: s ozdobami z měděné slitiny a pravděpodobně i železným udidlem v tlamě. Takový způsob pohřbení naznačuje, že nešlo o obyčejné zvíře, ale o symbol moci, prestiže a statusu.
Dvojice lidí byla pohřbena se zbraněmi – mečem, kopím a dvěma štíty, železem pobitým vědrem a měděnou a stříbrnou nádobou. Podle archeologů šlo téměř jistě o příslušníky anglosaské elity – snad válečníky, náčelníky nebo vysoce postavené členy místní společnosti.
Jedno místo, tisíce let historie
Zachované obrysy neumožňují přesně určit věk ani pohlaví pohřbených osob, vše ale nasvědčuje tomu, že šlo o dva dospělé jedince, kteří byli uloženi do země ve stejnou dobu – a s vysokou pravděpodobností zemřeli společně. Příčina jejich smrti nicméně zůstává neznámá.
Archeologové se domnívají, že kůň byl pravděpodobně obětován, aby mohl doprovodit své majitele na onen svět. Takové praktiky jsou z anglosaského období sice známé, patří ale spíše k výjimečným a vysoce symbolickým pohřbům.
Podle archeologa Howarda Williamse z Chesterské univerzity leží pohřebiště na výrazném hřebeni, dobře viditelném pro každého, kdo připlouval od moře do vnitrozemí. V 6. a 7. století šlo o oblast propojenou námořním obchodem, příbuzenskými vazbami i mocenskými ambicemi vznikajícího království Východní Anglie.
Pozůstatky nalezených těl ale nebyly jediným překvapením, které na archeology čekaly. Během výzkumu narazili také na poklad více než 300 stříbrných mincí z 11. století, římskou hrnčířskou pec z 1.až 4. století n. l., dubový žebřík z doby železné, pozůstatky sídlišť z doby bronzové a četné středověké pece. Lokalita u Sizewellu tak představuje unikátní průřez britskou historií od pravěku až po středověk.
