Astronautka v očekávání: Co by obnášel porod během letu na rudou planetu
Co se stane, když astronautka během letu na Mars zjistí, že je těhotná? Vědci už dnes zkoumají, jak by lidské tělo zvládlo početí, porod i péči o dítě v naprosto nepřirozeném prostředí vesmíru.
Donald Trump ve své inaugurační řeči slíbil, že dostane Američany na Mars. Podle Elona Muska by první lidé mohli k rudé planetě zamířit již v roce 2029. Ponechme nyní stranou, zda je tento termín reálný a představme si hypotetickou situaci, kdy během letu k tomuto pro lidstvo neznámému světu vzdálenému téměř miliony kilometrů, zjistí jedna z žen, že je těhotná. Není cesty zpět. Návrat na Zemi je možný až za řadu měsíců a nezbývá než se pokusit donosit, porodit a udržet při životě nového člena posádky.
Přestože podobný scénář zatím zní jako čiré sci-fi, vědci se touto možností začínají vážně zabývat. Jak ukazuje nedávná studie Dr. Aruna Holdena z Univerzity v Leedsu, podobný scénář může být v budoucnu reálný a přináší řadu výzev i překvapivých příležitostí.
Vesmírné těhotenství
Dr. Holden ve své práci analyzuje celý reprodukční proces – od oplodnění až po péči o novorozence – v extrémních podmínkách meziplanetárního prostoru. Vzhledem k tomu, že cesta na Mars a zpět trvá přibližně tři roky, je během ní dostatek času na celé těhotenství i porod. A i když je sex a početí ve vesmíru zatím tabu, s malou izolovanou posádkou a dlouhodobým pobytem je to biologicky poměrně snadno představitelné.
Největší hrozbu podle Holdena představuje kosmické záření, konkrétně galaktické kosmické paprsky – vysoce energetické částice, které prostupují vesmírem a bombardují vše, co jim stojí v cestě. Na Zemi nás před nimi chrání atmosféra a magnetické pole, ale ve vesmíru je posádka neustále vystavena tomuto neviditelnému nebezpečí.
Pro vyvíjející se embryo v raném stádiu – kdy se buňky rychle dělí – může i jediný zásah znamenat potrat. S postupujícím těhotenstvím se zvětšuje placenta i plod, což paradoxně znamená větší „cíl“ pro škodlivé záření. Zásah může například spustit předčasné kontrakce a ohrozit tak matku i dítě miliony kilometrů od jakékoli lékařské pomoci.
Bez gravitace to bude fuška
Další výzvou je mikrogravitace. I když samotné oplodnění může být v beztíži složitější z čistě praktických důvodů, samotné těhotenství by po uhnízdění embrya pravděpodobně pokračovalo normálně. Úplně jiný příběh je ale porod. Ve vesmíru totiž vše plave – krev, plodová voda, nástroje i samotné dítě. Bez gravitace, která na Zemi pomáhá nejen s průběhem porodu, ale i s manipulací s novorozencem, se stává celý proces extrémně složitým.
A co péče o miminko? Kočárky, postýlky, pleny – to všechno je designováno pro prostředí s gravitací. V mikrogravitaci by bylo třeba vymyslet úplně nové postupy i vybavení, například jak bezpečně kojit, převlékat nebo vůbec držet dítě, aby neodplulo pryč.
Bezpečnější než na Zemi?
Podle Dr. Holdena ale porod ve vesmíru skýtá i překvapivá pozitiva. Dobře navržená kosmická loď totiž nabízí vysoce kontrolované prostředí – stálou teplotu, čistý vzduch, bezinfekční prostředí, což je v mnoha částech světa, postižených válkami či přírodními katastrofami, nedosažitelný luxus. Hypoteticky by tedy mohl být porod ve vesmíru bezpečnější než v některých nehostinných částech Země.
S tím, jak se lidstvo pomalu připravuje na dlouhodobé mise mimo Zemi, přestává být otázka těhotenství ve vesmíru hypotetickou. Až přijde na svět první vesmírné dítě, nepůjde jen o velký vědecký mezník – bude to i důkaz neuvěřitelné přizpůsobivosti lidského života.
