Atlantik se mění v hurikánovou dálnici: Riziko seskupených bouří stouplo desetkrát
Severní Atlantik se stal novým světovým centrem hurikánových shluků. Pravděpodobnost vzniku vícenásobných bouří se za půlstoletí zvýšila desetkrát.
Nová studie ukazuje, že Severní Atlantik se stal světovým epicentrem tzv. hurikánových shluků – tedy situací, kdy se v jedné oblasti oceánu ve stejnou dobu objeví dva či více tropických cyklon, které udeří v rychlém sledu a násobí škody. Za posledních 46 let se pravděpodobnost, že se takové shluky vytvoří právě v této části světa, zvýšila z 1,4 % na 14,3 %. To je zhruba desetinásobný nárůst oproti dřívějšímu stavu, kdy prvenství v tomto směru držela západní část severního Pacifiku.
Atlantik v éře hurikánových shluků
Podle vědců z čínské univerzity Fudan za současnou situací stojí změny v mořských teplotách. Posuny v poměru mezi chladnějšími a teplejšími oblastmi vytvářejí ideální podmínky pro vznik několika bouří najednou. Vědci konkrétně hovoří o tzv. „La Niña-like“ oteplovacím vzorci, kdy se východní Pacifik ohřívá pomaleji než ten západní. Tento jev ovlivňuje nejen četnost bouří, ale také sílu tzv. synoptických vln – velkoprostorových pohybů atmosféry, které mohou podporovat vznik cyklon a někdy dokonce spustit řetězovou reakci, kdy jedna bouře pomáhá produkovat další.
Hurikánové shluky jsou pro Spojené státy obzvlášť nebezpečné. Pobřeží Mexického zálivu, východní pobřeží i americká území v Karibiku, jako je Portoriko nebo Americké Panenské ostrovy, se mohou častěji potýkat s několika ničivými bouřemi v rychlém sledu. V praxi to znamená méně času na opravy infrastruktury, přetížení záchranných složek, přerušení dodavatelských řetězců a kumulující se škody. Historické příklady, jako rok 2017 s hurikány Harvey, Irma a Maria, nebo rok 2020 s pěti pojmenovanými bouřemi současně v Atlantiku, ukazují, jak rychle může být systém zasažen opakovaně.
Riziko pro USA prudce roste
Tým z Fudan University a University of Hong Kong analyzoval téměř půlstoletí pozorovacích dat a použil detailní klimatické modely. Vytvořili pravděpodobnostní model založený na základních parametrech – četnosti bouří, jejich trvání a sezónním výskytu. Ten měl vysvětlit, proč se shluky tvoří. Když se model u některých let minul s realitou, přidali do analýzy data o synoptických vlnách, které pomohly odlišit náhodně vzniklé shluky od těch, které jsou fyzikálně propojené.
Podle predikcí se trend růstu hurikánových shluků nezastaví minimálně do poloviny 21. století. To znamená, že i v budoucnu bude pravděpodobnější několik bouří soustředěných do krátkého časového úseku.
Autoři studie, zveřejněné v Nature Climate Change, zdůrazňují, že tyto jevy by měly být součástí oficiálních hodnocení rizik – většina současných modelů totiž stále předpokládá, že hurikány přicházejí nezávisle na sobě. Přesnější pochopení „hurikánových dopravních zácp“ by mohlo výrazně zlepšit plánování prevence a reakce na přírodní katastrofy.
