Aztécký panovník Moctezuma II. měl svou vlastní zoo
Důkazy na zvířecích kostech z obětních jam v aztéckém Tenochtitlánu naznačují, že Aztékové drželi v zajetí řadu zvířecích druhů.
Když španělští conquistadoři v roce 1519 poprvé vstoupili do významného aztéckého města Tenochtitlánu, podali zprávy o existenci „vivária“, jemuž říkali „Dům zvířat“. Později se této stavbě říkalo Moctezumova zoo, podle aztéckého vládce Moctezumy II., který v té době ještě formálně panoval. Až doposud ale nebyly nalezeny věrohodné doklady existence zoo.
Archeolog Israel Elizalde Mendez z mexického Institutu národní archeologie a historie (INAH) ve své nové knize „Zvířata chovaná v dávném městě Tenochtitlánu“ nabízí asi zatím nejpřesvědčivější důkaz toho, že Aztékové chovali ve své metropoli řadu druhů divokých zvířat, včetně jaguárů, pum, vlků a rozmanitých dravých ptáků.
Kosti z obětních jam
Jak zdůrazňuje Benjamin Taub na platformě IFL Science, Mendez nenašel Moctezumovu zoo jako takovou. Analyzoval ale 28 zvířecích koster, které byly nalezeny v obětních jámách v Tenochtitlánu a získal důkazy, podle nichž byla tato stvoření před svým obětováním chovaná dlouhou dobu v zajetí.
Jednalo se například o kosti orlů skalních, křepelek, vlků a jaguárů vykazujích známky léčených zranění, problémů s klouby a infekčních nemocí. Vzhledem k závažnosti řady z nich je podle Mendeze nepravděpodobné, že by takové zvíře přežilo v divočině. Z toho usuzuje, že před obětování byla tato zvířata chována v zajetí, možná dlouhou dobu a lidé se o ně dle svých možností starali.
Mendez také zjistil, že chovu v zajeté odpovídá strava dravých ptáků a že důkazy rovněž nasvědčují tomu, že přinejmenším vlci se v zajetí rozmnožovali. Podle archeologa se zoo skládala ze dvou zařízení, přičemž v jednom z nich chovali vodní ptáky. Dohromady se jim říkalo totocalli, což znamená „dům ptáků“. Název si vymyslel až španělský misionář Bernardino de Sahagún, autor Florentského kodexu.
