Reklama


Bělostný příslib jarního slunce: Klenoty Chlébského potoka

28.12.2018 - Jaroslav Monte Kvasnica

Jméno bledule by slušelo i křehké lesní víle. Nespočetné bělostné davy takových lesních žínek tančí v jarním vánku za neustávající hudby průzračných vod Chlébského potoka

<p>Bledule je jméno, které by slušelo i křehké lesní víle.</p>

Bledule je jméno, které by slušelo i křehké lesní víle.


Reklama

Přírodní památka Údolí Chlébského potoka byla vyhlášena v roce 1998; území však bylo zákonem chráněno již od roku 1953. Oblast o rozloze 13,25 ha je ojedinělým nivním biotopem s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin, jejichž nejvýraznějším zástupcem je bezesporu bledule jarní (Leucojum vernum).

Ráj rostlin i zvěře

Lokalita ležící v nadmořské výšce 450–550 metrů je součástí přírodního parku Svratecká hornatina, jenž se rozkládá na rozloze více než 36 000 hektarů. Chlébský potok, který se nad Nedvědicí vlévá do řeky Svratky, je lemován břehovým porostem, který je tvořen olší lepkavou (Aldus glutinosa), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a javorem mléčem (Acer platanoides). Na kmenech stromů jsou hojné epifyticky rostoucí mechorosty, což výmluvně vypovídá o čistotě zdejšího ovzduší.

Biotop nivy Chlébského potoka je velmi příznivý i pro druhově bohaté bylinné patro. Najdete zde například devětsil bílý (Petasites albus), škardu bahenní (Crepis paludosa), prvosenku vyšší (Primula elatior), krabilici chlupatou (Chaerophyllum hirsutum) a mnoho dalších zajímavých bylin.

Bystřinný tok Chlébského potoka ovšem zajímá i ornitology. Je totiž vyhlášeným lovištěm čápa černého (Ciconia nigra), běžně tady můžete spatřit konipasa horského (Motacilla cinerea) a především skorce vodního (Cinclus cinclus), který se horlivě živí v potočních vodách. V potoce se rovněž vyvíjejí larvy mloka skvrnitého (Salamandra salamandra).

„Svatá země“ bledulí

V časném jaru se však niva Chlébského potoka stává především poutním místem vyznavačů prvních jarních květů, kteří jsou po zimě „vyhládlí“ touhou po první křehké kráse. Jejich touha je do sytosti ukojena statisíci kvítků bledulí jarních. Nutno podotknout, že „hladových“ tu bývá opravdu hodně. Proto je dobré zamířit do jinak tichých míst ve všední den.

Bledule jarní (Leucojum vernum), které se kdysi říkalo koukořička či koukořík, je vzácným erbovním kvítkem jarní přírody. Patří mezi jednoděložné (Liliopsida) v řádu liliotvaré (Liliales) a čeledi amarylkovité (Amaryllidaceae). Kvete od února do dubna, a na jaře tak patří mezi první kvetoucí rostliny.

Bledule má zvonkovitě tvarovaný šestičetný bílý květ, jenž roste na převislých stopkách a vyrůstá z paždí toulce. Bělostné okvětní lístky zdobí žluté (někdy nazelenalé) skvrnky a vzácně může mít rostlina i dvojkvítky. Vyrůstá z podzemní cibulky, která po odkvětu uchovává veškeré živiny. Jejím plodem je elipsoidní tobolka, rozmnožuje se buď semeny, nebo dceřinými cibulkami. Z jedné cibule vyrostou každý rok tři až čtyři listy a jeden až dva květy. Rostlina bývá deset až třicet pět centimetrů vysoká.

Jedovatý květ bažin i zahrad

Bledule jarní se vyskytuje ve střední, jižní a západní Evropě v blízkosti malých vodních toků a v podmáčené půdě mezi listnatými stromy. Její stanoviště tak jsou v lužních lesích, na podmáčených loukách, v nivách, na vlhkých stráních a v bažinách. V minulosti byla v České republice podstatně hojnější, avšak vzhledem k drastickým zásahům do krajiny (znečištění, nadměrné hnojení, meliorace) vhodných lokalit ubylo a bohužel stále ještě ubývá. V České republice je bledule jarní vzácná a patří mezi ohrožené druhy. Proto je zvláště chráněna dle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. Mimo přirozená stanoviště bledule najdeme i v zahradách, kde se pěstují už od počátku 15. století.

TIP: Výpustek v Moravském krasu: Stíny tajemné jeskyně

Bledule patří mezi jedovaté rostliny. Obsahuje jedovaté alkaloidy (např. leucojin, galathamin, lykorin a isotazatin), což způsobuje nadměrné slinění, průjem, zvracení a celkovou slabost. Divoká prasata to zřejmě vědí – v okolí „bledulových polí“ jsme pozorovali mnoho stop černé zvěře a nočního rytí, ale bledulí se černí rytíři ani nedotkli.

 

 

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Zdenka Prokešová

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Na post nejlidnatější země budoucnosti aspiruje Indie, která se však svému populačnímu růstu snaží zabránit.

Zajímavosti

„Modrý pavouk“ v marsovské oblasti Terra Sabaea

Vesmír
Reklama

Australánci představují nejstarší přežívající lidskou kulturu na celé Zemi.

Věda

Drony obstarají dopravu zásilek mezi loděmi a pobřežím.

Věda

Marie Terezie s dětmi

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907