Nová studie amerických vědců ukázala, že mezi lety 1914 až 1919 panovalo v Evropě neobvykle vlhké a chladné počasí. Tato stoletá anomálie ve vývoji počasí přinesla v kombinaci s 1. světovou válkou doslova vražedný mix
Neobvykle chladné a vlhké počasí na počátku 20. století bylo nakonec horší, než všechny nové zbraně, včetně kulometů, tanků nebo bojových plynů.
Během 1. světové války, jednoho z nejstrašlivějších konfliktů v lidských dějinách, zemřelo 18 milionů lidí. K extrémně vysokému počtu obětí přispělo podle studie amerických vědců i mimořádně nepříznivé počasí v letech 1914 až 1919. Vyplývá to z nového výzkumu, který vedl Alexander More z americké Harvard University.
More se svými kolegy analyzoval ledová jádra z Alp. Z ledu vědci dokázali vyčíst, že se v době první světové války změnily poměry v zemské atmosféře. V Evropě v té době mnohem více pršelo a bylo mnohem chladněji, než je obvyklé. Podle Moreho šlo o stoletou anomálii ve vývoji počasí.
TIP: Chřipkové epidemie, které otřásly světem
Chladný a vlhký klimatický výkyv počasí způsobil, že zákopy na evropských bojištích byly plné bláta, což vedlo k větším ztrátám na životech z řady důvodů. Ještě horší ale bylo, že nepříznivé počasí změnilo migrační chování ptáků, kteří se tak ocitli ve větším kontaktu s lidmi. Ptáci byli zdrojem chřipkových virů, které se ve vlhkém počasí lépe šířily. Výsledkem tohoto mixu byl nástup španělské chřipky, která si mezi lidmi vybrala více obětí, než samotné boje 1. světové války. Podle současných odhadů podlehlo španělské chřipce v letech 1918–1920 mezi 20 a 50 miliony lidí.
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
PřírodaOstrov Sokotra, kde se poddruhu Adenium obesum subsp. Socotranum daří, leží asi 240 km od pobřeží Somálska. Politicky je ovšem ostrov součástí Jemenské republiky. (foto: Shutterstock)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
