Bez pravidel: Nová studie ukazuje, jak brutální byly boje v době kamenné

15.06.2021 - Zuzana Rychlá a ČTK

Čerstvý archeologický výzkum poskytuje nový pohled na extrémně násilnou povahu válčení v době kamenné, přinejmenším v některých konfliktech. Dávní bojovníci útočili hlava nehlava a masakrovali muže, ženy i děti...

<p>Nový výzkum odhalil nečekaně vysokou míru násilí, která mohla vypuknout, přinejmenším za určitých okolností, v době kamenné.</p>

Nový výzkum odhalil nečekaně vysokou míru násilí, která mohla vypuknout, přinejmenším za určitých okolností, v době kamenné.


Reklama

Detailní analýza zranění způsobených v boji, která utrpěli členové malé komunity žijící v údolí Nilu před téměř 20 000 lety, odhaluje, že dávní bojovníci útočili hlava nehlava. Zraňovali a zabíjeli ženy i děti se stejně vysokou frekvencí, jako masakrovali muže.

Velké bitvy se tehdy moc neodehrávaly, alespoň pokud jde o zkoumanou populaci, naznačuje studie. Spíše to vypadá na četnější menší útoky, kdy se terči stávaly skupiny rodin. Útoky byly někdy mimořádně zuřivé a míra násilí mnohem vyšší, než bylo třeba k prostému zabití. Některé oběti měly 10 až 20 nezhojených zranění od šípů či kopí. A každá z nich byla terčem alespoň jednoho útoku. Například jedna žena měla 19 nezhojených ran v boku, nohách, paži, rameni a hlavě.

Odhalené dějiny násilí

Vědci z Britského muzea a francouzského Národního centra pro vědecký výzkum pomocí mikroskopů detailně prozkoumali ostatky 61 jedinců z prehistorického pohřebiště zvaného Džabal Sahaba v severním Súdánu, kteří byli exhumováni v 60. letech minulého století.

Z těchto 61 lidí jich 41 procent mělo v kostech zranění způsobená šípy nebo kopími. Dalších 21 procent jich bylo zraněno nebo zabito palicemi nebo jinými tupými předměty. U většiny lidí se skoro polovina viditelných zranění stihla zhojit, což napovídá tomu, že se stali terči útoku vícekrát – možná několikrát do roka. Objevené rány přitom dozajista svědčí jen o části útoků, kterým čelili, jelikož třetina jejich kostí se nedochovala a vědci je nemohli prozkoumat. Navíc mnoho válečných zranění se týkalo svalů a orgánů, a jsou už prakticky nezjistitelná, podobně jako zcela zhojená poranění.

Většina útoků se odehrála z větší vzdálenosti – pomocí kopí nebo luků a šípů, které byly v oblasti údolí Nilu velmi sofistikované a navržené tak, aby způsobily maximální ztrátu krve. Zdá se přitom, že v boji převládaly šípy. Výjimku tvořily děti, které útočníci nezřídka zabíjeli tupými předměty – pravděpodobně kamennými kladivy nebo palicemi z kostí či dřeva. Přinejmenším polovina z 15 dětí z pohřebiště vykazovala viditelné známky toho, že byly (často několikrát) napadeny.

Krvavý boj o zdroje

Je možné, že úroveň násilí v Džabal Sahabě byla obzvláště vysoká kvůli klimatickým změnám té doby, které vedly k větší konkurenci mezi různými komunitami. Vnitrozemské údolí Nilu se stávalo výrazně sušší, kvůli čemuž ubývalo divoké zvěře. Také Nil samotný byl mnohem nevyzpytatelnější, občasné velké záplavy ničily prakticky veškerou místní vegetaci.

„Ukázalo se, že Džabal Sahaba je nejstarším pohřebištěm údolí Nilu a jedním z nejranějších míst na světě znázorňujícím rozsáhlé mezilidské násilí. Za tyto časté konflikty bylo nejpravděpodobněji zodpovědné soupeření o zdroje kvůli změnám klimatu,“ míní vědec Daniel Antoine z Britského muzea.

Ačkoliv vědci zkoumali oběti z pohřebiště v posledních několika letech, vědecká práce by nebyla možná bez původních vykopávek na místě, které schválilo UNESCO ještě před stavbou egyptské Asuánské přehrady a následným zaplavením lokality Násirovým jezerem v 60. letech 20. století. Dnes je pohřebiště z doby kamenné nedostupné – leží na dně jezera.

Přesné datum, kdy Džabal Sahaba začalo vznikat, není známo. Nicméně testy ukazují, že lidé v něm byli pohřbeni před 13 400 až 20 000 lety. Zároveň to vypadá, že pohřebiště využívaly jen dvě nebo tři generace tehdejších obyvatel.

TIP: Středověké šípy způsobovaly děsivá zranění

Nový výzkum je důležitý, jelikož odhaluje nečekaně vysokou míru násilí, která mohla vypuknout, přinejmenším za určitých okolností, v době kamenné. Naznačuje, že neplatila žádná pravidla, tradice nebo tabu, která by usměrňovala konflikty mezi komunitami. A to napovídá tomu, že možná neexistovaly žádné etické hodnoty, alespoň pokud jde o zacházení s členy jiných komunit. Množství přehnaného násilí také poskytuje obrázek o míře nepřátelství, které komunity cítily k jiným lidem. Brutální vraždění dětí pak naznačuje, že útočníci chtěli komunitu raději vyhladit než jen porazit.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907