Bez šance na přežití: Nejextrémnější podoby exoplanet
Astronomové již objevili přes 7 300 planet za hranicemi Sluneční soustavy. Některé z nich se v určitých ohledech podobají Zemi, jiné však představují mimořádně extrémní světy, kde by známý život neměl šanci.
LP 791-18 d: Svět vulkánů
Exoplaneta pojmenovaná LP 791-18 d dosahuje 1,03 průměru Země, 0,9násobku její hmotnosti a tamní teplota se pohybuje mezi 27 a 127 °C. Tato tzv. exozemě by však mohla podléhat sopečným výbuchům stejně často jako Jupiterův měsíc Io, vulkanicky nejaktivnější těleso Sluneční soustavy. LP 791-18 d obíhá s periodou pouhých 2,8 dne kolem malého červeného trpaslíka, vzdáleného od nás 86 ly (světelných let), jehož poloha se promítá do souhvězdí Kráteru. Má přitom vázanou rotaci, takže ke své hvězdě obrací stále stejnou polokouli. (ilustrace: NASA, CC BY 4.0)
WASP-193 b: Jako cukrová vata
Exoplaneta WASP-193 b je o 50 % větší než Jupiter, ale sedmkrát méně hmotná, a s extrémně nízkou hustotou se podobá cukrové vatě: Konkrétně se u ní jedná o 0,059 g/cm³, zatímco u Jupitera jde o 1,33 g/cm³ a u Země o 5,51 g/cm³. Zmíněné těleso obkrouží jednou za 6,25 dne hvězdu podobnou Slunci, vzdálenou od nás 1 200 ly, a podle vědců stejně jako většina plynných obrů sestává převážně z vodíku a helia. Zmíněné plyny u něj ovšem zřejmě utvářejí velmi nafouknutou atmosféru, sahající o desítky tisíc kilometrů dál než v případě našeho „krále planet“. (ilustrace: NASA, CC BY 4.0)
Gliese 367 b: Ohnivý kus železa
GJ 367 b, známá též jako Gliese 367 b, je v mnoha ohledech extrémní: V podstatě představuje ohnivý kus železa, a přestože krouží okolo červeného trpaslíka, přijímá od něj 576krát víc záření než naše planeta od Slunce. Předpokládaná teplota na její denní straně tak přesahuje 1 500 °C. Hmotnost GJ 367 b odpovídá 0,633násobku Země, její hustota byla určena na 8,1 g/cm³ a s jádrem sahajícím do 86 % jejího průměru se podobá Merkuru. Dělí ji od nás 31 ly a svou mateřskou hvězdu oběhne za 7,7 hodiny. Pravděpodobně přitom nemá žádnou atmosféru. (ilustrace: NASA, CC BY 4.0)
Desítky toulavých planet: Vesmírní nomádi
Jen v roce 2021 se podařilo pomocí dalekohledů ESO odhalit 70 toulavých planet. Zmíněné objekty o hmotnosti srovnatelné s oběžnicemi Sluneční soustavy nekrouží kolem žádné stálice, ale osamoceně putují mezihvězdným prostorem. Tito záhadní nomádi se vesmírem pohybují daleko od hvězd, jež by je mohly osvětlovat. I miliony let od svého zrodu si však udržují dostatečnou teplotu, aby sami vyzařovali infračervené světlo. Jejich počet v naší Galaxii se odhaduje na několik miliard až bilionů. (ilustrace: ESO, CC BY 4.0)
TOI-2180 b: Hustý jupiter
Ve vzdálenosti „pouhých“ 379 ly objevili astronomové záhadnou exoplanetu velikosti Jupitera: TOI-2180 b má přibližně stejný průměr jako náš plynný obr, ale je téměř třikrát hmotnější. Rozdíl v hustotě pak naznačuje, že vznikla jiným způsobem. Jeden oběh kolem mateřské hvězdy jí trvá 261 dní čili mnohem déle než většině známých plynných obrů. Další anomálie spočívá v její teplotě, dosahující nečekaně mírného průměru 77 °C. Zatímco je tedy teplejší než Jupiter a Saturn, ve srovnání s řadou jiných obřích exoplanet na ní panuje značné chladno. (ilustrace: NASA, CC BY 4.0)
55 Cancri e: Diamantová planeta
Kamenné těleso dvakrát větší a osmkrát hmotnější než Země, obíhající s periodou 18 hodin okolo hvězdy 55 Cancri A v souhvězdí Raka, představuje podle astronomů z Yale University nejspíš diamantovou planetu. Ilustrace zachycuje její strukturu: Povrch rozžhavený asi na 2 400 °C tvoří převážně grafit, pokrývající tlustou vrstvu diamantů, pod níž spočívá vrstva křemičitanů. V centru mimořádně horké exoplanety 55 Cancri e se pak nachází roztavené jádro. Jde o jednu z pěti známých oběžnic hvězdy podobné Slunci, vzdálené od Země 41 ly. (ilustrace: NASA, CC BY 4.0)
