Bez šroubků a hřebíků, nepostavíš nábytku: Jak to ale naši předci dělali?

14.06.2017 - Jan Šimek

Jak se spojovaly dohromady dva kousky dřeva, když lidé neměli lepidlo v tubě a železné hřebíky byly moc drahé?

Truhlářská dílna -<p>V nábytkářství se nejčastěji pracovalo s kostěným klíhem, ale šel využít i klíh z kůže</p>
Truhlářská dílna -

V nábytkářství se nejčastěji pracovalo s kostěným klíhem, ale šel využít i klíh z kůže


Reklama

Nábytek potřebovali lidé vždy a všude, proto nepřekvapí, že truhlářství patří k vůbec nejstarším řemeslům v dějinách. Dláto, hoblík nebo třeba pilku bychom našli v každé stolařské dílně už ve starověku. Obtížnější to však bylo s pojivovými komponenty. I s tím si ale naši předci dokázali poradit.

Jak nahradit vruty

Místo vrutů se ve starých dobách používaly takzvané dřevěné hřebíky nebo čepy. Nejčastěji sloužily k přidělávání lišt a hran k plochám nábytku, stloukání prken dohromady nebo k takzvaným přitloukaným svlakům v lidové stavbě. Ještě dnes můžete připevnění lišty dřevěnými hřebíky vidět na barokních kostelních lavicích. Dřevěné hřebíky měly tvar dlouhého komolého jehlanu s podstavou ve tvaru kosočtverce nebo čtverce.

Hřebíky se tvořily nejčastěji z tvrdého dřeva (buk, akát, jasan) nebo ze stejného dřeva jako byly spojované díly. Spojované díly se nejprve slepily a potom se provrtaly nebozezem – použít nebozez je důležité, protože na rozdíl od běžného vrtáku vyvrtá kónickou díru. Do díry se potom natloukl dřevěný hřebík a přebytečné dřevo se odřízlo pilkou nebo odseklo dlátem a zahladilo hoblíkem. Někdy se také mohly z přebývajícího dřeva hřebíku vyřezat ozdobné hlavičky.  

Čím slepit dva kusy dřeva

Místo lepidla se používal klíh. V nábytkářství nečastěji kostěný, ale šel využít i klíh z kůže. Základem klihu jsou bílkoviny schopné vytvářet koloidní roztoky. Klíh se nanášel za tepla a i dnes ho lze koupit v potřebách pro výtvarníky. Pro lepení je třeba klihové granulky nechat 24 hodin bobtnat v určeném množství vody (nejlépe podle návodu uvedeného na klihu) a zahřát jej na teplotu mezi 60 a 70 °C. K tomu se dá nejlépe využít vodní lázeň. Po zahřátí se klíh nanese na lepenou plochu a ještě zatepla, dokud neztratí lepivé vlastnosti, se plochy spojí a zatíží. Klíh se nedá použít opakovaně, při každém dalším zahřátí totiž ztrácí lepivé vlastnosti. 

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti 12/2014

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie
Věda

Obliba Papinova hrnce stoupla zejména v době druhé světové války, kvůli šetření paliva a kratší době vaření.

Zajímavosti

Kosmická loď s jaderným termálním pohonem

Vesmír

LST mají místo i v moderní době, v tomto případě se jedná o korejské plavidlo.

Válka

Část sloního stáda. Možná právě od potyčky se stromem má největší slon v popředí snímku zlomený jeden kel.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907