Bizarní profesor Giovanni Aldini: Pomocí elektřiny oživil mrtvolu

03.07.2019 - Bohumil Tesařík

Říká se, že věda je nástrojem pokroku. Mezi váženými učenci se ale zákonitě objevily i postavy, které se seriózním výzkumem neměly vůbec nic společného. Právě k takovým vědcům patří v historii elektřiny a magnetismu italský fyzik Giovanni Aldini

<p>Aldiniho experimenty</p>

Aldiniho experimenty


Reklama

Jméno Giovanniho Aldiniho (1762–1834) najdeme v odborné literatuře o minulosti elektrotechniky a medicíny jen výjimečně, spíše na ně narazíme v dílech o kuriozitách v historii lidské společnosti a samozřejmě v souvislosti s Frankensteinem. K vytvoření této slavné literární postavy totiž inspiroval Mary Shelleyovou patrně právě Aldini.

Galvani a jeho žáby

V devadesátých letech 18. století vyvolal italský lékař a univerzitní profesor Luigi Galvani (1737–1798) velký zájem o animální (živočišnou) elektřinu v organismu svými všeobecně známými pokusy se žabími preparáty. Zjistil, že svaly mrtvých žab se po zásahu statické elektřiny stahují, a to i poté, když se jich jen dotýkal bimetalickým obloukem. Tomuto záhadnému jevu věnoval jedenáct let obsáhlých výzkumů s cílem odhalit jeho podstatu. „Galvanismus“ a bioelektrické jevy byly na světě a staly se hitem, který zaměstnával celé generace přírodovědců.

Galvaniho experimenty v různých úpravách opakovali a hledali nové oblasti zkoumání tohoto jevu. Mezi experimentátory s animální elektřinou patřili také lékaři. Stejně jako doktor Galvani považovali svaly za zdroj elektřiny

Vedle různých oživovacích pokusů na zvířatech přitahovaly zvláštní pozornost také pokusy na člověku. V této fázi šlo zejména o lidské mrtvoly. Ačkoliv se těmito pokusy zabývali patologové v řadě zemí, po celé Evropě proslul Ital Giovanni Aldini zvaný „elektrikář“. Byl to vážený profesor fyziky a lučby (chemie) na prestižní boloňské univerzitě a autor několika vědeckých spisů, z nichž nejdůležitější je Memoria intorno all´electricita animale. Pocházel z rozvětvené rodiny předních italských učenců z Bologne, byl Galvaniho synovcem a zaníceným zastáncem a neúnavným až chorobným propagátorem jeho myšlenek. 

Šílené spektákly italského elektrikáře

Popularizaci Galvaniho výzkumu a vlastních experimentů však Aldini silně přehnal, když své bizarní pokusy předváděl před širokým publikem po celé Evropě doslova jako divadelní představení. Veřejné pokusy také zaznamenal, například o experimentu na těle popraveného v roce 1802 napsal: „Jeden pól byl zaveden do úst, druhý do ucha. Oční bulvy a svaly vykázaly záchvěvy a oči se otevřely.“ Byl schopen vyvolat klapání čelistí či skřípění zubů useknutých hlav, koulení očí v důlcích a podobné projevy

Nejhrůznější veřejnou podívanou připravil publiku v Londýně v roce 1803 v prostorách královské chirurgické akademie, kdy „oživil“ mrtvolu právě popraveného dvojnásobného vraha George Forstera. Do jeho konečníku pustil proud, takže mrtvý muž začal vypouštět plyny a všelijak kopal a škubal nohama. Zaměřil se také na zločincův obličej a nebožtík dokonce otevřel levé oko.

TIP: Pitvy, vědci a šarlatáni: Jak vypadaly počátky lékařství v rudolfinské Praze?

Lidé, kteří šílenému spektáklu přihlíželi, byli přesvědčeni, že zločinec ožil, takže musel být „popraven“ znovu. Jeden z diváků údajně hrůzou zkolaboval a zemřel. Jak sám Aldini prohlásil, základní motivací jeho experimentů a prvořadým cílem jeho bádání byla snaha nalézt způsob, jak „vyvolat zpět potlačení života“. Po všech těchto výstředních aktivitách, mu byl několik let před smrtí v roce 1834 v Miláně udělen rakouským císařem Františkem I. rytířský řád a titul tajného rady za zásluhy o rozvoj přírodních věd.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stegouros elengassen se svým nebezpečným ocasem.

Věda

Detailní a širokoúhlý pohled na galaxii NGC 7727 ukrývající nejbližší pár superhmotných černých děr. Snímek vlevo byl pořízen přístrojem MUSE a dalekohledem ESO/VLT, snímek vpravo získal dalekohled VST (VLT Survey Telescope).

Vesmír

V kolébce černého zlata

kde: Etiopie, Afrika

Za domov kávy se obecně považuje Etiopie: Příprava nápoje se tam dodnes pojí s rituály a zcela spočívá na bedrech žen. „Baristky“ nejprve pálí kadidlo a poté v pánvi nad otevřeným ohněm praží kávová zrna, načež je rozdrtí v hmoždíři. Výsledek se smíchá s vodou v jebeně, hliněné nádobě s úzkým kulatým krkem, a přivede se k varu. Nakonec se káva přelije přes filtr, podomácku vyrobený z hadříku či třeba koňských žíní, a dochutí se cukrem – ale někdy také máslem či solí.

Zajímavosti

Sepie faraonova (Sepia pharaonis) dorůstá délky kolem 40 cm a hmotnosti 5 kg. Dokáže měnit barvy od jasně bílé až po tmavě hnědou.

Příroda

Christopher Cradock a Leberecht Maass (vpravo)

Válka

Jako výborné řešení zalesnění holin a ředin se jevila výsadba rychle rostoucích dřevin typu borovice či smrku.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907