Pitvy, vědci a šarlatáni: Jak vypadaly počátky lékařství v rudolfinské Praze?

17.02.2019 - František Stellner

Na přelomu 16. a 17. století se lékařství začalo osvobozovat od církevního dogmatismu a vstřebávalo nové impulsy renesančních myslitelů. Dokladem nezadržitelného úsilí o nová poznání byly též veřejné pitvy lidského těla. V české metropoli ji poprvé uskutečnil nejznámější lékař rudolfínské éry – Jan Jessenius

<p>Většina laické veřejnosti byla pobouřena pohledem na rozkládající se smrduté lidské tělo.</p>

Většina laické veřejnosti byla pobouřena pohledem na rozkládající se smrduté lidské tělo.


Reklama

Obyvatelstvo českých zemí v této době stále sužovalo mnoho infekčních chorob. K těm nejúděsnějším patřil dýmějový mor, který na člověka nejčastěji přenášely blechy z hlodavců. Jelikož lékaři tehdy neznali pravého původce „černé smrti“, doporučovali jako prevenci vyhýbat se nakaženým nebožákům, dodržovat střídmou životosprávu a v rámci pokusů o léčení nasazovali léky tlumící bolesti, ošetřovali hlízy a pouštěli žilou.

Mezi neméně děsivé nemoci patřily černé neštovice, skvrnitý a břišní tyfus, úplavice, chřipková onemocnění, černý kašel či plicní tuberkulóza. Nechvalně proslulou „novinkou“ se stala takzvaná „neapolská“ či „francouzská“ nemoc jménem syfilis. Velmi často se též vyskytovaly nemoci spojené s výživovými poruchami, ať již šlo o následky podvýživy, otravu námelem, kurděje, rachitidu, cukrovku nebo tradiční metlu lidstva – alkoholismus. 

Rovnováha tělesných šťáv

Většina lékařů byla i v 16. století přesvědčena o správnosti aristotelské teorie čtvera tělesných šťáv spojených se čtveřicí živlů – ohněm, zemí, vzduchem a vodou. Nemoc podle nich vznikala z důvodu vážné nerovnováhy těchto šťáv. Církev jako strážkyně středověkých dogmat trvala na tom, že nemoc je nadpřirozeným Božím trestem. Zásadní vliv na rozvoj přírodovědy a lékařství proto měla Descartesova racionalistická filozofie, která za zdroj veškerého poznání uznávala rozum, nikoliv Boží moudrost. 

Nové názory v lékařství razil v 16. století švýcarsko-rakouský lékař, filozof a astrolog Theophrastus Bombast von Hohenheim, jinak známý pod jménem Paracelsus. Alchymické a astrologické experimenty využíval též pro stanovování podstaty některých nemocí. Lidský organismus považoval za jakousi chemickou laboratoř. Díky vyhledávání a výrobě anorganických chemických léčiv se stal zakladatelem iatrochemie, a tedy i moderní farmacie. Jeho legendární „zázračný“ lék laudanum, který podával při nemocech v největší nouzi, patřil mezi opiáty. Mnoho současníků nicméně Paracelsa podezřívalo z ariánské hereze nebo dokonce z čarodějnictví.

Vědci i šarlatáni

Mnoho Paracelsových stoupenců našlo útočiště v rudolfínské Praze. Lékaře považovali za alchymisty těla, kteří usilovali o znovunastolení přirozené harmonie zdraví. Paracelsovi stoupenci se zasloužili o rozšíření minerální terapie a několik dalších dříve ezoterických technik.

Mezi nejznámější pražské paracelsiány a průkopníky chemiatrie a homeopatie patřil lékař Oswald Croll. Při hledání vhodné léčby spojoval alchymii s astrologií a magií. Například pro přípravu léčivého amuletu předepsal, jak napsal ve své knize P. H. Marshall, „dvě unce na prášek roztlučených, na slunci a vzduchu sušených ropuch,… menstruum mladých dívek… krystaly bílého arzénu, půl druhé unce červeného arzénu, tři dramy kořene třemdavy bílé a stejné množství mochny nátržníků, jeden dram neproděravělých perel, jeden dram korálů, po jednom dramu východního safíru a východního smaragdu a dvě špetičky východního šafránu“. Údajně též připravoval léky ze sušeného masa mladého zrzavého muže, který byl pověšen, lámán v kole nebo probodnut. 

K nejerudovanějším českým lékařům a všeobecným vědcům rudolfínské éry patřil Tadeáš Hájek z Hájku, který mimo jiné sepsal výklad duševních vlastností podle vrásek v obličeji.

Populární pitvání

Mezi nejpopulárnější lékaře své doby se zařadil Jan Jessenius, který provedl v české metropoli první veřejnou a tiskem dokumentovanou pitvu lidského těla. Pocházel z uherské šlechtické protestantské rodiny, narodil se ve slezské Vratislavi a vystudoval v Padově. Stal se osobním lékařem saského vévody a profesorem lékařství a chirurgie. Později působil též jako rektor pražské univerzity a byl významným činitelem během českého stavovského povstání.

TIP: Mezi magií a vědou: Omyly antické medicíny dokázal vyvrátit až novověk

Pětidenní pitvu těla popraveného muže zahájil Jessenius ve čtvrtek 8. června 1600 v Rejčkově koleji u kostela svatého Štěpána Menšího v Praze na Starém Městě. Zhlédlo ji přes tisíc vědychtivých lidí, ať již vzdělanců nebo pouze zvědavých měšťanů a učenců.

Jessenius se na jejím počátku omluvil, že se pitva koná v létě, a tudíž ji bude doprovázet nepříjemný puch. Asistoval mu pražský lékař, humanista a lékárník Adam Zalužanský ze Zalužan. Popis pitvy zpracoval Jessenius ve spise Anatomiae Pragae Anno M.D.C. abs se solenniter administratae historia, který vydal v saském univerzitním městě Wittenbergu. Řečeno dnešním jazykem, jednalo se o čtivou a poutavou popularizační knihu, ve které se autor vyvaroval uvádění mnoha odborných termínů, aby ji zpřístupnil laické veřejnosti. Její vědecký přínos pro anatomické poznání byl minimální.

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Tající ledy sice uvolňují cestu ledoborcům, pro běžné lodě však zůstává Severozápadní průjezd nedostupný. Poprvé tudy dokázal proplout Roald Amundsen při výpravě, jež započala roku 1903. 

Zajímavosti
Revue
Věda

Netopýři se kořistí pavouků stávají mnohem častěji, než si biologové dříve mysleli.

Příroda

Podle některých věděckých teorií existuje na Plutu skrytý podpovrchový kapalný oceán.

Vesmír
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907