Caldwell 24: Tajemstvími opředená galaxie ze souhvězdí Persea

12.04.2017 - Martin Reichman

<p> Seyfertova galaxie NGC 1275 - NGC 1275 se skládá ze dvou galaxií: superobří galaxie typu cD v centru Kupy galaxií v Perseovi a takzvaného „high velocity systém“ (HVS), který se nachází o něco blíže směrem k Zemi.</p>

Seyfertova galaxie NGC 1275 - NGC 1275 se skládá ze dvou galaxií: superobří galaxie typu cD v centru Kupy galaxií v Perseovi a takzvaného „high velocity systém“ (HVS), který se nachází o něco blíže směrem k Zemi.


Reklama

Pekuliární galaxie NGC 1275 (také známá jako Perseus A nebo Caldwell 24), nacházející se v souhvězdí Persea, představuje pro vědce těžko pochopitelnou záhadu. Není totiž zcela jasné, co ji vlastně drží pohromadě. Jisté je, že vznikla v důsledku kolize nejméně dvou galaxií. Ví se také, že je zdrojem významných rentgenových a radiových emisí. V jejím centru se podle všeho nachází supermasivní černá díra s odhadovanou hmotností okolo 340 milionů Sluncí.

Centrální galaxie je obalena rozsáhlou sítí galaktických trosek a filamentů zářícího plynu, které jsou dlouhé až 20 000 světelných let. Množství plynu obsažené v každém takovém vlákně má hmotnost přibližně milionu Sluncí. 

Přítomnost těchto vláken ale představuje pro vědce záhadu, protože jsou mnohem chladnější než okolní mezihvězdné prostředí. Není ani jasné, jak tato vlákna vydržela tak dlouho, ani proč se neohřála, nerozplynula nebo nezbortila za vzniku nových hvězd.

Pozorování ukazují, že tyto struktury, které z galaktického centra pravděpodobně vytlačuje aktivita černé díry, musí pohromadě držet magnetická pole (o síle desetitisíciny magnetického pole Země). Co je jeho zdrojem je ale pro vědce stále tajemstvím.

Během posledních 100 let byly v galaxii NGC 1275 pozorovány 2 supernovy: SN 1968A s magnitudou 15,5 a SN 2005mz s magnitudou 18,2.

Reklama

  • Zdroj textu:

    apod.nasa.gov

  • Zdroj fotografií: Hubble Legacy Archive, ESA, NASA

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Černobílý mořský vlk

Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.

Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci. 

Příroda

Stalin a Gottwald na propagačním plakátu z padesátých let.

Historie
Vesmír

Chudoba není úplně zdravá pro vývoj dětí

Věda

Při poslechu hudby se podobně jako při dobrém jídle nebo sexu uvolňuje hormon dopamin. U 90 % lidí hraje při vnímání řeči zásadní roli levá mozková hemisféra a při vnímání hudebního signálu naopak pravá, která rozeznává především rozdíl ve výšce tónů. 

Zajímavosti
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907