Čeští světoběžníci: Kdo navštívil Čínu a komu se přezdívalo „Arctic Bismarck“?
Co hnalo české osobnosti z pohodlí domova do neznámé ciziny?
České země daly světu řadu cestovatelů. Tito muži prosluli nejen urozeným původem, duchovní činností nebo vědeckými výzkumy, ale také největšími objevitelskými zásluhami a nejdobrodružnějším duchem.
Okružní jízda po evropských dvorech
Ve jménu svého krále Jiřího z Poděbrad vykonalo v letech 1465–1467 české poselstvo ambiciozní putování po předních evropských dvorech. Cílem mělo být vytvoření mírové unie evropských států proti Turkům, ale v pozadí šlo rozpoznat i prozaickou snahu o prolomení izolace Českého království, které zbytek Evropy od husitských válek zatracoval jako zemi kacířů.
Vůdcem asi padesátičlenné výpravy se stal Jiříkův zeť Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné († 1486?), ale nejvíce ji proslavil jiný účastník, Václav Šašek z Bířkova, autor poutavého díla o putováních poselstva. Jejich cesta vedla přes německé státy, Burgundsko, Anglii, Francii, Navarru, Kastílii, Portugalsko, Aragonii, Katalánsko, severní Itálii a Rakousy. Jaroslav Lev si z ní přivezl jako vůbec první Čech Řád zlatého rouna.
Z Království českého do Svaté země
Ze všech Čechů, kteří kdy vykonali pouť na svatá místa, se nejvíce proslavil válečník, diplomat, hudebník a spisovatel Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564–1621). Nebyl přitom zdaleka prvním českým krajanem v Jeruzalémě. Stačí připomenout olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, který tak učinil už v první polovině 12. století.
Kryštof Harant podnikl cestu do Středomoří, Palestiny a Egypta v roce 1598. Málem se během ní utopil ve Středozemním moři a zažil i přepadení lupiči. Nestihl ke své lítosti navštívit pyramidy v Gíze, ale i tak toho viděl jako málokdo z jeho současníků.
Harantův vynikající cestopis, založený na cestovním deníku, vyšel poprvé roku 1608. Kvůli účasti na stavovském povstání zahynul urozený polyhistor na popravišti na Staroměstském náměstí. Jeho exekuci přihlížel také Heřman Václav Černín z Chudenic, Harantův někdejší švagr a druh ze Svaté země.
V tajemné Říši středu
Karel Slavíček (1678–1735) se narodil v Jimramově a v šestnácti letech vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. O rovných dvacet let později se vydal na misii do tajemstvím opředené Číny, přestože se netěšil dobrému zdraví a překračoval už typický věk misionářů. Následující desetiletí strávil většinou v Pekingu při císařském dvoře, jehož krásu si podle něj Evropané nemohli ani představit. Kromě misijní činnosti se podílel na hvězdářských pozorováních a věnoval se matematice a kartografii.
V roce 1718 vytvořil průkopnický plán Zakázaného města, který Evropané používali ještě dlouhá léta. Dnes je Slavíček pokládán nejen za významného matematika a astrologa, ale i za zakladatele české sinologie. Bohužel se nedochoval žádný jeho deník, samostatná kniha či hudební skladba, pouze dopisy a pionýrská mapa Pekingu.
Pábitel z Arktidy
Jen stěží lze mezi českými cestovateli najít osobitější figuru, než byl Jan Eskymo Welzl (1868–1948), rodák ze Zábřehu, dobrodruh, zlatokop, náčelník eskymáků, sibiřský smírčí soudce a v neposlední řadě skvělý vypravěč. Vedle přízviska Eskymo Welzl byl rozložitý cestovatel zván rovněž „Strýček Eskymák“ či „Arctic Bismarck“ (arktický Bismarck). Ve skutečnosti však sjezdil víc koutů světa, než ledový sever: Asii, severní Ameriku, Afriku i Austrálii.
Zásadní podíl na uchování vyprávění tohoto svérázného muže měl spisovatel Rudolf Těsnohlídek, který stál za prvním knižním vydáním jeho dobrodružství. Část světové veřejnosti pochybovala, že je Eskymo Welzl, natož třeba jeho líčení života na nehostinných Novosibiřských ostrovech, vůbec reálný. Závěr života strávil v kanadském Dawson City.
