Zlaté beránční rouno: Jaká je historie nejslavnějšího řádu Evropy?
Dlouhé dějiny Řádu zlatého rouna se začaly psát v 15. století v Bruggách. Mezi jeho nositele patří Ludvík Jagellonský, Rudolf II., Nicolas Sarkozy nebo třeba Karel Schwarzenberg
Dne 10. ledna roku 1430 slavilo město Bruggy velkou událost. Burgundský vévoda Filip Dobrý zde pojal za manželku Isabelu Portugalskou a při té příležitosti založil řád Zlatého rouna ovčího plátna z Burgund, známý také jako řád Belgické vlny.
Proti muslimům
Původní společenství tvořilo třicet rytířů, kteří disponovali celou řadou výsad (například nemuseli smekat před panovníkem). Náhradou za udělené milosti a postavení ve společnosti očekával Filip od svých rytířů bezpodmínečnou loajalitu vůči své osobě i svým politickým záměrům. Protože byl tehdy aktuálním tématem boj proti muslimům na Pyrenejském poloostrově, rozhodli se řádoví bratři vymezit se vůči islámu.
I tentokrát se duchovní otec řádu inspiroval ve světě mýtů. Pro své bratry zvolil legendu o Iásonovi a Argonautech, kteří podnikli strastiplnou pouť za zlatým rounem. Díky pověsti se tak motiv beránčí kůže dostal nejen do označení řádu, ale také na klenot samotný.
Habsburská výsada
Když ve druhé polovině 15. století burgundští vévodové vymřeli, připadlo udílení řádu do rukou Maxmiliána Habsburského a v kompetenci rodu zůstala správa řádu dodnes. Na samém prahu 18. století však potkala bratrstvo nečekaná komplikace. Když v roce 1700 zemřel poslední Habsburk na španělském trůně Karel II., Pyrenejský poloostrov se od rakouské politiky odcizil a s ním se odrodila i jedna větev řádu. Španělská verze brzy přijala nové stanovy, řád se stal „pouze“ záslužným a rytířem zlatého rouna se tak například mohl stát i nekatolík. Rakouští Habsburkové naopak lpěli na dosavadním uspořádání a řád byl i nadále rytířským. Bez nadsázky tedy můžeme říci, že se vlastně jedná o dva samostatné řády.
Do Čech se povědomí o prestižním vyznamenání dostalo prostřednictvím Ludvíka Jagellonského. Díky tomu se později držiteli vyznamenání stali i třeba Vratislav z Pernštejna nebo Vilém z Rožmberka. V nejnovějších dějinách přijal řádové heslo „Nejprve se udeří, pak vyšlehne plamen“ za vlastní i Karel Schwarzenberg. Heslo souzní nejen s původním posláním a tedy bojem proti islámu, ale i s tím, že řádový řetěz se skládá ze symbolických křesacích kamenů a ocílek.
