Cesty poznání: 10 teleskopů, které změnily náš pohled na vesmír (1)

23.05.2020 - František Martinek

Historie sledování kosmu dalekohledem se začala psát před 400 lety s Galileem Galileim. Italský astronom svým primitivním teleskopem objevil čtyři Jupiterovy průvodce, sledoval krátery a pohoří na Měsíci, hvězdy v Mléčné dráze… A od jeho dob samozřejmě pozorovací technika značně pokročila

<h3>Galileův primitivní dalekohled</h3><p><strong>Sestaven v roce:</strong> 1610<br /><strong>Zvětšení:</strong> 30×</p><p>Historicky první dalekohled si nechal 2. října 1608 patentovat holandský optik <strong>Hans Lippershey</strong>. O rok později jeho poznatky využil známý Ital <strong>Galileo Galilei</strong> a pomocí zdokonaleného teleskopu, složeného ze spojky a rozptylky, učinil na svou dobu řadu převratných astronomických objevů.</p><p>Prvním objektem, na který namířil svůj jednoduchý přístroj, se stal <strong>Měsíc</strong>. Na základě pozorování stínů vypočítal Galilei výšku hor na jeho povrchu, a spustil tak skutečnou revoluci v astronomii. Sedmého ledna 1610 potom nasměroval vylepšený teleskop s 30násobným zvětšením na <strong>Jupiter</strong> a spatřil v jeho blízkosti tři malé jasné „hvězdy“: jednu západně od kotoučku planety, zbývající dvě východně a všechny v jedné linii. <strong>Následujícího večera našel zmíněnou trojici západně od plynného obra, opět v jedné přímce, a později spatřil ještě čtvrtou „stálici“ – objevil tak první čtyři měsíce Jupitera. </strong></p><p>Dalším cílem Galileova pozorování se stal<strong> Saturn</strong> a jeho prstence v podobě „skvrn“ po stranách planety, sluneční skvrny a také <strong>Venuše</strong>, u níž astronom identifikoval střídání fází od úplňku po úzký srpek. Zjistil rovněž, že stříbřitý pás <strong>Mléčné dráhy</strong> utvářejí hvězdy.</p>

Galileův primitivní dalekohled

Sestaven v roce: 1610
Zvětšení: 30×

Historicky první dalekohled si nechal 2. října 1608 patentovat holandský optik Hans Lippershey. O rok později jeho poznatky využil známý Ital Galileo Galilei a pomocí zdokonaleného teleskopu, složeného ze spojky a rozptylky, učinil na svou dobu řadu převratných astronomických objevů.

Prvním objektem, na který namířil svůj jednoduchý přístroj, se stal Měsíc. Na základě pozorování stínů vypočítal Galilei výšku hor na jeho povrchu, a spustil tak skutečnou revoluci v astronomii. Sedmého ledna 1610 potom nasměroval vylepšený teleskop s 30násobným zvětšením na Jupiter a spatřil v jeho blízkosti tři malé jasné „hvězdy“: jednu západně od kotoučku planety, zbývající dvě východně a všechny v jedné linii. Následujícího večera našel zmíněnou trojici západně od plynného obra, opět v jedné přímce, a později spatřil ještě čtvrtou „stálici“ – objevil tak první čtyři měsíce Jupitera. 

Dalším cílem Galileova pozorování se stal Saturn a jeho prstence v podobě „skvrn“ po stranách planety, sluneční skvrny a také Venuše, u níž astronom identifikoval střídání fází od úplňku po úzký srpek. Zjistil rovněž, že stříbřitý pás Mléčné dráhy utvářejí hvězdy.

<h3>Historický Herschelův teleskop</h3><p><strong>Sestaven v roce:</strong> 1789<br /><strong>Průměr:</strong> 1,2 m</p><p>Nejen dnes, ale i v minulých stoletích dokázali astronomové postavit poměrně velké přístroje. Jeden z nich využíval <strong>William Herschel</strong>, který v roce 1781 objevil <strong>Uran</strong>. Největším a nejrozměrnějším dalekohledem anglického astronoma – jeho vrcholným konstrukčním dílem – se stal reflektor s primárním zrcadlem o průměru 1,2 m a s ohniskovou vzdáleností 12 m, zkonstruovaný v letech 1785–1789. <strong>Herschel pak tímto tzv. Velkým čtyřicetistopým teleskopem jako první pozoroval mlhovinu v Orionu.</strong> A když jej 28. srpna 1789 namířil na <strong>Saturn</strong>, objevil jeho měsíc <strong>Mimas</strong>, přičemž brzy následoval i další průvodce planety, <strong>Enceladus</strong>. </p><p>Následujících padesát let se jednalo o největší dalekohled světa. Teprve v roce 1917 jej překonal teleskop o průměru 2,5 m na americké <strong>observatoři Mount Wilson</strong>. Další rekordní změna přišla roku 1949, kdy začal v kalifornském Palomar Mountain fungovat <strong>Haleův dalekohled</strong> s průměrem zrcadla 5,08 m. V roce 1976 následoval ruský přístroj <strong>BTA</strong> s jednolitým zrcadlem o průměru 6 m a současný největší teleskop světa, <strong>Gran Telescopio Canarias</strong> na ostrově La Palma, disponuje segmentovým zrcadlem s průměrem objektivu 10,4 m.</p>

Historický Herschelův teleskop

Sestaven v roce: 1789
Průměr: 1,2 m

Nejen dnes, ale i v minulých stoletích dokázali astronomové postavit poměrně velké přístroje. Jeden z nich využíval William Herschel, který v roce 1781 objevil Uran. Největším a nejrozměrnějším dalekohledem anglického astronoma – jeho vrcholným konstrukčním dílem – se stal reflektor s primárním zrcadlem o průměru 1,2 m a s ohniskovou vzdáleností 12 m, zkonstruovaný v letech 1785–1789. Herschel pak tímto tzv. Velkým čtyřicetistopým teleskopem jako první pozoroval mlhovinu v Orionu. A když jej 28. srpna 1789 namířil na Saturn, objevil jeho měsíc Mimas, přičemž brzy následoval i další průvodce planety, Enceladus

Následujících padesát let se jednalo o největší dalekohled světa. Teprve v roce 1917 jej překonal teleskop o průměru 2,5 m na americké observatoři Mount Wilson. Další rekordní změna přišla roku 1949, kdy začal v kalifornském Palomar Mountain fungovat Haleův dalekohled s průměrem zrcadla 5,08 m. V roce 1976 následoval ruský přístroj BTA s jednolitým zrcadlem o průměru 6 m a současný největší teleskop světa, Gran Telescopio Canarias na ostrově La Palma, disponuje segmentovým zrcadlem s průměrem objektivu 10,4 m.

<h3>Hookerův teleskop na Mount Wilson</h3><p><strong>V provozu od roku:</strong> 1917<br /><strong>Průměr:</strong> 2,5 m</p><p>Americká observatoř na <strong>Mount Wilson</strong> vyrostla v roce 1904 v nadmořské výšce 1 740 m a tamním prvním dalekohledem se stal roku 1908 <strong>Haleův reflektor</strong> o průměru 1,5 m. O devět let později začal fungovat také současný největší přístroj observatoře – <strong>Hookerův teleskop</strong> o průměru 2,5 m.</p><p>Při své práci jej hojně využíval <strong>Edwin Hubble</strong> i další astronomové a slavný Američan s jeho pomocí v roce 1923 nezvratně dokázal, že se mlhovina v Andromedě nachází mimo náš hvězdný ostrov, a že se tedy jedná o spirální galaxii tvořenou stálicemi podobně jako Mléčná dráha. K uvedenému závěru dospěl na základě pozorování proměnných hvězd, tzv. cefeid. <strong>V roce 1929 Hubble a Milton Humason zjistili, že se vesmír rozpíná, a v 30. letech přišel Fritz Zwicky s předpokladem existence temné hmoty v galaxiích, o níž toho ani dnes mnoho nevíme. </strong></p>

Hookerův teleskop na Mount Wilson

V provozu od roku: 1917
Průměr: 2,5 m

Americká observatoř na Mount Wilson vyrostla v roce 1904 v nadmořské výšce 1 740 m a tamním prvním dalekohledem se stal roku 1908 Haleův reflektor o průměru 1,5 m. O devět let později začal fungovat také současný největší přístroj observatoře – Hookerův teleskop o průměru 2,5 m.

Při své práci jej hojně využíval Edwin Hubble i další astronomové a slavný Američan s jeho pomocí v roce 1923 nezvratně dokázal, že se mlhovina v Andromedě nachází mimo náš hvězdný ostrov, a že se tedy jedná o spirální galaxii tvořenou stálicemi podobně jako Mléčná dráha. K uvedenému závěru dospěl na základě pozorování proměnných hvězd, tzv. cefeid. V roce 1929 Hubble a Milton Humason zjistili, že se vesmír rozpíná, a v 30. letech přišel Fritz Zwicky s předpokladem existence temné hmoty v galaxiích, o níž toho ani dnes mnoho nevíme. 

<h3>Haleův dalekohled v Palomar Mountain</h3><p><strong>V provozu od roku:</strong> 1948<br /><strong>Průměr:</strong> 5,08 m</p><p>Observatoř <strong>Palomar</strong> se nachází v kalifornském pohoří Palomar Mountain. Jejím vlastníkem i správcem je California Institute of Technology (Caltech), ale výzkum tam provádějí rovněž partneři školy, zejména Jet Propulsion Laboratory a Cornell University. K pozorování slouží astronomům tři dalekohledy: Největší je <strong>Haleův teleskop</strong> s průměrem objektivu 5,08 m, primární zrcadlo má hmotnost 13 tun a proměnnou tloušťku 49,8–59,7 cm. Jako jeden z prvních astronomů s ním pracoval Edwin Hubble.</p><p>Přístroj je vybaven systémem adaptivní optiky PALM-3000. Jeho srdce tvoří deformovatelné zrcadlo s 3 388 aktuátory, které 2 000× za sekundu upravují jeho tvar v závislosti na stavu atmosféry, aby se podařilo dosáhnout kvalitního obrazu.</p>

Haleův dalekohled v Palomar Mountain

V provozu od roku: 1948
Průměr: 5,08 m

Observatoř Palomar se nachází v kalifornském pohoří Palomar Mountain. Jejím vlastníkem i správcem je California Institute of Technology (Caltech), ale výzkum tam provádějí rovněž partneři školy, zejména Jet Propulsion Laboratory a Cornell University. K pozorování slouží astronomům tři dalekohledy: Největší je Haleův teleskop s průměrem objektivu 5,08 m, primární zrcadlo má hmotnost 13 tun a proměnnou tloušťku 49,8–59,7 cm. Jako jeden z prvních astronomů s ním pracoval Edwin Hubble.

Přístroj je vybaven systémem adaptivní optiky PALM-3000. Jeho srdce tvoří deformovatelné zrcadlo s 3 388 aktuátory, které 2 000× za sekundu upravují jeho tvar v závislosti na stavu atmosféry, aby se podařilo dosáhnout kvalitního obrazu.

<h3>Keckovy dalekohledy</h3><p><strong>V provozu od roku:</strong> 1993 a 1996<br /><strong>Průměr:</strong> oba teleskopy 10 m</p><p>Druhé místo v současném žebříčku největších teleskopů světa zaujímá dvojice dalekohledů <strong>Keck</strong>, každý s průměrem objektivu 10 m. Jedná se o dvě identická zařízení, jež umožňují pozorování v oblasti viditelného světla i v oboru infračerveného záření. Jejich zrcadla sestávají z 36 šestiúhelníkových segmentů. </p><p>První přístroj funguje od května 1993, druhý od října 1996. Počítačem řízená soustava senzorů a ovládacích prvků udržuje optickou plochu dalekohledu v průběhu pozorování neustále v ideál­ním stavu, s odchylkou pouhé čtyři nanometry. <strong>Na obou teleskopech Keck je instalováno přídavné zrcadlo jako součást systému tzv. adaptivní optiky, jehož tvar se upravuje 2 000× za sekundu v závislosti na stavu ovzduší.</strong></p><p>Za zmínku stojí i fakt, že se několikrát uskutečnilo společné pozorování pomocí obou přístrojů. Teleskopy fungovaly jako tzv. optický interferometr, jehož úhlové rozlišení odpovídá jednomu dalekohledu o průměru 85 m.</p><p>Kromě vzdálených kosmických objektů se Keckův teleskop využívá rovněž ke studiu exoplanet. Slouží k tomu kamera <strong>NIRC2</strong> nainstalovaná na dalekohledu Keck 2. Společně s kamerou <strong>WFC3</strong> na palubě HST probíhala loni například simultánní pozorování exoplanety OGLE-2012-BLG-0950Lb, s cílem určit její hmotnost.</p>

Keckovy dalekohledy

V provozu od roku: 1993 a 1996
Průměr: oba teleskopy 10 m

Druhé místo v současném žebříčku největších teleskopů světa zaujímá dvojice dalekohledů Keck, každý s průměrem objektivu 10 m. Jedná se o dvě identická zařízení, jež umožňují pozorování v oblasti viditelného světla i v oboru infračerveného záření. Jejich zrcadla sestávají z 36 šestiúhelníkových segmentů. 

První přístroj funguje od května 1993, druhý od října 1996. Počítačem řízená soustava senzorů a ovládacích prvků udržuje optickou plochu dalekohledu v průběhu pozorování neustále v ideál­ním stavu, s odchylkou pouhé čtyři nanometry. Na obou teleskopech Keck je instalováno přídavné zrcadlo jako součást systému tzv. adaptivní optiky, jehož tvar se upravuje 2 000× za sekundu v závislosti na stavu ovzduší.

Za zmínku stojí i fakt, že se několikrát uskutečnilo společné pozorování pomocí obou přístrojů. Teleskopy fungovaly jako tzv. optický interferometr, jehož úhlové rozlišení odpovídá jednomu dalekohledu o průměru 85 m.

Kromě vzdálených kosmických objektů se Keckův teleskop využívá rovněž ke studiu exoplanet. Slouží k tomu kamera NIRC2 nainstalovaná na dalekohledu Keck 2. Společně s kamerou WFC3 na palubě HST probíhala loni například simultánní pozorování exoplanety OGLE-2012-BLG-0950Lb, s cílem určit její hmotnost.

<p>V druhé části vám představíme vlajkovou loď evropské astronomie, zázrak techniky z chilské pouště i teleskopy, kterým už byla Země malá a vydaly se proto do vesmíru... <em>(druhá část článku vychází v sobotu 30. května)</em></p>

V druhé části vám představíme vlajkovou loď evropské astronomie, zázrak techniky z chilské pouště i teleskopy, kterým už byla Země malá a vydaly se proto do vesmíru... (druhá část článku vychází v sobotu 30. května)




Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Státy většinou neposkytují příliš informací o zvláštních jednotkách

Válka

Praha v 19. století. V roce 1869 už měla 158 tisíc obyvatel, tedy asi dvakrát více než Brno.

Historie
Věda

Sonda Al Amal je 2,37 metru široká, na délku měří 2,9 metru a váží zhruba 1 500 kilogramů. Její základ tvoří trojice vědeckých přístrojů: multispektrální kameroa EXI (Emirates eXploration Imager), infračervený spektrograf EMIRS (Emirates Mars Infrared Spectrometer) a ultrafialový spektrograf EMUS (Emirates Mars Ultraviolet Spectrometer).

Vesmír

Enzymatická výbava trávicí soustavy zavíječe voskového (Galleria mellonella) umožňuje jeho housenkám trávení včelího vosku – po chemické stránce komplikované a těžko odbouratelné struktury.

Zajímavosti

Monumentální křesťanský chrám, v němž byli korunováni byzantští císařové, se změnil v mešitu po dobytí Konstantinopole (dnešního Istanbulu) osmanskými vojsky v roce 1453. Nyní patří k nejnavštěvovanějším památkám Turecka. 

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907