Lávové tunely na Venuši: Skrytá šance pro budoucí průzkumníky
Extrémní teploty a tlak činí povrch Venuše neobyvatelným, vědci ale zvažují, zda by lidé v budoucnu nemohli přežít v rozsáhlých lávových tunelech ukrytých pod jejím povrchem.
Představte si, že je rok 2050 a lidé žijí na Venuši. Nikoliv ale na stanicích vznášejících se v její husté atmosféře a samozřejmě ani na jejím rozpáleném povrchu, kde panují pekelné podmínky s teplotami kolem 465 °C a tlakem okolo 92 atmosfér, což zhruba odpovídá tlaku v hloubce okolo 900 metrů pod hladinou moře. Přesto si vědci začínají klást provokativní otázku: Když nemohou žít lidé na povrchu Venuše, mohli by žít pod ním?
Podle nové studie mezinárodního týmu výzkumníků by se pod povrchem Venuše mohly skrývat obří lávové tunely – dutiny vzniklé prouděním lávy, podobné těm, jaké známe ze Země či Měsíce. A právě ty by jednou mohly sloužit jako přirozené úkryty pro budoucí lidské mise. Existence těchto tunelů sice není jednoznačně potvrzená, rýsuje se ale v analýzách starých dat mise Magellan, která snímkovala povrch tohoto žhavého světa svým radarem.
Podpovrchové základny
Výzkum, jehož podrobnosti jsou připravované pro vydání v odborném časopisu Icarus, se zaměřil na otázku, jak velké lávové tunely by mohly na Venuši existovat, aniž by se zřítily. Klíčovou roli zde hraje fakt, že povrchová gravitace Venuše odpovídá zhruba 91 % té pozemské, takže fyzikální podmínky na této sesterské planetě nejsou nijak dramaticky odlišné.
Vědci použili metodu zvanou Finite Element Limit Analysis (FELA) – numerický přístup běžně využívaný k určení, jaké zatížení ještě konstrukce vydrží, než dojde k jejímu kolapsu. V tomto případě nešlo o mosty nebo budovy, ale o „stropy“ přírodních lávových tunelů. Výsledky jsou překvapivě optimistické – lávové tunely široké stovky metrů by mohly zůstat stabilní, a to po velmi dlouhou dobu.
V tuto chvíli je každopádně zřejmé, že bude třeba více informací o povrchu Venuše i o tom, co se děje pod ním. A protože je zahalená hustými oblaky, klasické optické snímkování na ní nefunguje. Její povrch je proto možné mapovat pomocí radarů a zatím nejlepším zdrojem dat zůstává mise Magellan z 90. let, která jako poslední zmapovala celý povrch planety ve vysokém rozlišení. Pokud bude americká kosmická agentura NASA fungovat i budoucnu, měla by během pár let vyslat k Venuši dvě klíčové sondy DAVINCI a VERITAS. Právě ty by měly zásadním způsobem rozšířit naše poznatky o této planetě.
Sonda DAVINCI (Deep Atmosphere Venus Investigation of Noble gases, Chemistry, and Imaging) představuje krátkou misi, během které by měla být do atmosféry Venuše vypuštěna malá sonda, jejímž úkolem bude prozkoumat chemii atmosféry. Sonda VERITAS (Venus Emissivity, Radio Science, InSAR, Topography, and Spectroscopy) je oproti tomu dlouhodobá mise, která bude z oběžné dráhy mapovat povrch Venuše radarem. Obě mise se ovšem podle aktuálních plánů neuskuteční dříve než kolem roku 2031.
Pokud by se existenci rozsáhlých lávových tunelů podařilo potvrdit, mohlo by to mít zásadní význam pro budoucí průzkum. Podzemní tunely by mohly poskytovat ochranu před extrémním tlakem a teplotou, stínily by před radiací a nabízely by přirozený prostor pro základny, bez nutnosti budovat vše od nuly na životu nepřístupném povrchu.
