Co jedli a pili lidé doby bronzové? Analýza keramiky z jižního Kavkazu ukazuje překvapivě pestrý jídelníček

Zhruba mezi lety 3500 až 2500 před naším letopočtem žili na Kavkaze lidé kura-arakské kultury doby bronzové, pojmenované podle zdejších řek Kura a Araks. Sídlili spíše v malých zemědělských komunitách, velmi odlišných od městských států, které se zhruba ve stejné době rozvíjely v Mezopotámii.

Biomolekuární archeolog Maxime Rageot z Bonnské univerzity a jeho spolupracovníci provedli technologické, morfologické a biomolekulární analýzy 52 keramických nádob pocházející právě z této kultury, které byly objeveny na lokalitě Qaraçinar v dnešním Ázerbájdžánu. Zkoumané nádoby pocházejí z let 2800 až 2600 před naším letopočtem.

Jídelníček kura-arakské kultury 

Badatelé díky tomu prozkoumali jídelníček a kulinářské praktiky tehdejších lidí. Nalezli výjimečně dobře zachovalé stopy přípravy a konzumace ovoce, nápojů z hroznů (pravděpodobně včetně vína), rostlinných olejů a vosků, pryskyřice jehličnanů nebo třeba mléčných produktů. Rageot s kolegy také našli známky tepelných úprav, které odpovídají opakovanému vaření ve stejných nádobách.

Výsledky analýz, které uveřejnil vědecký časopis PNAS, ukazují, že kuchyně na jihu Kavkazu v době bronzové byla velice pestrá a lidé k přípravě jídel používali velké množství přísad. Zásadní význam měly mléčné výrobky, ovoce a nápoje založené na vinných hroznech.

Mléko jako základ jídelníčku

Jedním z nejvýznamnějších zjištění je důležitá role mléčných produktů. Nešlo jen o konzumaci čerstvého mléka, ale také o jeho další zpracování – například na sýry či jiné sekundární produkty. To naznačuje poměrně pokročilé znalosti potravinářských postupů.

Vedle mléka hrály významnou roli i tuky z přežvýkavců, což ukazuje na intenzivní využívání hospodářských zvířat nejen pro maso, ale i pro širší spektrum potravin.

Ovoce nejen jako surovina

Zajímavý pohled přináší výzkum i na konzumaci hroznů a nápojů z nich vyrobených. Zdá se, že lidé kura-arakské kultury pili víno – někdy dokonce ochucené pryskyřicí z jehličnanů, což připomíná například dnešní řeckou retsinu. Na rozdíl od Mezopotámie ale víno nebylo luxusním nápojem vyhrazeným elitám. V prostředí kura-arakské kultury šlo spíše o běžně dostupný produkt, možná dokonce vyráběný i z planých hroznů.

Hrozny a další ovoce se nepoužívaly jen k výrobě nápojů. Objevují se i v nádobách určených k vaření a skladování, což naznačuje širší využití: mohly sloužit k dochucování jídel, jejich sladění nebo dokonce k podpoře chemických procesů – například při výrobě sýrů.

Pryskyřice z jehličnanů pak pravděpodobně plnila dvojí funkci: nejen jako aromatická přísada, ale i jako konzervační prostředek.

Překvapivým objevem je také přítomnost prosa v keramice. Tato plodina byla v dané době typická spíše pro Střední Asii, a její výskyt na Kavkaze naznačuje existenci dálkových kontaktů a výměnných sítí. I tyto relativně malé komunity tak zřejmě byly součástí širšího propojeného světa.

Kuchyně jako součást identity

Výzkum navíc ukázal, že různé typy keramiky měly specifické funkce. Jednodušší, jednobarevné nádoby sloužily především k vaření, zatímco charakteristické červeno-černé leštěné nádoby byly využívány spíše ke konzumaci – například mléčných produktů nebo nápojů z ovoce a hroznů.

Celkový obraz ukazuje, že kuchyně nebyla jen otázkou přežití, ale i důležitou součástí kulturní identity. Právě sdílené kulinární zvyky mohly hrát roli při šíření kura-arakské kultury napříč rozsáhlým územím.