Čtyřhlavňový mlýnek na maso: Americký protiletadlový systém M45 Quadmount (2)

06.08.2019 - Karel Cidlinský

Zbraně si od vojáků často získají přezdívku, někdy hanlivou, jindy svědčící o jejich kvalitě. Americkému čtyřhlavňovému protiletadlovému systému M45 se díky jeho palebné síle zaslouženě říkalo „mlýnek na maso“ nebo „sekačka nácků“

<p> Američtí vojáci s kompletem M45 u remagenského Ludendorffova mostu.</p><p> </p>

 Američtí vojáci s kompletem M45 u remagenského Ludendorffova mostu.

 


Reklama

K oživení pohonného systému M45 Quadmount sloužil hlavní spínač. Vzhledem k tomu, že ve věži bylo málo místa, nacházel se hlavní vypínač pod bezpečnostním krytem, aby střelec při nastupování náhodně nezavadil o rukojeti a nedošlo k nečekanému pohybu věže. Po kontrole nabití zbraní a pohybu věže v obou osách byl komplet připraven k boji.

Předchozí část: Čtyřhlavňový mlýnek na maso: Americký M45 Quadmount (1)

Střelec měl přímo před očima reflexní zaměřovač M19, ve kterém zachycoval zvolené cíle. Rychlost a směr otáčení věže odpovídaly vychýlení dvou rukojetí – pro změnu odměru stačilo páku otočit v požadovaném směru a u náměru ji přitáhnout k sobě nebo odtlačit. Bylo možné zároveň měnit náměr i odměr, ovšem přesné ovládání vyžadovalo velké zkušenosti, protože rychlost pohybu v náměru i odměru byla vzhledem k elektrickému pohonu značná.

Rizika palby

Když se cíl ocitl v zaměřovači, zmáčkl střelec elektrické spouště umožňující palbu buď dvou, nebo všech čtyř zbraní. K dispozici měl pro případ poruchy vedení i záložní mechanickou spoušť. Obsluha také musela kontrolovat teplotu motorů otáčení věže, a pokud hrozilo jejich přehřátí, bylo nutné věž zastavit a počkat, až zhasne kontrolka vysoké teploty. Vojáci pochopitelně mohli pokračovat v boji, riskovali však poškození nebo zničení těchto agregátů.

Pokud byl komplet namontován na vozidle, disponoval bezpečnostními pojistkami, které zabraňovaly takovému nastavení náměru a odměru, při němž hrozil zásah kabiny. Tažený komplet tato omezení neměl, ale pokud se přepravoval na větší vzdálenosti na korbě nákladního auta, bylo nutné nastavit omezení i na něm. Běžně se pak toto bezpečnostní opatření používalo i ve stabilních postaveních, kde by střelba s malým náměrem mohla ohrozit vlastní vojáky.

Pozor na vodu a mráz... 

Velkou péči museli vojáci věnovat údržbě, protože zbraňový komplet byl složitý a kvůli elektrickým obvodům i citlivý na vnější vlivy počasí. Pokud to podmínky dovolovaly, komplet se přepravoval pod ochrannou plachtou a s textilními nástavci na koncích hlavní. Obsluha musela věnovat značnou pozornost otočným mechanismům, akumulátorům a kabelovým rozvodům.

V případě nasazení v mrazivém počasí bylo nutné zabránit vniknutí většího množství sněhu do otočných prvků, protože při pohybu věže hrozilo jeho rozpuštění a následné zamrznutí celého mechanismu. V mrazu rovněž zvýšenou měrou trpěly akumulátory a celá elektrická soustava.

...a také přehřátí a písek

Vojáci proto měli zakázáno v mrazu zajíždět s kompletem do budov, kde bylo sice tepleji, ale okamžitě docházelo ke kondenzaci vzdušné vlhkosti na kovových částech, což způsobovalo korozi, a hrozily také zkraty v elektrických rozvodech. Stejné problémy mohly nastat při přepravě zbraní po moři nebo jejich nasazení v džungli, kde panovala vysoká vzdušná vlhkost.

TIP: Sto ran za sekundu: Šestihlavňový rotační kanón M61 Vulcan

V pouštních oblastech sice nehrozilo nebezpečí kondenzace, mechanismy se ale zanášely jemným pískem a docházelo k častému přehřívání pohonné soustavy. Obsluhám tak nezbývalo než v těchto podmínkách věnovat dlouhý čas každodenní údržbě a předepsaným kontrolám jednotlivých komponentů. Komplet také nebyl vodotěsný, takže brodění bylo u tažené verze možné pouze do hloubky asi půl metru, jinak musela obsluha provést úpravy pro hluboké brodění pomocí speciálních utěsňovacích sad.

Dokončení v pátek 9. srpna

  • Zdroj textu:

    II. světová

  • Zdroj fotografií: Pinterest

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jenom přístav nestačí

Severní Amerika
kdy: 1803
cena: 5,95 miliardy korun

Obrovské území o rozloze 2 140 000 km², jemuž se v 18. století říkalo Louisiana, představovalo od kolonizace Severní Ameriky žhavou oblast evropské politiky a nadvládu nad ním si postupně předávala Francie se Španělskem. V roce 1800 jej sice získal zpět pod kontrolu Francouzů Napoleon Bonaparte, nicméně jeho zemí zmítaly nepokoje a válka s Brity, což vojevůdce přivedlo na myšlenku prodat Louisianu Američanům. Svým rozhodnutím nahrál do karet tehdejšímu prezidentovi Thomasi Jeffersonovi, který o koupi území již dlouho usiloval – jeho součást totiž tvořila strategicky významná řeka Mississippi a také přístav v New Orleans: Podle původního plánu měly Spojené státy koupit pouze zmíněné město, ale po poradě s delegáty Jamesem Monroem a Robertem Livingstonem se jejich zájem rozšířil na celou Louisianu

V roce 1803 skutečně došlo k prodeji v přepočtu za 5,95 miliardy korun a navrch USA odpustily Francii dluh ve výši 1,9 miliardy korun. Díky tomuto obchodu se přitom rozrostly takřka dvojnásobně: Na novém území vznikly státy Louisiana, Arkansas, Missouri, Iowa, Oklahoma, Kansas či Nebraska, ale zahrnuje rovněž části Severní i Jižní Dakoty, Montany, Wyomingu, Colorada, Minnesoty či Texasu. 

Zajímavosti
Věda

Arthur Schopenhauer (1788–1860 byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie. Výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mimo jiné například Friedricha Nietzscheho.

Historie

Srdcem vesnice se stala vždy masivní mešita, postavená spíš jako kasárna – včetně zbrojnice a zásob obilí.

Cestování

Vojáci trávili v zákopech dlouhé dny a nejvíce je deptaly nekonečné hodiny nudy.

Válka

Aguas Zarcas, páchnoucí kosmická hrouda hlíny.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907