Neuvěřitelné zápasy o přežití: Devadesát dnů boje o život Douglase Mawsona

01.04.2021 - Marek Telička

Jednatřicet mužů se vydalo zkoumat neprobádané končiny Antarktidy. Pro trojici z nich se ale události, které cestu provázely, staly děsivým příběhem o přežití. V kruté zimě bez zásob, vybavení a psů je čekala 480 kilometrů dlouhá cesta na základnu

<p>Úplně vlevo na snímku<strong> Douglas Mawson</strong> u jižního magnetického pólu. Fotografie vznikla během úspěšné výpravy v roce 1909. <em>(foto: Wikimedia Commons, CC0)</em></p>

Úplně vlevo na snímku Douglas Mawson u jižního magnetického pólu. Fotografie vznikla během úspěšné výpravy v roce 1909. (foto: Wikimedia Commons, CC0)


Reklama

Australský geolog Douglas Mawson se stal na počátku 20. století jednou z nejvýraznějších postav průzkumu Antarktidy. Jeho jméno bývá zmiňováno spolu s velikány Roaldem Amundsenem, Robertem Falconem Scottem a Ernestem Shackletonem. Na konci roku 1912 se Mawson účastnil expedice, která měla za cíl prozkoumat Zemi krále Jiřího V.; dalšími členy výpravy byli Xavier Mertz a Belgrave Ninnis.

Trojice vyrazila 10. listopadu 1912 a až do 14. prosince šlo vše relativně hladce. Zmíněného dne se však ukázalo, jak moc je nejchladnější kontinent zrádný. Sáně, které vedl Ninnis, se propadly do ledové trhliny.

Závratě, pády a omrzliny

Když se Mertz s Mawsonem podívali dolů, uviděli na římse v hloubce okolo padesáti metrů jednoho mrtvého a jednoho zraněného psa; Ninnisovo tělo však navždy zmizelo v ledové mase. Výprava tak ztratila jednoho člena a kromě toho šest nejlepších psů, většinu potravin, stan a další zcela zásadní vybavení. Dva zbylí výzkumníci zůstali uprostřed ledové pustiny asi pět set kilometrů od základny. Měli jídlo zhruba na deset dní, ale žádný přístřešek ani potravu pro tažná zvířata. Když došlo jídlo, začali pomalu pojídat psy, takže brzy museli sáně táhnout sami.

Fyzický stav obou mužů se rychle horšil. Sužovaly je závratě, malátnost a bolesti žaludku, začaly jim vypadávat vlasy a nehty. Velký problém pak představovaly omrzliny. Mertz náročným podmínkám podlehl – nejenže ztratil vůli dělat cokoliv pro svou záchranu, ale navíc trpěl záchvaty, při nichž ničil zbývající vybavení. Nakonec upadl do kómatu a 8. ledna 1913 zemřel.

Vyčerpávající pochod trval celý měsíc

Osamocenému Mawsonovi zbývalo urazit ještě 160 kilometrů. Přes zhoršující se zdravotní problémy a pád do další trhliny, kdy jeho život doslova visel na popruhu od saní, dorazil po 32 dnech na základnu u mysu Denison. Expediční loď Aurora, na níž se měl vrátit domů, odjela jen pár hodin před jeho návratem, takže na definitivní záchranu musel (naštěstí ve společnosti dalších polárníků) čekat ještě dlouhých deset měsíců.

TIP: V sevření ledové kry: Jak u severního pólu bojoval o život český vědec František Běhounek

O povaze jednoho z nejtvrdších mužů historie svědčí lakonický text telegramu, jejž poslal své snoubence nedlouho po návratu na základnu: „Velmi se omlouvám za zpoždění, ale teprve teď se mi podařilo dostat do chatrče.“

Neuvěřitelné zápasy o přežití: 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Kromě roubování se Haji Kalimullah Khan věnuje i šlechtění manga a podařilo se mu vypěstovat vlastní odrůdy.

Zajímavosti
Věda

Jméno zakladatelů podniku dodnes připomínají Fidorky, zatímco jejich tváře neznáme.

Historie

Útok německé armády zastihl Rudou armádu nepřipravenou. Statisíce Sovětů padly do zajetí už v prvních týdnech bojů.

Válka

Největší jedinci zmije gabunské se mohou pochlubit až pěticentimetrovými zuby.

Zajímavosti
Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907