Drsné pokusy na lidech: Psychologické experimenty s šokujícími výsledky (2)

23.03.2018 - Petra Šmejdová

Kdo vlastně jsme? Sami sebe obvykle vidíme jako rozumně uvažující bytosti, kterým se hnusí zločin. Ale je tomu tak i ve skutečnosti? Velmi znepokojivé otázky vzešly z neméně znepokojivých psychologických experimentů

<p>Jeden z dobrovolníků „vězeňského” experimentu se ze situace psychicky zhroutil. Někteří ze studentů-vězňů se začali domnívat, že jsou opravdu zavření v nápravném zařízení.</p>

Jeden z dobrovolníků „vězeňského” experimentu se ze situace psychicky zhroutil. Někteří ze studentů-vězňů se začali domnívat, že jsou opravdu zavření v nápravném zařízení.


Reklama

Zřejmě úplně nejkontroverznějším a zároveň nejznámějším experimentem je výzkum amerického psychologa Philipa Zimbarda, který prováděl na Stanfordské univerzitě v Kalifornii.


Předchozí část: Psychologické experimenty s šokujícími výsledky (1)


Vězeňský teror

  • Kdo: Philip G. Zimbardo 
  • Kdy: 1971
  • Prokázal: moc nutí ponižovat ostatní

V roce 1971 zavřel dvacet jedna dobrovolníků do speciálně vybudovaného vězení, které bylo jako pokusné zařízení postaveno v areálu kampusu. Zimbardo chtěl na mladých studentech zkoumat vliv prostředí a omezování osobní svobody na psychiku a chování člověka. Výběr dobrovolníků podmínil morální bezúhonností, dobrým zdravotním stavem a dostatečnou inteligencí. Studenti byli tedy nejvhodnějším vzorkem populace.

Účastníci experimentu se náhodným losem rozdělili do dvou skupin. Jedenáct dozorců a deset vězňů mělo dodržovat stejný řád, podle něhož fungovala jedna věznice v Kalifornii. Jakékoli prohřešky proti těmto podmínkám měli dozorci trestat. Ti skutečně dostali uniformy, obušky, píšťalky a dokonce sluneční brýle se zrcadlovými skly, které měly prohloubit bariéru a odstup vězňů od strážných. Naopak trestaní studenti chodili oblečeni v jednotné dlouhé bílé košili, na které měli našité své identifikační číslo. 

Přestože měl „Stanfordský vězeňský experiment“ trvat celých čtrnáct dní, Zimbardo ho musel po šesti dnech ukončit. Ze záznamu kamer, především z nočních směn, bylo patrné, že dozorci se velice rychle uchýlili ke zbytečně krutým trestům. Každý třetí strážník se přiklonil k fyzickému a sexuálnímu násilí. Společně pak trestané ponižovali a terorizovali. Například vězně nutili, aby na hlavě nosili papírové pytlíky, před zraky ostatních se museli navzájem objímat anebo jim dozorci svlékali části oděvu. Skupinka vězněných studentů proto dokonce vyvolala vzpouru. 

Zimbardo se svým týmem došel po skončení experimentu k nečekaným výsledkům. Během šesti dní byly pozorovány extrémní změny v chování obou skupin dobrovolníků. Dozorci se až příliš vžili do role nadřízených a mocných. Sami byli nakonec šokováni tím, čeho byli v této situaci schopni. Vězni propadli pocitu, že jsou ve skutečném vězení, a s chováním dozorců se smířili nebo vyvolávali potyčky. Zimbardo chtěl tímto pokusem zdůvodnit brutalitu, se kterou se během válečných konfliktů setkává civilní obyvatelstvo i vojáci. Jeho závěr byl, že pokud bychom byli vystaveni těžkým podmínkám či bezvýchodné situaci, chovali bychom se podobně.

Vražda, která nevzruší

  • Kdo: John Darley a Bibb Latane
  • Kdy: 1968
  • Prokázal: s počtem lidí roste lhostejnost

V polovině 60. let 20. století byla na ulici brutálně ubodána žena a vyšetřování ukázalo, že tento čin má třicet osm přímých a nepřímých svědků. Experiment dvojice amerických psychologů, který vychází z tohoto případu, bývá označován jako „apatický svědek“. Odborníci zjistili, že právě vysoký počet kolemjdoucích zapříčinil nulovou reakci na napadení – ve větší skupině lidí se zodpovědnost rozkládá a v případě „apaticikého“ svědka se prostě komejdoucí spolehli, že ženě pomůže někdo jiný

Další možnou příčinou pasivních svědků je i fakt, že většina lidí se v inkriminovanou chvíli snaží zakrýt znepokojení. Klidné tváře bez emocí ovšem u ostatních přihlížejících vyvolávají dojem, že se nic neděje, a proto není potřeba zasahovat.

Československá armáda na LSD

Na našem území se v minulosti prováděly experimenty, které měly přinést informace o vlivu LSD na člověka, tedy vojáka zvlášť. Tajné pokusy iniciovala Československá armáda, která na počátku 70. let drogu otestovala. Ve světě se totiž předpokládalo, že v nejbližší době budou psychotropní látky používány k vojenským účelům. Armáda chtěla zjistit, jaké účinky by takový útok měl na bojovou připravenost. 

Dva štáby raketového vojska rozdělili do dvou místností, ve kterých je pozorovali a natáčeli. Nikdo z dobrovolníků nevěděl, zda právě jeho jednotce bylo LSD podáno. Už po dvaceti minutách byly zjištěny první známky neúčelného chování. I když se vojáci zpočátku cítili velmi dobře, projevovali se spíše konfliktním způsobem.

Ke konci pokusu si dokonce dva ze čtyř testovaných mužů nasadili plynové masky a nutili k tomu i zbytek týmu. Závěrem celého experimentu bylo, že štáb nebyl vůbec schopen pracovat a na čemkoli se domluvit. Kapitán po skončení pokusu dokonce zjistil, že při snaze naplánovat strategii boje s nepřítelem by zbytečně poslal své vojáky na smrt.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Stanford Prison Experiment, IFC Films

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

To, že člověk využívá pouze 10 % kapacity svého mozku, je dávno vyvráceným mýtem. Smysly jsou však stále trochu záhadou…

Zajímavosti
Revue

Sametová revoluce

Historie

Přistávací modul mise Apollo 12

Vesmír

V okolí Arnhemu odpočívali vojáci II. tankového sboru SS, kteří postupně britské výsadkáře odrazili

 

Válka

Ptačí mumie byly nabízeny jako obětiny pro boha Thovta.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907