Dvě minuty do dvanácté: Nenaplněná proroctví o konci světa

Náš svět jednou skončí. Je jen otázkou času, kdy se to stane. Podle některých samozvaných proroků mělo lidstvo skončit už dávno, jiní zase předpovídají apokalypsu na nedalekou dobu. A samozřejmě že nám „dobře“ poradí, jak přežít

19.11.2018 - Kateřina Samuelová



Příkladem rádce pro případ konce světa z poměrně nedávné doby je Pjotr Kuzněcov. Ten v roce 2007 přesvědčil několik desítek svých přívrženců, aby se zakopali v zemljance a čekali až do soudného dne, který měl nastat v květnu 2008. Sám Kuzněcov své ovečky ale do nitra zemljanky nenásledoval. Jeho přívrženci se tak museli potýkat s pověstnou ruskou zimou bez svého duchovního vůdce. Vykopanou díru v zemi opustilo nejprve sedm žen. Poslední přívrženci sekty vyšli až po očekávané apokalypse, ke které nedošlo. Dvě ženy svou životní pouť v zemljance přece jen ukončily. Jejich ostatky byly údajně později nalezeny v útrobách útočiště sektářů. 

Na jaře 2008 pak médii probleskla zpráva, že vůdce sekty se pokusil o sebevraždu. „Pjotr dal hlavu na špalek a praštil se polenem,“ popsal údajnou sebevraždu zástupce gubernátora Oleg Melničenko. Kuzněcovův pokus o sebevraždu však jeho stoupencům oči neotevřel, spíše naopak. Jeho ovečky jsou nyní přesvědčeny, že Pjotr vstal z mrtvých, a nyní ho uctívají jako proroka…

Spásná města husitských sektářů 

Očekávání konce světa se nevyhnulo ani českým končinám. V 15. století slavil chiliasmus (náboženské učení o druhém Kristově příchodu a o jeho tisíciletém království zde na zemi) úspěch v řadách husitů. Přívrženci apokalyptické teorie se rekrutovali především z řad silně věřících, kteří byli přesvědčeni, že podle Božích zákonů jsou si všichni lidé rovni. Věřili v nastolení nového řádu, kdy již nebude pánů a poddaných, ani lidského utrpení. Běda však těm, kteří žijí hříšně nebo odmítají křesťanské učení. Apokalypsa měla zachvátit pozemská města, obdobně jako biblickou Sodomu a Gomoru. Naštěstí ale existovala místa, ve kterých mohli vyvolení zlé časy přečkat. Záchrannými městy měly podle husitů být Klatovy, Plzeň, Žatec, Louny a Slaný

Apokalyptická vize se měla naplnit v únoru roku 1420. K velkému zklamání ale Ježíš Kristus na Zemi nesestoupil, ani nenastolil Boží království. Někteří sektáři víru v konec světa záhy opustili a přidali se k majoritním husitům. Část zatvrzelých zastánců tábority opustila, další byli vyhoštěni. Smutný konec znamenala víra v apokalypsu pro několik desítek lidí, kteří byli na popud Jana Žižky upáleni jako kacíři.

Čekání na zemský ráj 

Jen těžko by někdo v českých končinách neslyšel o Svědcích Jehovových. Toto náboženské uskupení má po celém světě miliony přívrženců, a to i přesto, že je v mnoha ohledech kontroverzní. Počátky Svědků Jehovových sahají do druhé poloviny 19. století. Tehdy ve Spojených státech amerických, konkrétně v proslule nábožensky tolerantní Pensylvánii, vznikl studijní kroužek Badatelé Bible. Pečlivé studium Knihy knih vyústilo v nutkání seznámit široké okolí s výsledky bádání. V roce 1879 tak začíná vycházet dnes již legendární časopis Strážná věž.

Současně se ale začínají objevovat i první konkrétní předpovědi konce světa. Podle výpočtů má apokalypsa nastat roku 1914, později je datum upraveno na rok 1925. Když se předpověď ani tehdy nevyplnila, došlo na podrobnější studium Písma a společnost se v roce 1931 přejmenovává na Svědky Jehovovi. Podle dalších výpočtů má konec světa přijít roku 1975. Ani tentokrát ovšem armageddon nepřišel, ani nebyl nastolen ráj, ve kterém by byl možný věčný život.

I v současné době bývají Svědkové Jehovovi řazeni mezi millenaristická hnutí. Po předchozích zkušenostech sice i nadále očekávají příchod boží pozemské říše trvající tisíc let, ale již neurčují pevné datum. Dříve stanovené datace apokalypsy bývají považovány za osobní názor badatelů v Bibli.

Velké zklamání

Kazatel William Miller bývá dnes považován za duchovního otce Adventistů sedmého dne. Mimo jiné je ale také ústřední postavou velkého apokalyptického hnutí, které nebylo příliš úspěšné, jak už napovídá fakt, že do dějin vstoupilo pod jménem Velké zklamání. William Miller patřil v 19. století mezi zapálené badatele v Bibli. Z řádků písma vyčetl, že takzvaný Druhý příchod Ježíše Krista by měl nastat po 2 300 letech od roku 457 před naším letopočtem. Podle amerického kazatele se tedy měl příchod Krista a začátek nové éry v dějinách lidstva uskutečnit pravděpodobně ještě během jeho života. Samuel Sheffield Snow, Millerův učedník, datum apokalypsy později upřesnil na 22. října 1844

Tisíce přívrženců Millerovy teorie tak napjatě očekávaly příchod Božího syna. Někteří z nich se dokonce vzdali svého pozemského majetku, aby mohli vstoupit do nové éry s čistým štítem. Příchod spasitele ani apokalypsy se ale nekonal. Tato událost byla proto označena jako Velké zklamání.

I přes tento neúspěch věřil William Miller v brzký příchod Božího království až do své smrti v roce 1849. Po odchodu duchovního vůdce milleristického hnutí se část jeho přívrženců odebrala pod křídla Svědků Jehovových, další pak našli útočiště u Adventistů sedmého dne.

Spasitel Arnie versus Antikrist 

Rok 2000 znamenal pro apokalyptické vize to samé jako lízátko pro vosy. Duchovně založení proroci hlásali příchod konce světa například kvůli tomu, že pokud vydělíte číslo 2 000 třemi, vyjde vám nechvalně proslulé číslo 666,66. V naší zesvětštělé době sice už tato vize lidi do kostelů či kazatelen nepřitáhla, ale využili toho filmaři a přitáhli lidi do kin. Filmová producenti se rozhodli magičnosti přelomu tisíciletí využít v akčním filmu s příznačným názvem Konec světa. Děj se dá shrnout poměrně snadno. Konec roku 1999 hodlá Satan využít pro zplození Antikrista, který má uvrhnout svět do věčné temnoty. Do cesty mu ale vstoupí bývalý detektiv ztvárněný silákem Arnoldem Schwarzeneggerem. Snímek vyvolal spíše chladné ohlasy. Možná to bylo i tím, že svět se už ani tak nebál příchodu Satana jako spíše elektronické apokalypsy známé pod jménem Y2K

TIP: Temné proroctví Římského klubu: Konec světa prý nastane již v roce 2040

Podle katastrofických scénářů nebyly počítače schopné zvládnout přechod do nového tisíciletí. Následné výpadky elektráren, poruchy letadel a kolaps celé řady elektronických zařízení pak měly lidstvo uvrhnout do technologického středověku. I když k několika poruchám skutečně došlo (zboží vypršelo datum spotřeby, stoleté osoby dostávaly pozvánky do školky), nejednalo se o nic zásadního, co by mohlo lidskou populaci ohrozit. Záhy po této události se však objevil nový termín − Y2K+38 alias Unixový bug milénia. Podle některých počítačových odborníků má opět dojít k masovému technickému problému, a to přesně v úterý 19. ledna 2038 ve 3 hodiny 14 minut 7 sekund.

Dvě minuty do dvanácté!

Hodiny apokalypsy, či Hodiny soudného dne, „odměřují“ od roku 1947 čas do zničení Země. Čím je minutová ručička hodin blíže půlnoci, tím je svět zranitelnější vůči globální katastrofě. O umístění ručičky na hodinách rozhoduje výbor složený z odborníků na fyziku, ekologů a 15 nositelů Nobelových cen.

Nejdále za tuto dobu byla pomyslná hodina Posledního soudu po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, kdy nás od konce světa dělilo 17 minut. Naopak nejblíže katastrofě bylo podle vědců lidstvo v roce 1953, kdy do půlnoci zbývaly pouhé dvě minuty. Stejný čas je na hodinách i letos – hlavním důvodem je podle rady stále nevyzpytatelnější jaderný program v Severní Koreji, politické napětí mezi USA a Ruskem, globální změny klimatu i rostoucí nebezpečí informační a hybridní války.

  • Zdroj textu

    100+1 Speciál

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci