Elitní velitel izraelských výsadkářů. Legendární Danny Matt (2)

Vysoký charismatický muž s plnovousem patřil k první generaci bojovníků za samostatnost židovského státu, zúčastnil se však i všech dalších konfliktů s arabskými zeměmi. Velel jednotkám patřícím k nejelitnějším složkám izraelských obranných sil a jeho vojenské úspěchy jsou v Izraeli dodnes připomínány

26.08.2018 - Jan Čurda



Vrtulníkový útok plukovníka Matta se řídil přesně tímto přístupem. Abú Agheila je považována za dokonalou ukázku profesionalizace IDF, ke které došlo v průběhu 60. let. Současně ale s úspěchem výsadkářů nastala hvězdná hodina izraelských tankových vojsk. Danny Matt a jeho muži zůstali od té doby specialisty na akce typu commando.

Mezi válkou a mírem

Stejně jako po konfliktu roku 1956 nenastal ani po šestidenní válce skutečný mír. Izraelci tentokrát nevyklidili Sinaj, zůstali na východním břehu Suezu na opevněné Bar Levově linii. Egypťané podnikali nečekané dělostřelecké přepady, které vyústily v takzvanou opotřebovávací válku trvající do roku 1970. Neustaly ani útoky jednotek Organizace pro osvobození Palestiny přes jordánské hranice do Izraele. IDF reagovaly známým způsobem – přesně cílenými údery.

Předchozí část: Elitní velitel izraelských výsadkářů. Legendární Danny Matt (1)

Matt, který v 50. letech poznal tento způsob boje, napadl 21. března 1968 se svými muži a dalšími izraelskými jednotkami tábor Organizace pro osvobození Palestiny Karameh v Jordánsku. Při akci bylo zabito 150 Palestinců a 60 vojáků jordánské armády. Mezi 28 padlými Izraelci bylo i osm Mattových mužů. O půl roku později, v noci z 30. října na 31. října 1968 uskutečnili výsadkáři operaci Šok – nájezd na cíle v hornoegyptském městě Nag Hammadí. Akce se zúčastnilo 14 mužů, kteří dokázali zničit most přes Nil a velkou trafostanici vysokého napětí. Šlo o odpověď na těžké egyptské dělostřelecké ostřelování izraelských pozic na Sinaji, které si vyžádalo životy 25 vojáků. V roce 1969 se Matt stal velitelem záložní výsadkové brigády, která v šestidenní válce dobyla na Jordáncích Staré Město v Jeruzalémě. 

Nečekaný útok

Přípravy na válku, kterou chystal Egypt spolu se Sýrií v roce 1973, izraelským zpravodajcům unikly, nebo byly nesprávně interpretovány. Oba státy zaútočily na izraelský svátek Jom kipur 6. října 1973. Zaskočení Izraelci se ocitli v defenzivě, dokud severní frontu po čtyřech dnech nestabilizovali a nepřešli do protiútoku. Na Sinaji Egypťané překvapivě snadno přešli na východní břeh Suezu. Izraelskému velení se hned nepodařilo získat kompletní obrázek o situaci, takže na frontu kvapně vyslané divize generálmajorů Ariela Šarona a Avrahama Adana nemohly dostatečně rozvinout své bojové síly.

V prvních dnech utrpěl Adanův úsek těžké ztráty na vojácích i obrněné technice. Nicméně Egypťané neměli dostatečně naplánovaný další průběh války. Izraelcům se proto podařilo stabilizovat frontu a 14. října rozhodnout tankovou bitvu – největší od bitvy u Kurska – ve svůj prospěch. Izraelský průzkum objevil mezeru mezi 2. egyptskou armádou, postupující přes Suezský průplav severně od Velkého Hořkého jezera, a 3. egyptskou armádou, rozmístěnou jižně od jezera. V tomto místě začal izraelský protiútok. Šaron se snažil dostat své jednotky na západní břeh průplavu, aby se dostal do týlu obou egyptských armád a odřízl je.

Udržte předmostí!

Překročením průplavu byl pověřen Danny Matt, velící 247. záložní výsadkové brigádě posílené deseti tanky a oddílem ženistů. Šaronovy a Adanovy jednotky otevřely v divokých bojích úzký koridor přes průplav severně od Velkého Hořkého jezera, které sloužilo jako ochrana levého boku, a Mattovi muži mohli v noci z 16. na 17. října překročit průplav. Čluny převezly na západní břeh kromě výsadkářů také téměř šedesát obrněných transportérů. Zatímco izraelské jednotky na obou stranách koridoru utrpěly těžké ztráty, samotný průnik brigády nepřítel nezaregistroval.

Plukovník Matt uspěl, i když s velkým časovým zpožděním a se dvěma prapory (celkem 750 muži) vytvořil na západním břehu průplavu předmostí. V 1.35 oznámil Šaronovi kódové slovo Acapulco značící úspěch operace. Přesně deset dní po začátku egyptského útoku na východní břeh tak naopak stanuly izraelské síly na západním břehu průplavu. Přestože zpočátku sem nemohly být dopraveny žádné tanky, zajištění pětikilometrového předmostí umožnilo v příštích dvou dnech vybudovat dva mosty – jeden pontonový a druhý složený z kovových válců, který přes poušť přitáhly tanky.

Mattovi výsadkáři ztratili při postupu na sever podél kanálu 12 mrtvých a 22 zraněných mužů. Ztráty Izraelců byly ale mnohem nižší než jejich protivníka. Dalšího rozšíření předmostí už Mattovi muži vlastními silami nemohli dosáhnout. Od rána 17. října bylo předmostí pod těžkou dělostřeleckou palbou Egypťanů. Mezitím však již tři izraelské brigády překročily Suez.

Legenda odchází

Po válce byl Matt jmenován velitelem záložní tankové divize, později se přesunul do administrativních funkcí. Nejprve jako velitel vojenského odvolacího soudu, poté jako koordinátor vládních aktivit v Gaze a na Západním břehu. Nakonec zastával v letech 1982–1992 funkci vojenského ombudsmana. Po svém odchodu z armády v roce 1992 se stal předsedou fondu LIBI, neziskové organizace, která pomáhá vojákům IDF.

Danny Matt měl za sebou téměř půl století v ozbrojených silách židovské Palestiny a státu Izrael. Vysloužilý generálmajor zemřel v prosinci 2013, několik dní před svými 86. narozeninami. V Izraeli je jeho postava součástí historie, mimo svou zemi však zůstal Danny Matt téměř neznámý. 

 

  • Zdroj textu

    Válka Revue

  • Zdroj fotografií

    Wikimedia


Další články v sekci