Enrico Fermi: Muž, který spustil první řízené štěpení jádra

24.08.2016 - Miroslav Mašek

Architekt prvního atomového reaktoru Enrico Fermi provedl v prosinci 1942 spuštění atomového reaktoru. Fermiho úspěch přispěl také k zrychlení vývoje atomové bomby


Reklama

Nositel Nobelovy ceny z roku 1938 (za výzkum v oblasti radioaktivních prvků, 1938) Enrico Fermi (1901–1954) řídil stavbu prvního experimentálního jaderného reaktoru světa pod tribunami fotbalového stadionu Chicagské univerzity. Reaktor nazývaný Pile-1 obsahoval 45 000 grafitových cihel o hmotnosti přes 360 tun, které sloužily jako moderátor neutronů.

Palivo tvořilo šest tun uranových ingotů (kovových polotovarů) a 45 tun oxidu uranu. K řízení štěpné reakce sloužily kadmiové tyče zasouvané do reaktoru. Zařízení zahrnovalo i automatický systém s havarijní tyčí. Chybělo chlazení i ochranný plášť, takže štěpná reakce mohla probíhat maximálně několik desítek minut. Ke klíčovému experimentu došlo 2. prosince 1942.

Fermi vysunul z reaktoru havarijní tyč a posléze i regulační tyče. Kolem půl čtvrté odpoledne se mu podařilo dosáhnout kritického stavu a reaktor začal zvyšovat svůj výkon. Fermi nechal řízenou štěpnou reakci úspěšně běžet asi půl hodiny. I když reaktor disponoval pouze mizivým výkonem, experiment jednoznačně prokázal, že řetězovou reakci lze uskutečnit a vývoj jaderné zbraně je možný. Úspěch napomohl i k přesvědčení některých dosud váhajících armádních představitelů a k uvolnění peněz pro urychlení vývoje atomové bomby. 

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE SPECIÁL Jaderná válka

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1997 vyšla studie tvrdící, že očkování způsobuje autismus, a její závěry rezonují na internetu dodnes.

Zajímavosti

Chytré toalety by mohly zvýšit naši připravenost na budoucí epidemie.

Věda
Revue

Velmi těsná dvojice trpaslíků J2322+0509

Vesmír

Napoleon ruské revoluce

Alexandr Fjodorovič Kerenskij

Právník Alexandr Fjodorovič Kerenskij byl před válkou jako poslanec v Dumě dobře známou osobností. Po březnové revoluci působil ve vlivném petrohradském sovětu, dosáhl funkce ministra spravedlnosti a posléze se realizoval jako ministr války a námořnictva. Kerenskij se snažil vrátit ruskou armádu do války, letní ofenzíva roku 1917, jejíž součástí byl i útok u Zborova, však selhala. V Rusku stále sílili bolševici a volání po míru bez anexí a kontribucí.

Kerenskij se po bolševické revoluci pokusil zvrátit situaci, nebyl však úspěšný a následně uprchl do Anglie a Francie. Nevzdal se veřejného života a publikoval, ale do Ruska se nikdy nevrátil. Zemřel ve Spojených státech.

Historie

Výrazné barvy nemají mandrilové jen v obličeji, ale rovněž na zadku, kde pravděpodobně slouží pro snadnější pohyb skupiny v husté vegetaci.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907