Winston Churchill v Normandii: Odvážný lídr, který chtěl být u všeho
V čase války potřebuje každá země silného lídra, který se nebojí dělat nepopulární rozhodnutí a dokáže být vždy v centru dění, aby měl o všem perfektní přehled. Velká Británie takového muže našla ve Winstonu Churchillovi, který svou angažovanost prokázal mimo jiné i během vylodění v Normandii.
Spojenecká invaze do Německem okupované západní Evropy se měla stát jedním z rozhodujících momentů celé druhé světové války. Vedly k ní měsíce příprav a důkladného plánování a klíčovou roli přitom sehrál mimo jiné i britský ministerský předseda a ministr obrany Winston Churchill. Není tedy divu, že se vzhledem ke své nátuře hodlal osobně zúčastnit samotného dne D, tedy alespoň na palubě jedné z válečných lodí, které měly ostřelovat pobřeží.
Příliš velké riziko
O tomto záměru Churchill informoval krále Jiřího VI. koncem května na společné večeři. Panovník byl jeho plánu nakloněn a naznačil, že by se rád přidal. Naopak osobní sekretář krále Alan Lascelles a generál Hastings Ismay, který působil jako Churchillův náčelník štábu, se postavili striktně proti a nebyli sami. Za nešťastný tento nápad považoval také vrchní velitel spojeneckých expedičních sil generál Dwight Eisenhower a admirál Bertram Ramsay, který stál v čele námořních sil operace Overlord. Král brzy vyslyšel argumenty o příliš velkém a zbytečném riziku takové akce, a tak záhy změnil názor. Již 1. června Churchillovi oznámil, že by neměl jet ani jeden z nich. Ministerský předseda ale opáčil, že on sám určitě pojede.
Z králova deníku
S tím se ovšem Jiří VI. nesmířil. Do deníku si zapsal, že Churchill se na věc dívá poněkud sobecky, a 2. června mu proto poslal dopis, v němž apeloval na opětovné zvážení tohoto riskantního záměru. Mimo jiné napsal: „Chci na vás ještě jednou apelovat, abyste v den invaze nevyplouval na moře. Zvažte prosím mou situaci. Jsem mladší než Vy, jsem námořník a jako král jsem hlavou všech ozbrojených složek. Nejraději bych vyplul na moře, ale svolil jsem, že zůstanu doma. Je pak regulérní, abyste Vy učinil přesně to, co bych byl rád učinil sám? (...) A nyní zvažte svou situaci: uvidíte velmi málo, podstoupíte značné riziko, budete nedostupný v době, kdy možná bude nutné učinit životně důležitá rozhodnutí, a i když se budete chovat diskrétně, pouhá Vaše přítomnost na palubě logicky silně zvýší odpovědnost admirála a kapitána.“
Odpovědi se však nedočkal, neboť Churchill již seděl ve vlaku do Portsmouthu. Alan Lascelles se proto na královu žádost s premiérem spojil telefonicky, načež od něj získal otrávený souhlas, že nikam nepojede. Churchilla to silně zklamalo a 3. června králi napsal poněkud troufalý dopis, v němž stálo mimo jiné i toto: „Jako ministerskému předsedovi a ministru obrany by mi mělo být dovoleno jet tam, kde považuji za nezbytné plnit své povinnosti.“
Směr Caen
Britský premiér se tak do Normandie vypravil až šestý den po vylodění. Ráno 12. června se v doprovodu polních maršálů Alana Brookse a Jana Smutse nalodil na palubu torpédoborce Kelvin, který je převezl přes průliv. Churchill pak u francouzského pobřeží přesvědčil kapitána lodě, aby to „Němčourovi natřel“, a děla Kelvinu se tak na zhruba šestikilometrovou vzdálenost zapojila do ostřelování cílů na pobřeží, zatímco na obloze se objevovaly vlny amerických bombardérů. Na palubě obojživelného vozidla DUKW se poté Churchill i s doprovodem dostal na pevninu u Courseulles, kde je uvítal generál Bernard Montgomery a doprovodil je na své velitelství v Creully.
Po cestě viděli zničenou techniku či přelety nepřátelských letounů a slyšeli štěkot protiletecké palby i hřmění námořních děl. Churchill s Montgomerym poobědval jen necelých pět kilometrů od frontové linie a později mohl sledovat kouř stoupající z Caen, o nějž právě spojenečtí vojáci sváděli s Němci tvrdé boje. Churchill byl zcela ve svém živlu a admirál Andrew Cunningham si druhý den po jednání Obranného výboru v Londýně zapsal toto: „Zdá se, že návštěvou předmostí nám ministerský předseda značně omládl. Občas se choval dost dětinsky.“
Znovu se Churchill do Normandie vypravil 21. července na palubě lehkého křižníku Enterprise. Opět navštívil Montgomeryho velitelství nedaleko Blay v departementu Calvados a prohlédl si lazaret i polní pekárnu. Po přespání na Enterprise pokračoval 22. července návštěvou některých poničených francouzských měst, například Arromanches, Bayeux a Caen.
Během posledního dne své cesty po normandském bojišti zavítal mimo jiné na velitelství 2. armády generálporučíka Milese Dempseyho nebo promluvil k pilotům RAF na letišti St. Croix-sur-Mer. Po návratu do Londýna pak válečnému kabinetu sdělil svůj dojem, podle nějž „ještě nikdy neviděl tak spokojeně, tak skvěle vyhlížející armádu.“
