Falklandy: Ostrovní sud prachu, který dodnes dráždí Argentinu
Ze čtrnácti britských zámořských teritorií jsou Falklandy největší, nepočítáme-li Britské antarktické území. S pouhými třemi tisíci obyvateli se však řadí na opačný konec žebříčku. Přesto má souostroví, známé též jako Malvíny, mimořádný geopolitický význam
Kromě britského znaku zaujme na modré falklandské vlajce erb s vyobrazením ovce jako jednoho z hlavních zdrojů obživy místních. Níže uvedená slova „touha po pravdě“ tvoří motto regionu. Současná podoba vlajky, přijatá až v roce 1999, představuje čtvrtou verzi, jež od roku 1876 na ostrovech vlála. Dřívější varianty zobrazovaly například býka či lachtana.
Falklandy tvoří živé svědectví někdejší koloniální éry, během níž platila Velká Británie za světovou velmoc. Přes vzdálenost dvanácti tisíc kilometrů, která obě území dělí, si přitom evropská země dokázala udržet na ostrovech vliv dodnes – britské osídlení trvá s přestávkami už čtyři staletí, přičemž od roku 1833 tam Britové žijí trvale.
A v nejbližších letech se na tom nejspíš nic nezmění, neboť místním současné uspořádání vyhovuje. Referendum o setrvání na seznamu britských zámořských oblastí dopadlo před šesti lety jednoznačně: 98 % hlasujících se vyslovilo pro. V očích sousední Argentiny má však jejich slovo jen malou váhu. V roce 1982 vypukl mezi oběma státy vojenský konflikt, jehož důsledky stále představují jablko sváru.
Sedmdesát dnů války
Souostroví, sestávající zhruba ze sedmi set menších či větších ostrovů, tvoří totiž navzdory své odlehlosti a nehostinnosti nesmírně strategickou lokalitu – a to díky rozsáhlým ložiskům ropy. Odhady hovoří o šedesáti miliardách nevytěžených barelů, jež pochopitelně připadnou držiteli regionu. Není tedy divu, že když se 2. dubna 1982 na příkaz diktátora Leopolda Galtieriho vylodila argentinská flotila na ostrově Jižní Georgie, odpověděli Britové v čele s premiérkou Margaret Thatcherovou odvetným úderem.
Třebaže ani jedna země oficiálně nevyhlásila válečný stav, zemřelo během následujících 74 dní na obou stranách bezmála tisíc vojáků – 655 Argentinců a 255 Britů. Navzdory přesvědčení o vlastním nároku na území však jihoamerický stát neuspěl, jeho armáda rychle ztrácela a v červnu Argentina kapitulovala.
Vyhrocená atmosféra
Ani 37 let po oficiálním uzavření příměří si nicméně místní obyvatelé nemohou zcela oddechnout: Část ostrovů dosud pokrývají miny. V poslední době navíc z jihoamerického státu opakovaně zaznívají diplomatické hlasy volající po obnovení jednání a Argentina vyzývá Británii, aby se svého nároku na Falklandy dobrovolně vzdala.
TIP: Královně, co je královnino: Vylodění britských sil v zátoce San Carlos
Argentinská vláda si za svým názorem stojí velmi pevně. V roce 1994 dokonce vlastnictví ostrovů zakotvila v ústavě a nedávno zaslala Organizaci spojených národů stížnost na jednání Britů. Atmosféra se tak opět vyhrocuje, Británie totiž mezitím investuje v přepočtu deset miliard korun na posílení své vojenské přítomnosti v regionu.
Hlídkující ozbrojené síly přidělávají starousedlíkům vrásky na čele zejména proto, že odrazují turisty – vedle chovu ovcí a rybolovu nejvýznamnější zdroj jejich příjmů. Většinu turistických výprav přitom přivážejí výletní lodě a život v souladu s mořským příbojem je pro Falklandy zcela typický.
Ztracené vlčí stopy
Falklandy se staly domovem pestré škály živočichů, mnozí z nich navíc žijí jen tam – například 16 z celkových 63 druhů ptáků, jež na ostrovech hnízdí. Až do roku 1876 se v místě vyskytoval také pes bojovný neboli vlk antarktický, jediný suchozemský savec Falkland. Evropští osadníci však šelmy postupně vystříleli jako škodnou.
Stručné dějiny
Kapitán John Strong se u falklandských břehů vylodil v roce 1690 a dal souostroví jeho současný název na počest Anthonyho Caryho, 5. vikomta z Falkland. Tou dobou už ovšem Evropané území znali bezmála sto let – poprvé tam dorazily anglické lodě roku 1592. Méně používané pojmenování Malvíny pak odkazuje k francouzským námořníkům z bretaňského přístavu Saint Malo, kteří k jihoamerické pevnině rovněž dopluli.
Právě Francouzi založili na ostrovech v roce 1764 první trvalé osídlení. O dva roky později vznikl první britský přístav Port Egmont, dnes je však jeho význam zanedbatelný – 85 % obyvatel Falkland žije v metropoli Port Stanley, bývalé základně pro velrybářské a tuleňářské výpravy. Druhé největší město Darwin nese jméno slavného přírodovědce, který ostrovy navštívil při jedné ze svých cest.
Přetahovaná o území
V průběhu dalších staletí se ovšem Británie a Francie o nárok na nově objevené teritorium střetly a do konfliktu se postupně zapojily i Španělsko a Argentina, pozdější nejhlasitější odpůrce britské nadvlády. Než totiž Falklandy v roce 1833 definitivně připadly do britských rukou, náležely – po krátkém období španělské správy – třináct let právě Argentině a země uvedenou historickou skutečností dodnes argumentuje ve snaze získat je zpět.
Její úsilí vyvrcholilo nechvalně proslulým válečným střetem z roku 1982. V místě se ovšem bojovalo i dřív: V roce 1914 se Falklandy staly dějištěm námořní bitvy mezi Británií a Německem.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 3 398; očekávaná doba dožití: 77,9 roku; prům. počet dětí: 1,8 na ženu; věková struktura: 21 % obyv. do 19 let, 13 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Port Stanley má 2 460 obyv.; náboženství: 67,2 % křesťanství, 31,5 % ateismus, 1,3 % ostatní; oficiální jazyk: angličtina; obyv. pod hranicí chudoby: 22 %; gramotnost: 95 %.
Politika
Státní zřízení: zámořské území Velké Británie; guvernér: Nigel James Phillips; volby: parlamentní volby se konají každé čtyři roky.
Ekonomika
HDP na hlavu: 96 962 USD (odhad z r. 2016; ČR – 34 200 USD); měna: falklandská libra, s kurzem 1 : 29,5 Kč.
Geografie
Rozloha: 12 173 km², zhruba jako Černá Hora; charakter území: převážně hornaté, s výjimkou jižní poloviny Východního ostrova; podnebí: oceánské, větrné a vlhké, ovlivněné mořskými proudy (malé teplotní rozdíly během ročních období, trvale hodně deštivé); min. noční / max. denní teploty (°C) v Port Stanley: leden–březen 6–7/12–15, duben–červen 1–4/7–9, červenec–září 0–2/5–7, říjen–prosinec 3–6/11–13; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantik (0 m) / Mt. Usborne (705 m).