Tvorové (ne)dávné minulosti: Pes bojovný - bezelstný lupič z Falkland

08.09.2018 - Zuzana Teličková

Když Charles Darwin popsal psa žijícího na Falklandských ostrovech v Atlantiku, patřila tato šelma již k vyhynulým druhům. Darwin se s ní však na svých cestách v roce 1833 ještě stačil osobně setkat a přisoudil jí latinský název Canis antarcticus - tedy pes bojovný

<p>Psa bojovného dnes můžete obdivovat pouze na ilustracích a v podobě jedenácti vycpaných exemplářů. Pes bojovný kdysi žil na Falklandech – 480 km daleko od nejbližší pevniny</p>

Psa bojovného dnes můžete obdivovat pouze na ilustracích a v podobě jedenácti vycpaných exemplářů. Pes bojovný kdysi žil na Falklandech – 480 km daleko od nejbližší pevniny


Reklama

Vědci se o původu psa bojovného dlouho dohadovali. Zdál se být příbuzný se psem domácím, kojotem prérijním, ale i s jihoamerickými druhy psů.

Krotcí zloději

Pes bojovný byl velký asi jako kojot, ale mnohem statnější, zbarvení měl od žlutohnědého (podobně jako vlk evropský) po načervenalé (skoro jako liška) a čumákem připomínal vlka obecného. Špička jeho ocasu měla bílé zabarvení. Živil se pravděpodobně ptactvem, larvami a hmyzem.

Důvodem, proč začalo psů bojovných ubývat, byl jednak neopodstatněný strach farmářů, kteří ve snaze ochránit ovce vypalovali křoviska sloužící psům jako útočiště a kladli otrávené návnady, a také lov psů na kožešinu. Ten byl velmi snadný, protože psi bojovní neměli strach z lidí a rádi se nechali nalákat na kus masa. Darwin popisuje případy, kdy sami bez obav vešli k lidem do stanu, aby tam uloupili nějaké jídlo. Na svou krotkost nakonec doplatil, podobně jako například blboun nejapný.

Příbuzní z Jižní Ameriky

Když šelma vyhynula, přišly ostrovy o jediného původního savce – žádní jiní zástupci této třídy, dokonce ani hlodavci, totiž Falklandy neobývali. Vzdálenost ostrovů od pevniny, která činí 480 km, vyvolává nevyhnutelnou otázku, jak se sem psi bojovní kdysi dávno vůbec dostali. Došlo k tomu zřejmě těsně před koncem poslední doby ledové, což vylučuje možnost, že by psi byli dopraveni spolu s prvními osadníky.

TIP: Krev sající příšera Chupacabra: Pravda o tajemné krvežíznivé zrůdě

Současné výzkumy prokázaly, že nejbližším žijícím příbuzným psa bojovného je pes hřivnatý – šelma s neobvykle dlouhýma nohama žijící v lesích a bažinatých savanách na území Brazílie, Argentiny, Paraguaye, Bolívie a Peru. Posledních jedenáct vycpaných exemplářů psa bojovného můžete vidět v Londýně, Stockholmu, Bruselu a Leidenu. Naposledy byl chován v zoologické zahradě v Londýně na začátku sedmdesátých let 19. století.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: darwin-online.org.uk

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Seismickou aktivitu zřejmě mnohé z věštíren a chrámů využívaly pro své vlastní posvátné rituály.

Historie

Při pohledu na fenka vás okamžitě zaujmou obrovité uši, které jsou dlouhé až 10 centimetrů. Ty samozřejmě přispívají k výbornému sluchu, ale rovněž regulují tělesnou teplotu v horkém pouštním prostředí.

Příroda

Ve výřezu prototyp biohybridní ledviny. 

Věda
Vesmír
Zajímavosti

Z rádia do televize

Guiding Light (U nás ve Springfieldu) 

premiéra: 1937 | epizody: 15 762 televize, 2 500 rozhlas

Seriál „U nás ve Springfieldu“ začínal už v roce 1937 coby rozhlasový pořad a v éteru setrval až do roku 1956. Tou dobou však již paralelně k mluvenému slovu uváděla televize hrané epizody. Děj se zpočátku točil okolo reverenda Johna Ruthledge a jeho blízkých, nicméně postupem času se soustředil na řadu springfieldských rodin a jejich vztahy vykresloval velmi melodramaticky. Šestého září 2006 se vysílala epizoda s pořadovým číslem 15 000, nicméně seriál se tehdy už potýkal s klesající sledovaností a o tři roky později kvůli nezájmu publika skončil. (foto: CBS)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907