Reklama


Tvorové (ne)dávné minulosti: Pes bojovný - bezelstný lupič z Falkland

08.09.2018 - Zuzana Teličková

Když Charles Darwin popsal psa žijícího na Falklandských ostrovech v Atlantiku, patřila tato šelma již k vyhynulým druhům. Darwin se s ní však na svých cestách v roce 1833 ještě stačil osobně setkat a přisoudil jí latinský název Canis antarcticus - tedy pes bojovný

<p>Psa bojovného dnes můžete obdivovat pouze na ilustracích a v podobě jedenácti vycpaných exemplářů. Pes bojovný kdysi žil na Falklandech – 480 km daleko od nejbližší pevniny</p>

Psa bojovného dnes můžete obdivovat pouze na ilustracích a v podobě jedenácti vycpaných exemplářů. Pes bojovný kdysi žil na Falklandech – 480 km daleko od nejbližší pevniny


Reklama

Vědci se o původu psa bojovného dlouho dohadovali. Zdál se být příbuzný se psem domácím, kojotem prérijním, ale i s jihoamerickými druhy psů.

Krotcí zloději

Pes bojovný byl velký asi jako kojot, ale mnohem statnější, zbarvení měl od žlutohnědého (podobně jako vlk evropský) po načervenalé (skoro jako liška) a čumákem připomínal vlka obecného. Špička jeho ocasu měla bílé zabarvení. Živil se pravděpodobně ptactvem, larvami a hmyzem.

Důvodem, proč začalo psů bojovných ubývat, byl jednak neopodstatněný strach farmářů, kteří ve snaze ochránit ovce vypalovali křoviska sloužící psům jako útočiště a kladli otrávené návnady, a také lov psů na kožešinu. Ten byl velmi snadný, protože psi bojovní neměli strach z lidí a rádi se nechali nalákat na kus masa. Darwin popisuje případy, kdy sami bez obav vešli k lidem do stanu, aby tam uloupili nějaké jídlo. Na svou krotkost nakonec doplatil, podobně jako například blboun nejapný.

Příbuzní z Jižní Ameriky

Když šelma vyhynula, přišly ostrovy o jediného původního savce – žádní jiní zástupci této třídy, dokonce ani hlodavci, totiž Falklandy neobývali. Vzdálenost ostrovů od pevniny, která činí 480 km, vyvolává nevyhnutelnou otázku, jak se sem psi bojovní kdysi dávno vůbec dostali. Došlo k tomu zřejmě těsně před koncem poslední doby ledové, což vylučuje možnost, že by psi byli dopraveni spolu s prvními osadníky.

TIP: Krev sající příšera Chupacabra: Pravda o tajemné krvežíznivé zrůdě

Současné výzkumy prokázaly, že nejbližším žijícím příbuzným psa bojovného je pes hřivnatý – šelma s neobvykle dlouhýma nohama žijící v lesích a bažinatých savanách na území Brazílie, Argentiny, Paraguaye, Bolívie a Peru. Posledních jedenáct vycpaných exemplářů psa bojovného můžete vidět v Londýně, Stockholmu, Bruselu a Leidenu. Naposledy byl chován v zoologické zahradě v Londýně na začátku sedmdesátých let 19. století.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: darwin-online.org.uk

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lovci mamutů se vyhýbali studeným jeskyním – naopak si stavěli teplé domy, kde mohli chodit polonazí.

Zajímavosti

Jed vylučovaný ropuchou coloradskou, která dorůstá až do délky 19 centimetrů a živí se mimo jiné i malými hlodavci, způsobuje intenzivní psychedelické stavy.

Věda

Škola má být zábava

A pokud není, zábavná by měla být alespoň cesta do ní. Není pochyb, že mladí studenti z nejmenovaného místa v Súdánu si vzrušení na rozbitých silnicích užijí až až. Jedna z nejchudších zemí subsaharské Afriky přesto úspěšně bojuje s negramotností: za posledních deset let se podařilo do škol dostat o třetinu více dětí. Nyní dostane základní vzdělání alespoň 80 % z nich.

Revue

Ultrafialové ultra hluboké pole z roku 2014

Vesmír

Královský pár často navštěvoval místa poškozená bombardováním, tentokrát si však vzali Němci na mušku jejich palác.

Válka

Římský palác Farnese na dobové rytině. Takhle mohl vypadat, když si ho chodil prohlížet Ferdinand August na své druhé kavalírské cestě.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907