Neškodný skokan z Austrálie: Vyhynulá klokanomyš dlouhoocasá

21.08.2019 - Zuzana Teličková

Klokanomyš dlouhoocasá žila ještě na počátku 20. století v Austrálii, kde obývala střední a západní části země. Dnes je již bohužel považována za vyhynulou

<p>Dobře vyvinuté zadní končetiny sloužily klokanomyším ke skákání.</p>

Dobře vyvinuté zadní končetiny sloužily klokanomyším ke skákání.


Reklama

Klokanomyš dlouhoocasá (Notomys longicaudatus) měla převážně šedé zbarvení, malé růžové uši, velké oči, dobře vyvinuté zadní končetiny uzpůsobené ke skákání a dlouhý osrstěný růžový ocas, který byl asi o 5 cm delší než samotné tělo. Celková délka živočicha byla 25–28 cm.

Poprvé byl tento drobný hlodavec popsán anglickým ortnitologem Johnem Gouldem na základě exemplářů, které Gould obdržel z Austrálie od cestovatele a přírodovědce Johna Gilberta.

Neúspěšná snaha přizpůsobit se

Klokanomyši žily na tvrdých, vysušených, jílovitých půdách, kde si stavěly nory. Vyhrabanou půdu pak důmyslně používaly na zachytávání ranní rosy. Prostředí, v němž se tato drobná, černooká zvířátka pohybovala, bylo pokryto akádovými a eukalyptovými lesy, pahorkatými pastvinami a nízkými křovisky. Hlavní potravou jim bylo ovoce, obilí a části rostlin. Gould zmiňuje, že hlodavci měli ve velké oblibě rozinky.

Na rozdíl od svých příbuzných nepatřila klokanomyš mezi obávané škůdce, takže se nepředpokládá, že by za jejím vyhubením stál přímo člověk. Je však možné, že osídlování kontinentu, jež s sebou neslo i ztrátu přirozeného prostředí mnoha živočichů, připravilo klokanomyš o část potravy, stejně jako dobytek a rychle se množící králíci.

TIP: Pes dingo: Metla australské fauny v boji o nejmenší kontinent

Od určité doby se proto začala zdržovat v blízkosti lidského obydlí, především u farem a obchodů s potravinami, kde si hledala náhradní zdroje jídla. Dalším faktorem, jenž přispěl k zániku druhu, byli noví predátoři – zvláště lišky a kočky domácí – kteří se dostali do Austrálie spolu s osadníky. Poslední exempláře pocházejí z roku 1901–1902 z městečka Barrow Creek v Severním Teritoriu, poslední potvrzený úlomek kosti z klokanomyši dlouhoocasé byl objeven v roce 1977 v sovím trusu. Během několika desítek let přišla Austrálie o jednu z největších a nejelegantnějších klokanomyší.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Kresba John Gould a H. C. Richter

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Velryby se potápějí za potravou a z hlubin stoupají zpět, pouze když se potřebují nadechnout. U hladiny pak vypouštějí výměšky bohaté na železo a dusík, jež slouží fytoplanktonu k růstu. 

Zajímavosti

Zmrzlý skřivan ze severovýchodní Sibiře

Věda

Šílený Mike s raketou na parní pohon

Vesmír

 Rozbíjení zvonů v rámci jejich rekvizice, Čechy 1915

 

Válka

Dvojbarevné oko

Sibiřský husky se pyšní zářivýma modrýma nebo hnědýma očima, přičemž se občas stává, že každé oko má jinou barvu. Dokonce dochází i ke křížení přímo v jednom oku, kdy je část modrá a zbytek hnědý. Psi jsou částečně barvoslepí a vidí některé odstíny žluté a modré. Ostatní barvy se jim jeví jako odstíny šedi.  

Zajímavosti

Brusinky s citrusy fungují jako účinná dezinfekce

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907