Neškodný skokan z Austrálie: Vyhynulá klokanomyš dlouhoocasá

21.08.2019 - Zuzana Teličková

Klokanomyš dlouhoocasá žila ještě na počátku 20. století v Austrálii, kde obývala střední a západní části země. Dnes je již bohužel považována za vyhynulou

<p>Dobře vyvinuté zadní končetiny sloužily klokanomyším ke skákání.</p>

Dobře vyvinuté zadní končetiny sloužily klokanomyším ke skákání.


Reklama

Klokanomyš dlouhoocasá (Notomys longicaudatus) měla převážně šedé zbarvení, malé růžové uši, velké oči, dobře vyvinuté zadní končetiny uzpůsobené ke skákání a dlouhý osrstěný růžový ocas, který byl asi o 5 cm delší než samotné tělo. Celková délka živočicha byla 25–28 cm.

Poprvé byl tento drobný hlodavec popsán anglickým ortnitologem Johnem Gouldem na základě exemplářů, které Gould obdržel z Austrálie od cestovatele a přírodovědce Johna Gilberta.

Neúspěšná snaha přizpůsobit se

Klokanomyši žily na tvrdých, vysušených, jílovitých půdách, kde si stavěly nory. Vyhrabanou půdu pak důmyslně používaly na zachytávání ranní rosy. Prostředí, v němž se tato drobná, černooká zvířátka pohybovala, bylo pokryto akádovými a eukalyptovými lesy, pahorkatými pastvinami a nízkými křovisky. Hlavní potravou jim bylo ovoce, obilí a části rostlin. Gould zmiňuje, že hlodavci měli ve velké oblibě rozinky.

Na rozdíl od svých příbuzných nepatřila klokanomyš mezi obávané škůdce, takže se nepředpokládá, že by za jejím vyhubením stál přímo člověk. Je však možné, že osídlování kontinentu, jež s sebou neslo i ztrátu přirozeného prostředí mnoha živočichů, připravilo klokanomyš o část potravy, stejně jako dobytek a rychle se množící králíci.

TIP: Pes dingo: Metla australské fauny v boji o nejmenší kontinent

Od určité doby se proto začala zdržovat v blízkosti lidského obydlí, především u farem a obchodů s potravinami, kde si hledala náhradní zdroje jídla. Dalším faktorem, jenž přispěl k zániku druhu, byli noví predátoři – zvláště lišky a kočky domácí – kteří se dostali do Austrálie spolu s osadníky. Poslední exempláře pocházejí z roku 1901–1902 z městečka Barrow Creek v Severním Teritoriu, poslední potvrzený úlomek kosti z klokanomyši dlouhoocasé byl objeven v roce 1977 v sovím trusu. Během několika desítek let přišla Austrálie o jednu z největších a nejelegantnějších klokanomyší.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Kresba John Gould a H. C. Richter

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Duše z jízdních kol nahrazují kůži

Zajímavosti

Zikmund Lucemburský a Marie Uherská.

Historie

Místo testu Starship Mk1 po explozi, ve výřezu stejné místo před testem.

Vesmír

Řádění hurikánu v Key West na Floridě

Věda

Kdyby teploměr nešplhal vysoko nad nulu, úplně bychom podlehli iluzi, že se díváme na sněhovou pláň zbrázděnou větrem.

Příroda

 Kolmý start a přistání i vysokou manévrovatelnost V-22 zajišťují motory Rolls-Royce.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907