Korounům bezzubým patrně patří jedno nezáviděníhodné prvenství – lidem se je podařilo vyhubit ani ne 30 let po jejich objevení
Koroun bezzubý byl největším zástupcem řádu sirén, kam patří dosud žijící dugongové a kapustňáci. Až devět metrů dlouzí korouni se nikdy úplně neponořovali pod hladinu, takže bylo snadné je ulovit.
Koroun bezzubý (Hydrodamalis gigas), nazývaný také Stellerova mořská kráva, byl kdysi hojným savcem obývajícím vody Tichého oceánu. Tento až devět metrů dlouhý býložravec se nikdy úplně neponořoval pod hladinu. Většinu času trávil konzumací mořských chaluh poblíž pobřeží, takže bylo snadné jej spatřit a ulovit. Krotkého bezzubého obra, jenž byl největším zástupcem řádu sirén, pak muselo na břeh vytáhnout několik desítek lidí. Právě takový lov osud korounů zpečetil...
Korouny bezzubé objevila v roce 1741 na Komandorských ostrovech ruská expedice Vituse Beringa, jež tu ztroskotala. Korouoni se pásli ve studených, mělkých vodách, takže člen výpravy Georg Steller, německý přírodovědec a lékař žijící v Rusku, je mohl docela snadno studovat.
Desetitunové ochechule, jak se sirénám někdy říká, se daly snadno ulovit harpunou a představovaly výborný zdroj masa. Také jejich silná, pevná kůže připomínající kůru stromů, se skvěle hodila na výrobu nejrůznějších předmětů a opravy lodí. Ostrov se proto stal oblíbenou zastávkou pro ruské lovce kožešin, kteří korouny nemilosrdně vybíjeli.
Podle některých výpočtů žilo na Beringově ostrově, jak se místo ztroskotání dnes nazývá, původně více než 2 000 korounů. Do roku 1768 ovšem všichni vyhynuli, a to včetně jedinců, kteří pravděpodobně přežívali na Aleutských ostrovech. Kromě lovu samotných korounů byl druhou hlavní příčinou jejich vyhynutí lov mořských vyder.
Úbytek těchto živočichů měl na svědomí přemnožení mořských ježovek, jimiž se vydry živí, a tím i zánik prostředí vhodného pro růst určitého druhu chaluh. Korouni proto trpěli nedostatkem potravy. Podle výpočtů některých biologů však klesající počet vyder pouze urychlil nevyhnutelné – k vyhubení mořských krav by totiž samotný lov úplně stačil. Tomuto druhu se tak nikoli jeho vlastní zásluhou podařilo vytvořit rekord – vyhynul ani ne 30 let po svém objevení.
časopis Příroda
ZajímavostiStarobylé centrum incké říše se rozkládá na ploše 13 kilometrů čtverečních, přesto se jej podařilo objevit teprve před 110 lety.
VědaRwandská rodina v provizorním uprchlickém táboře v Konžské demokratické republice.
PřírodaAratingové zlatočelí (Eupsittula aurea), kteří mají domov ve východní části Jižní Ameriky, dokázali spolupracovat na společném úkolu tak dobře, že předčili i krkavce nebo vrány novokaledonské.
VesmírŠmouha od satelitu Starlink, která znehodnotila snímek Galaxie v Andromedě.
VálkaVelitel letky britské královské námořní námořní služby Edwin Harris Dunning během pokusu o přistání na palubě letadlové lodi Furious, se svým stíhacím letounem Sopwith Pup.
