Ozdoba náčelníků, hádanka zoologů: Laločník ostrozobý, tvor (ne)dávné minulosti

Novozélandský pěvec laločník ostrozobý patřil ke starobylé čeledi laločníkovitých, která se vyskytuje pouze na Novém Zélandu. Již před příchodem Evropanů byl vzácným ptákem a příchod „bílého muže“ pro něj znamenal definitivní konec

19.09.2020 - Zuzana Teličková



Laločník ostrozobý (Heteralocha acutirostris) obýval hornaté oblasti na jihovýchodě novozélandského Severního ostrova. Jeho modročerné peří se zeleným leskem bylo podobné opeření tuiho zpěvného, kterého můžete na Novém Zélandu vidět dodnes. Ocas byl na konečcích ozdoben širokým bílým páskem a po každé straně hlavy u kořene zobáku měl tento opeřenec jasně oranžové lícní laloky, jež jsou pro tuto čeleď charakteristické. Zobák laločníka měl barvu slonové kosti a nohy byly modrošedé.

Vévoda dovršil pohromu

Pro Maory byl laločník posvátný a jeho peřím se původně mohli zdobit pouze významní náčelníci. Až odměny sběratelů nabízené za odchycení laločníka proto vedly k lovu ve velkém. Poslední ránu zasadil tomuto druhu příjezd vévody z Yorku na přelomu 19. a 20. století. Vévoda dostal na uvítanou krásné peří z laločníka, což po jeho návratu mnohonásobně zvýšilo poptávku po této ozdobě. Poslední záznam o výskytu černého pěvce máme z roku 1907. 

Zobák rostlý na dva způsoby

Na laločníkovi byl patrně nejpozoruhodnější rozdíl mezi zobáky samiček a samců. Ten byl tak markantní, že přivedl známého ornitologa Johna Goulda k velkému omylu: považoval příslušníky dvou pohlaví za dva rozdílné druhy. Zatímco zobák samečka byl jen mírně zahnutý a dlouhý asi 6 cm, samička měla štíhlý, zhruba 8,5 cm dlouhý zobák silně zahnutý dolů. 

TIP: Nic pro slabé povahy: Na Novém Zélandu objevili pozůstatky velkého netopýra

Zoologové předpokládali, že tento rozdíl vznikl na základě potřeby vypořádat se v rámci druhu s konkurencí při hledání potravy. Samečci používali zobák jako majzlík k proražení shnilého dřeva a rozšiřování děr, ve kterých hledali larvy brouků. Samičky se svým dlouhým zobákem byly naproti tomu schopny vybírat potravu z hlubších a užších otvorů. Každý si tedy přišel na své. Mnozí vědci však toto vysvětlení považují za nedostatečné, jelikož u jiných druhů nebylo nic podobného pozorováno. Možnost vysvětlit tento nesoulad však patrně zmizela s posledními laločníky.


Další články v sekci