Ozdoba náčelníků, hádanka zoologů: Laločník ostrozobý, tvor (ne)dávné minulosti

19.09.2020 - Zuzana Teličková

Novozélandský pěvec laločník ostrozobý patřil ke starobylé čeledi laločníkovitých, která se vyskytuje pouze na Novém Zélandu. Již před příchodem Evropanů byl vzácným ptákem a příchod „bílého muže“ pro něj znamenal definitivní konec

<p>Pro Maory byl laločník posvátný a jeho peřím se původně mohli zdobit pouze významní náčelníci. Ve výřezu sameček a samička laločníka ostrozobého (samička má dlouhý zahnutý zobák) na kresbě J. G. Keulemanse z roku 1888.</p>

Pro Maory byl laločník posvátný a jeho peřím se původně mohli zdobit pouze významní náčelníci. Ve výřezu sameček a samička laločníka ostrozobého (samička má dlouhý zahnutý zobák) na kresbě J. G. Keulemanse z roku 1888.


Reklama

Laločník ostrozobý (Heteralocha acutirostris) obýval hornaté oblasti na jihovýchodě novozélandského Severního ostrova. Jeho modročerné peří se zeleným leskem bylo podobné opeření tuiho zpěvného, kterého můžete na Novém Zélandu vidět dodnes. Ocas byl na konečcích ozdoben širokým bílým páskem a po každé straně hlavy u kořene zobáku měl tento opeřenec jasně oranžové lícní laloky, jež jsou pro tuto čeleď charakteristické. Zobák laločníka měl barvu slonové kosti a nohy byly modrošedé.

Vévoda dovršil pohromu

Pro Maory byl laločník posvátný a jeho peřím se původně mohli zdobit pouze významní náčelníci. Až odměny sběratelů nabízené za odchycení laločníka proto vedly k lovu ve velkém. Poslední ránu zasadil tomuto druhu příjezd vévody z Yorku na přelomu 19. a 20. století. Vévoda dostal na uvítanou krásné peří z laločníka, což po jeho návratu mnohonásobně zvýšilo poptávku po této ozdobě. Poslední záznam o výskytu černého pěvce máme z roku 1907. 

Zobák rostlý na dva způsoby

Na laločníkovi byl patrně nejpozoruhodnější rozdíl mezi zobáky samiček a samců. Ten byl tak markantní, že přivedl známého ornitologa Johna Goulda k velkému omylu: považoval příslušníky dvou pohlaví za dva rozdílné druhy. Zatímco zobák samečka byl jen mírně zahnutý a dlouhý asi 6 cm, samička měla štíhlý, zhruba 8,5 cm dlouhý zobák silně zahnutý dolů. 

TIP: Nic pro slabé povahy: Na Novém Zélandu objevili pozůstatky velkého netopýra

Zoologové předpokládali, že tento rozdíl vznikl na základě potřeby vypořádat se v rámci druhu s konkurencí při hledání potravy. Samečci používali zobák jako majzlík k proražení shnilého dřeva a rozšiřování děr, ve kterých hledali larvy brouků. Samičky se svým dlouhým zobákem byly naproti tomu schopny vybírat potravu z hlubších a užších otvorů. Každý si tedy přišel na své. Mnozí vědci však toto vysvětlení považují za nedostatečné, jelikož u jiných druhů nebylo nic podobného pozorováno. Možnost vysvětlit tento nesoulad však patrně zmizela s posledními laločníky.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: www.wayfarerimages.co.nz, Kresba J. G. Keulemans

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dole snímek Arsia Mons, v horní části zhroucená část padesátimetrového lávového tunelu na úbočí Arsia Mons, zachycený kamerou HiRISE

Vesmír

Alexandr Veliký si získal oddanost vojáků svým kouzlem osobnosti.

Zajímavosti

Bitva u Stalingradu skončila německou potupnou porážkou a zajetím několika desítek tisíc mužů.

Válka

Červené a oranžové podzimní zbarvení nasvědčuje tomu, že v listech je obsaženo větší množství antokyanů.

Příroda

Událost, známá jako železniční neštěstí v Montparnassu, se objevila i v trikové scéně Scorseseova filmu Hugo a jeho velký objev či na obalu jednoho alba hardrockové skupiny Mr. Big.

Historie

O transport amerických speciálů na Takur Ghar se staraly vrtulníky MH-47E Chinook.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907