Tvorové (ne)dávné minulosti: Odchod horského vlčího samuraje

08.06.2020 - Zuzana Teličková

Na přelomu 19. a 20. století byl obyvateli horských vesnic v Japonsku hlášen výskyt velkého množství mrtvých a nemocných vlků. To znamenalo rychlý konec vlka japonského, jednoho z poddruhů vlka obecného...


Reklama

Vlk japonský (Canis lupus hodophilax) byl s 30 cm v kohoutku nejmenším ze všech poddruhů vlka obecného. Byl také více podoben psu, což vedlo japonského zoologa Yoshinoriho Imaizumia ke spekulacím, zda nejde o zcela samostatný druh. S tímto názorem však většina zoologů nesouhlasila a mezi laiky se pro šedivě zbarvenou šelmu ustálil název horský vlk. V japonských horách je po něm pojmenováno hned několik míst – Vlčí plošina, Vlčí močál, Vlčí skála nebo Průsmyk vyjícího vlka.

V legendách žije dál

Epidemie vztekliny si vybrala svou daň a v roce 1905 byl vlk japonský oficiálně prohlášen za vyhynulého. Lidé sice i nadále udávali, že šelmu osobně spatřili na různých místech Japonska, ale výskyt nikdy nebyl prokázán.

Někteří Japonci stále věří, že vlk žije. Podle legendy se totiž jedná o ochránce, který bezpečně doprovází domů každého poutníka. Pokud se ovšem osamělý chodec za vlkem ohlédne nebo na své cestě upadne, hrozí mu nebezpečí, že bude svým tichým průvodcem napaden.

Z pomocníka nepřítelem

Pro vesničany byl vlk původně pomocníkem, protože je zbavoval divokých prasat, vysoké zvěře a zajíců, kteří ničili úrodu. Ulovit kořist větší než byl sám, pro něj nepředstavovalo žádný problém. Jednou z hlavních příčin úpadku populace vlka japonského byla již zmíněná vzteklina, která do Japonska dorazila v průběhu 17. století. První případy nakažených vlků jsou hlášeny z roku 1732. Nemoc se nemilosrdně šířila dál na východ a zanechávala za sebou desítky mrtvých.

TIP: Člověk vlkovi vlkem: Vlčí matka Tanja Askani a její život se šelmami

Stále početnější Japonci navíc potřebovali víc a víc dřeva na stavbu cest, obydlí a mostů, a tak se kácely velké části lesa a pro vlky bylo čím dál tím méně potravy. Zřejmě proto začali napadat dobytek a z mýtických ochránců se postupně stali nepřátelé farmářů. Všechny tyto změny způsobily, že vlka japonského si dnes můžeme prohlédnout už jen v muzeích v Japonsku, Holandsku a Anglii, kde se nachází několik vycpaných exemplářů.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pazourkové pěstní klínu, objevené před 100 lety v Anglii, zřejmě vyrobili příslušníci druhu člověka heidelberského (Homo heidelbergensis). (ilustrace: University of Cambridge, Gabriel UguetoCC BY 4.0)

Věda

Přemyslovští králové – Vratislav II., Vladislav II., Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II. a Václav III. (ilustrace: panovnici.estranky.cz)

Historie

Kruh života 

Javier Murcia | Chování  | 2. místo

Útok zachycený na snímku předvídal Javier Murcia dlouho před tím, než k němu došlo. Všiml si totiž zřejmě nemocného pyskouna zelenavého, jak těžkopádně plave směrem k porostu, kde se ukrýval dravý kanic písmenkový. Samotný výpad trval doslova pouhý okamžik a predátor byl poté natolik zaměstnaný polykáním kořisti, že se k němu potápěč dostal takřka na dosah ruky. (foto: Underwater Photographer Of The Year 2022, © Javier Murcia)

Revue

K prevenci psychických potíží vznikla řada opatření, jako posílání různých překvapení, dárků či oblíbených jídel. Na palubě ale nesmějí chybět ani antidepresiva a samozřejmě léky proti nespavosti. (foto: Unsplash, CashCC0)

Vesmír

Americký letoun Douglas TBD Devastator, který se účastnil neúspěšného útoku na Tulagi. (foto: Wikimedia Commons, U.S. Navy, CC0)

Válka

Experimenty ve Francii a ve Španělsku ukázaly, že po kávě se hůře odolává svodům nákupů. (foto: PixabayCC0)

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907