Tvor (ne)dávné minulosti: Divoký kůň tarpan vyhynul před 130 lety

04.11.2020 - Zuzana Teličková

Tarpan se kdysi vyskytoval v celé Eurasii a Severní Americe. Známý je hlavně z Polska a Ruska, ale své jméno tarpan, které znamená prostě „divoký kůň“, získal z turkických jazyků. Jeho existenci v dávných dobách dokládají jeskynní malby objevené ve Francii a Španělsku.

<p>Jediná známá fotografie tarpana z moskevské zoo. Zvíře bylo chyceno v roce 1866 na Zagradovské stepi a do zoo v Moskvě se dostalo v květnu 1884. Samec kastrovaný ve věku tří let dorostl do výšky 133 cm v kohoutku. Zřejmě se nejednalo o čistokrevného jedince.</p>

Jediná známá fotografie tarpana z moskevské zoo. Zvíře bylo chyceno v roce 1866 na Zagradovské stepi a do zoo v Moskvě se dostalo v květnu 1884. Samec kastrovaný ve věku tří let dorostl do výšky 133 cm v kohoutku. Zřejmě se nejednalo o čistokrevného jedince.


Reklama

O přechodné domestikaci tarpanů (Equus ferus ferus) kočovnými Skyty svědčí ruční výrobky pocházející z doby okolo 3 000 let př. n. l., které byly nalezeny na jihu Ruska. Evropský divoký kůň přežíval v malých stádech na odlehlých místech střední Evropy ještě ve středověku. Postupně se však stal velkým nepřítelem farmářů, kteří se před ním snažili ochránit úrodu a ochočené klisny. 

Tarpani byli systematicky vybíjeni, a navíc přicházeli o čím dál větší plochy svého území. Jako mnoho jiných živočichů, i oni doplatili na konflikt s člověkem. Zbylí volně žijící jedinci se pravděpodobně křížili s domestikovanými koňmi. Dnes je tarpan považován za předka koně domácího.

Vzkříšení jako utopie 

Ve volné přírodě byli tarpani vyhlazeni na konci 19. století – zhruba od roku 1875 byla jejich situace již kritická a definitivní konec nadešel v roce 1890, kdy byl při odchytu nechtěně zabit poslední známý jedinec. Poslední v zajetí žijící tarpan pravděpodobně uhynul roku 1876 v ukrajinské rezervaci Askanija-Nova. Jako rok skonu posledního jedince daného druhu se však často uvádí i rok 1909, kdy v Rusku uhynul kůň označovaný též za čistokrevného tarpana. Mohlo se ale jednat i o křížence. 

TIP: Příběhy se šťastným koncem: Koně Převalského, potomci stepních stád

Tarpani byli převážně šedí, není ale vyloučeno, že se vyskytovali i v jiných barevných variantách, zejména pískové. Vědci se domnívají, že na hřbetě a nohou měli tarpani pruhy a jejich hříva byla stojatá nebo částečně poléhavá. S pokrokem vědy proběhlo několik pokusů o opětovné vyšlechtění tarpana zpětným křížením z polského konika. Výsledkem jsou sice koně podobní tarpanovi, nicméně je za divoký druh nelze považovat. Tarpan tak nadále oficiálně zůstává vyhynulým živočichem.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Knihovna v egyptské Alexandrii hořela hned několikrát.

Historie

Koláž zachycuje průběh úplného zatmění Slunce (zleva doprava). Uprostřed je patrná i tvář Měsíce, díky jevu nazývanému „popelavý svit“, zatímco zakrytý disk hvězdy obklopuje paprskovitá koróna. Na začátku a na konci úkazu jsou vidět oslnivé kapičky slunečního světla a také narůžovělá obálka stálice, tzv. chromosféra.

Vesmír
Zajímavosti

K většině katapultáží dochází nízko u země, nebo přímo po nechtěném kontaktu s ní (nehoda  britského harrieru v Afghánistánu, 2009).

Válka

Zničení slovanské svatyně na Rujáně roku 1168 na plátně Lauritse Tuxena z druhé poloviny 19. století. Povalení Svantovítovy sochy přihlíží dánský král Valdemar a roskildský biskup Absalon.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907