Tvorové (ne)dávné minulosti: Mauricijský had bolyerie

23.09.2019 - Zuzana Teličková

Ještě donedávna byla na území státu Mauricius k vidění Bolyerie mauricijská – asi metr dlouhý, do hněda zbarvený had s malými černými skvrnami, špičatým čumákem a válcovitou hlavou

<p>Bolyerie mauricijská byla asi metr dlouhá a její hnědavé tělo zdobily malé černé skvrny</p>

Bolyerie mauricijská byla asi metr dlouhá a její hnědavé tělo zdobily malé černé skvrny


Reklama

Bolyerie mauricijská (Bolyeria multocarinata) kdysi žila na ostrovech Flat Island, Round Island, Gunner's Quoin a Ile de la Passe, kde si zřejmě budovala nory a lovila ještěrky obdobně jako jí příbuzná hroznýšovka maskarénská, která již dnes patří k ohroženým druhům.

Marný boj s přistěhovalci

Postupně se životní prostředí dnes již vyhynulého hada omezilo na Round Island. V roce 1975 ovšem bylo naprosté vymizení bolyerií oficiálně potvrzeno i tady. Plaz doplatil mimo jiné právě na své malé rozšíření: obýval totiž svahy vulkanického původu porostlé tvrdými dřevinami a palmami ve střední nadmořské výšce o rozloze pouhých 1,5 až 2 km². Již kolem roku 1949 patřil k vzácným druhům marně bojujícím proti změnám způsobeným příchodem nepůvodních druhů v roce 1840.

Rozvrat ekosystému

Kozy a rychle se množící králíci zapříčinili rozsáhlou devastaci vegetace a odstartovali tak erozi půdy a poškození palmových porostů. Pokles kvality životního prostředí zpečetil tragický osud bolyerie, která se nedokázala adaptovat na nové podmínky a během několika desítek let podlehla rozvratu mauricijského ekosystému.

TIP: Příliš důvěřivý dronte mauricijský: Blboun nejapný je smutným symbolem lidské hlouposti

Podobným hrozbám čelí většina endemických druhů, některé ale mají to štěstí, že se u nich pokles počtu jedinců podařilo podchytit včas a v rámci záchranných programů se již pracuje na udržení populace. Bolyerii dnes můžete vidět už jen jako muzejní exemplář, a to ve sbírkách Národního muzea v Paříži a Přírodopisných muzeí v Londýně a Berlíně.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Kresba Keizo Imai

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Kráter v arizonské poušti, dnes označovaný jako Barringerův, se stal první strukturou vědecky identifikovanou coby důsledek dopadu kosmického tělesa.

Zajímavosti

S větrem o závod

autor: Graeme Obree | model: Beastie

Beastie – anglicky „bestijka“ – je tzv. prone bike, tedy kolo, na němž se za jízdy leží břichem k zemi. Tento konkrétní model patří závodníkovi Graememu Obreemu, který si ho sám navrhl i sestavil a dál si k němu nechal vyrobit speciální aerodynamickou slupku s průčelím. S futuristicky vyhlížejícím strojem se pak v roce 2013 zúčastnil závodu World Human Powered Speed Championships v nevadské poušti, kde se mu povedlo zdolat rychlostní rekord v kategorii prone bike: Svoji Beastie „vybičoval“ k rychlosti 91,12 km/h. (foto: Profimedia)

Revue
Historie

Meganosorožec Paraceratherium linxiaense v krajině svrchního oligocénu.

Věda

Není neobvyklé, že například rypouši a tučňáci obývají stejné prostory.

Příroda
Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907