Reklama


Válka o pusté ostrovy: Britské pozemní síly na Falklandách (1)

02.10.2018 - Vladimír Černý

Britsko-argentinská válka o Falklandy 1982 je obvykle spojována především s námořními a leteckými boji. Neméně důležitou roli však sehrály také pozemní operace, během nichž prokázaly britské jednotky své kvality

<p>Příslušníci 5. pěší brigády se vyloďují v zátoce San Carlos. Ve válce o Falklandy nasadila Velká Británie celkem 10 000 mužů</p>

Příslušníci 5. pěší brigády se vyloďují v zátoce San Carlos. Ve válce o Falklandy nasadila Velká Británie celkem 10 000 mužů


Reklama

Válečný konflikt, který se rozhořel v dubnu 1982 v jižním Atlantiku, překvapil svou intenzitou celý svět. Vše začalo poté, co argentinské ozbrojené síly nečekaně obsadily Falklandské ostrovy. Ty patřily Británii oficiálně od roku 1833, ale vzhledem k nevelké vzdálenosti zhruba 500 km od Patagonie si je Argentina nárokovala a používala pro ně vlastní název Malvíny.

V 60. a 70. letech proběhla mezi Británií a Argentinou jednání, která ale nevyústila v žádnou dohodu. Nová situace nastala, když se v roce 1981 stal argentinským prezidentem generál Leopoldo Galtieri stojící v čele vojenské junty. Byl totiž zastáncem rozhodného postupu, protože věřil, že získání Falkland posílí pozici Argentiny na mezinárodní scéně a také zvýší podporu vojenského režimu ze strany domácího obyvatelstva.

Argentinská invaze

Falklandy leží ve vzdálenosti 12 000 km od Velké Británie a spousta Britů do roku 1982 ani nevěděla, že tyto ostrovy existují. Představitelé argentinské junty se proto domnívali, že Británie nebude mít zájem získat Falklandy zpět silou a maximálně se zmůže na nějaké bezzubé politické protesty. Argentina v tajnosti shromáždila invazní jednotky a v průběhu 2. dubna obsadila Falklandy a posléze také Jižní Georgii. Problémem však bylo, že většinu vojáků tvořili nezkušení nováčci, kteří nedávno nastoupili základní vojenskou službu.

Velení ale počítalo se snadným úspěchem a nějaké boje s britskou armádou nikdo nepředpokládal. Británie by možná skutečně ostrovy oželela, kdyby ovšem v té době nestála v čele vlády premiérka Margaret Thatcherová. Ta od počátku trvala na nutnosti získat Falklandy zpět za každou cenu a její vláda rozhodla o vyslání operačního svazu. Vrchním velitelem britských sil se stal admirál sir John Fieldhouse, přičemž velení svazu bojových lodí převzal kontradmirál John Woodward.

Síla z britských ostrovů

Nasazena byla válečná plavidla různých kategorií včetně dvou letadlových lodí Hermes a Invincible vybavených letouny s kolmým startem Hawker Harrier. K posílení svazu vláda zrekvírovala řadu civilních plavidel, která pak přepravovala vojáky i válečný materiál. Pro pozemní boje byly určeny především jednotky 3. brigády, jejíž příslušníci si vzhledem ke své charakteristické pokrývce hlavy vysloužili přezdívku zelené barety.

Jednalo se o elitu britských ozbrojených sil. Brigáda se skládala ze 40., 42. a 45. commanda, z nichž poslední dvě prošla speciálním výcvikem pro boj v arktických a horských podmínkách, což se mělo na Falklandách vzhledem k tamnímu nehostinnému podnebí hodit. Vojáci ze všech tří command také absolvovali náročnou službu v Severním Irsku. Dále byl v rámci brigády nasazen 29. dělostřelecký pluk vyzbrojený houfnicemi ráže 105 mm.

Další jednotky 

Jelikož samotná 3. brigáda by na obsazení Falkland nestačila, zapojili Britové k jejímu posílení další jednotky. Jednak šlo o 3. parašutistický prapor, jehož příslušníkům se říkalo červené barety. Také v tomto případě se jednalo o elitní jednotku a velkého konkurenta zelených baretů. Dále zde byla rota B od gardového jezdeckého pluku Blues and Royals vyzbrojená čtyřmi průzkumnými tanky Scorpion a obrněnými vozidly.

TIP: Královně, co je královnino: Vylodění britských sil v zátoce San Carlos

K posílení protiletecké obrany pak brigáda obdržela baterii od 12. pluku protiletecké obrany. Jenže velení znepokojily zprávy o postupném navyšování početního stavu argentinských jednotek na ostrovech a panovaly obavy, že ani takto zesílená 3. brigáda nebude ke znovudobytí Falkland dostatečně silná. Proto padlo rozhodnutí poslat do jižního Atlantiku také jednotky 5. brigády, konkrétně především 2. parašutistický prapor, 9. parašutistickou ženijní rotu a jednu baterii 4. pluku polního dělostřelectva. Tím se počet mužů připravených k vylodění na Falklandách zvýšil na 7 000. 

Elita proti zelenáčům

Zásobovací plavidla jim vezla proviant a munici dostačující na tři měsíce bojových akcí. Mezi britskými vojáky panovala dobrá nálada a většina z nich se domnívala, že k žádným bojům ani nedojde. Argentinci se přece neodváží postavit elitě britské armády, na to by si troufli maximálně tak Američané nebo Rusové! Jenže ve skutečnosti to tak snadné zdaleka být nemělo. Argentinci disponovali poměrně silným námořnictvem a podceňovat rozhodně nešlo ani letecké síly.

Pokračování: Válka o pusté ostrovy: Britské pozemní síly na Falklandách (2) (vychází v pátek 5. října)

Pozemní jednotky rozmístěné na Falklandách disponovaly celkem dobrou výzbrojí, ale kvalita jejich výcviku se s elitními britskými útvary nedala srovnat. Také s vedením moderní války nemělo argentinské velení žádné zkušenosti. Obráncům ostrovů však na druhou stranu nahrával terén, ve kterém se mělo bojovat. Falklandy se vyznačují chladným nehostinným podnebím a vzhledem k častému dešti existují na ostrovech bažinaté pláně, které znemožňují použití těžké pozemní techniky. 

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE

  • Zdroj fotografií: Pinterest

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pátrači operovali spolu s bitevníky v takzvaném růžovém týmu. Zde dvojice „lovec–zabiják“ z poslední etapy války – bitevní vrtulník AH-1 kryje průzkumný OH-58.

Válka
Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907