Francouzský Réunion: Nejvýchodnější výspa Evropské unie

09.09.2020

Jako pozůstatek své někdejší koloniální říše spravuje Francie dodnes po celém světě četná zámořská území, o celkové rozloze bezmála pětiny země galského kohouta. V Indickém oceánu leží jedno z nich – ostrov Réunion, který zároveň tvoří nejvýchodnější výspu Evropské unie

<p><strong>Piton des Neiges</strong> je s 3 069 metry nejvyšší horou na Réunionu i v celém Indickém oceánu.</p>

Piton des Neiges je s 3 069 metry nejvyšší horou na Réunionu i v celém Indickém oceánu.


Reklama

Réunion používá stejnou vlajku jako Francie, ačkoliv se v minulosti objevilo několik návrhů na samostatný symbol. V roce 2003 Réunionská vexilologická společnost rozhodla, že neoficiálně bude sloužit standarta z roku 1975, se schematickým znázorněním sopky Piton de la Fournaise na pozadí slunečních paprsků.

Místní obyvatelé představují potomky francouzských přistěhovalců, kteří se postupně mísili jednak s otroky přiváženými z Afriky i z okolních ostrovů v Indickém oceánu, jednak posléze s Evropany. Výsledkem se stala unikátní kombinace jazyků, ras i náboženství.

Ve stínu vulkánu

Téměř polovinu nejlidnatějšího francouzského departementu zaujímá stejnojmenný národní park, zapsaný na seznamu UNESCO. V jeho jihovýchodní části se tyčí do nadmořské výšky 2 631 metrů nejaktivnější sopka planety, Piton de la Fournaise, ale místní jí říkají jednoduše „Le Vulcan“

Od roku 1640 chrlila lávu už víc než 150krát, naposledy loni v říjnu. Přesto se lze dostat až do bezprostřední blízkosti kráteru, což z něj činí největší turistickou atrakci Réunionu. Na ostrov třicetkrát menší než Česká republika zavítá v sezoně půl milionu návštěvníků a významně obohatí státní kasu. 

Třtinová velmoc

Místní představitelé by však uvítali, kdyby zájem ještě vzrostl, proto hlavně v domovské Francii soustavně vedou kampaň na podporu cestovního ruchu. Od počátku tisíciletí příjmy z turismu postupně převzaly prim jako hlavní pilíř hospodářství, a vystřídaly tak vývoz cukrové třtiny, jež do té doby tvořila stěžejní zemědělský artikl. Klíčovou roli ovšem hraje i dnes: Z plantáží, které zaujímají 80 % obdělávané plochy ostrova, se jí každoročně sklidí na dva miliony tun.

TIP: Vulkán Piton de la Fournaise: Na návštěvě v hájemství Temného pána

Produkcí tropických plodů ostatně Réunion proslul. Například místní ananasy si natolik oblíbila britská královna Viktorie, že nová réunionská odrůda dostala název na její počest. Ostrov se také řadí mezi pouhých několik málo míst na planetě, kde se pěstuje pravá vanilka (viz Poklad v luscích).

Poklad v luscích

Z Réunionu pochází tajemství úspěšného pěstování vanilky, která dnes bývá v obchodech k dostání jako „bourbon“ – podle někdejšího názvu ostrova. Ze své domoviny ve Střední Americe se vanilkovník od počátku 19. století šířil do dalších tropických zemí. Rostlinám však chyběli přirození opylovači, což pro zahraniční pěstitele dlouho představovalo neřešitelný problém. Teprve v roce 1841 objevil dvanáctiletý réunionský otrok Edmond Albius způsob, jak orchidej opylovat ručně. Metoda slouží dodnes a patří k důvodům, proč je exotické koření tak drahé. 

STRUČNÉ DĚJINY

Původně neobydlený ostrov se v hledáčku „civilizovaného světa“ poprvé ocitl v 10. století, kdy u něj zakotvili arabští námořníci. Nicméně až do roku 1507 se o Réunionu, tehdy ještě s arabským názvem Dina Morgabin neboli „západní ostrov“, nevědělo takřka nic. Teprve v uvedeném roce dorazila k jeho břehům portugalská flotila a přejmenovala jej na Santa Apolonia, na počest světice, jejíž svátek se toho dne připomínal. 

Potomci otroků

V polovině 17. století převzali od Portugalců území Francouzi a začlenili jej do nově vznikající koloniální říše coby Île Bourbon, tedy „ostrov Bourbon“, podle vládnoucí dynastie. Přistěhovalci ze země galského kohouta si přiváželi africké otroky, a položili tak základy dnešní rozmanité kreolské populace. Mimochodem, otroctví bylo na Réunionu zrušeno v roce 1848. Současní obyvatelé hovoří směsicí francouzštiny a dalších jazyků, zejména madagaskarské malgaštiny. 

Čtyři sta let s Francií

Francouzská východoindická společnost zpočátku ovládala i řadu dalších ostrovů v okolí, například Seychely či Mauricius, ale během napoleonských válek o ně přišla. V rukou evropské země tak dodnes, tedy víc než 400 let, setrval pouze někdejší Bourbon, přejmenovaný krátce před Velkou francouzskou revolucí na Réunion. V roce 1946 pak oficiálně obdržel status zámořského departementu. 

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyv.: 859 960; očekávaná doba dožití: 79,7 roku; prům. počet dětí: 2,43 na ženu; věková struktura: 33,9 % obyv. do 19 let, 8,47 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Saint-Denis má 147 920 obyv.; náboženství: 87 % křesťanství, 7 % hinduismus, 3 % islám, 3 % ostatní; oficiální jazyk: francouzština; obyv. pod hranicí chudoby: 40 %; gramotnost: 95 %.

Politika

Státní zřízení: francouzský zámořský departement a zámořský region; prezident regionální rady: Didier Robert; volby: do francouzského parlamentu se konají jednou za pět let.

Ekonomika

HDP na hlavu: 27 793 USD (odhad z roku 2017; Česká republika – 35 500 USD); měna: euro.

GEOGRAFIE

Rozloha: 2 511 km² (asi jako Lucembursko); charakter území: hornatý terén s množstvím vulkánů, při pobřeží nížiny; podnebí: tropické, s teplejším obdobím během středoevropské zimy a naopak; východ výrazně deštivější; min. noční / max. denní teploty (°C) v Saint-Denis: leden–březen 23/30, duben–červen 19/28, červenec–září 18/27, říjen–prosinec 20/29; nejvyšší bod: Piton des Neiges, 3 069 m n. m. 

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost 11/20
  • Zdroj fotografií: Shutterstock, pinterest.com

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lukulské hody movitých Římanů na mozaice z 3. století.

Zajímavosti

Milující srdce přírody | Jim Picôt

Celkový vítěz - žralok plující v hejnu lososů.

Revue

Dávný Mars před 4 miliardami let mohla z části pokrývat voda

Vesmír

Robotický koala vylepšený koalí močí a trusem pátrá po tom, zda mají krávy sklony ušlapat koaly, když se ocitnou na zemi.

Věda
Historie

Vědci dlouho předpokládali, že humři necítí bolest, protože nemají skutečný mozek. Pozdější výzkum ale ukázal, že korýši na poškození tkáně reagují fyzicky i hormonálně, tudíž bolest pravděpodobně cítí.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907