Genetické vzkříšení moa: Režisér Pána prstenů financuje návrat vyhynulého ptáka
Slavný režisér Peter Jackson se rozhodl investovat miliony dolarů do odvážného vědeckého projektu, který si klade za cíl geneticky oživit dávno vyhynulého novozélandského obra – nelétavého ptáka moa.
Peter Jackson, slavný novozélandský režisér trilogií Pán prstenů a Hobit, má vedle filmové tvorby i méně známou, ale neméně fascinující zálibu: sbírá fosilie dávno vyhynulého ptáka zvaného moa. Tento nelétavý obr podobný pštrosovi kdysi kráčel po novozélandské krajině a dorůstal výšky až 3,6 metru. Nyní se Jackson pouští do ambiciózního plánu, jak tohoto tvora přivést zpět – a to s pomocí moderní genetiky a kontroverzního startupu Colossal Biosciences, známého svými „de-extinkčními“ projekty.
Novozélandský Jurský park
Jackson spolu se svou dlouholetou spolupracovnicí Fran Walshovou investoval do projektu 15 milionů dolarů. Do spolupráce je zapojen také Výzkumný institut Ngāi Tahu při Univerzitě v Canterbury. Právě zapojení maorských vědců má zásadní význam – nejen pro kulturní citlivost projektu, ale i pro propojení vědy s původními tradicemi.
„Filmy jsou má práce, moa je můj koníček,“ říká režisér, který podle odborníků vlastní jednu z největších soukromých sbírek kostí tohoto tvora – odhadem 300 až 400 kusů.
Genetické vzkříšení
Plán není doslovným oživením vyhynulého druhu, ale spíše o genetickém vytvoření organismu, který se bude vyhynulému moa v maximální možné míře podobat. Podobně jako v případě předchozích projektů, například pravěkého pravlka obrovského, se vědci chystají extrahovat DNA ze zachovalých kostí moa. Porovnat genetické sekvence těchto vyhynulých ptáků s jejich žijícími příbuznými druhy – s tinamy a s emu a s pomocí technologie CRISPR upravit geny moderního ptáka, aby se přiblížil vzhledu a vlastnostem moa.
U ptáků je však celý proces mnohem složitější než u savců. Vajíčko není možné snadno upravit jako u embrya v děloze – vědci tak stojí před řadou nevyřešených technických výzev.
Věda, mýty a kulturní dědictví
Mnozí vědci zůstávají skeptičtí. Ekolog Stuart Pimm z Dukeovy univerzity upozorňuje, že obnovení vyhynulého druhu v přírodě je krajně nepravděpodobné, zejména pokud bylo jeho vyhubení způsobeno člověkem. Poslední moa zmizeli asi před 600 lety, když je zlikvidovali tehdejší obyvatelé Nového Zélandu. Zároveň upozorňuje, že takto velké a silné zvíře by mohlo být „extrémně nebezpečné“ pro člověka i přírodu.
Další kritici tvrdí, že snaha „oživovat minulost“ může odvádět pozornost od ochrany současných ohrožených druhů, které lze zachránit méně nákladnými a praktičtějšími způsoby.
Na projektu ale odborníky fascinuje i jeho kulturní rozměr. Archeolog Kyle Davis z kmene Ngāi Tahu vnímá výzkum jako příležitost k novému pohledu na maorské mýty, tradice a historické soužití s moa. Například v lokalitě Pyramid Valley, kde Jackson s Davisem studovali kosterní pozůstatky ptáků moa, se nachází i dávné skalní malby domorodých obyvatel, zachycující právě tyto obří ptáky.
Projekt je zatím v rané fázi, přesto ale vyvolává otazníky. Co vše je ve vědě přípustné? Může technologie napravit chyby minulosti, nebo si s přírodou příliš zahráváme? A nebude takto vytvořený moa vlastně úplně novým druhem? Ať už výsledek bude jakýkoli, jedno je už nyní jisté: moa možná i v případě úspěchu vědců zůstane vyhynulým druhem, rozhodně ale nezmizí z naší představivosti.
