Gottwald proti Masarykovi: Co stálo za roztržkou českých politiků?

15.02.2021 - Martin Dolejský

O autoritě, které se těšil prezident Osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk v době první republiky dnes pochybuje jen málokdo. Ne všichni tehdejší politici ho však respektovali a ctili. V době jeho poslední prezidentské volby se proti němu otevřeně vymezili zástupci KSČ. Jak to skutečně bylo, jaké měl tento incident pozadí a dohru?

<p>Podle komunistů Masaryk svou autoritou kryl přípravy otevřené fašistické diktatury.</p>

Podle komunistů Masaryk svou autoritou kryl přípravy otevřené fašistické diktatury.


Reklama

Rok 1934 byl v Československu rokem, který byl ve znamení čtvrté prezidentské volby. Ta musela proběhnout nejpozději v květnu 1934, aby byla dodržena Ústava. Volební období prezidenta bylo sedmileté a poslední prezidentské volby se konaly v květnu 1927. 

Kdo na moje místo?

Otázkou bylo, kdo bude nástupcem T. G. Masaryka, který chtěl, aby se prezidentem stal jeho blízký spolupracovník a ministr zahraničí Edvard Beneš. Nelze říct, že by se Benešovo postavení ve státě na přelomu let 1933 a 1934 zhoršovalo. Jistota jeho zvolení zákonodárci však neexistovala a jeho popularita u jednotlivých politických stran byla dost proměnlivá. Jistá byla podpora „prohradních“ stran, v první řadě socialistů, stejně jako většiny strany agrární. Proti Benešovi byla Hlinkova slovenská ľudová strana a velmi vášnivě proti němu vystupoval jeden z mužů 28. října 1918, Jiří Stříbrný. S podporou se nedalo počítat u Maďarů ani komunistů, kteří se drželi linie moskevské kominterny o Československu jako fašistickém státu.  

Ještě v době oslav státního svátku 28. října 1933 projel třiaosmdesátiletý Masaryk vzpřímen na koni v čele přehlídky Prahou a na Václavském náměstí ho zdravily desetitisíce jásajících občanů. Jenže o pár měsíců později byl prezident nemocen a Beneš už o své kandidatuře hovořil jako o hotové věci. Jen úzký zasvěcený kroužek znal úzkostlivě střežené tajemství: prezident je prakticky slepý a neví se, zda načas či trvale. Jeho osobní lékař Adolf Meixner vzpomínal: „Masarykovo pravé oko bylo již několik let téměř vyřazeno zákaly.“ Měsíc před volbou dostal prezident mozkovou mrtvici provázenou trombózou v sítnici levého oka, na které dočasně oslepl.

Nemocný prezident

Masaryk patřil k tvůrcům Československé republiky, a dokud byl zdráv, byl její nejsilnější politickou osobností a svorníkem. I proto znovu kandidoval – volba se konala 24. května 1934, poprvé v dějinách Československa ve Vladislavském sále. Ze 418 odevzdaných hlasů poslanců a senátorů bylo 327 pro Masaryka, jediný protikandidát, vůdce KSČ Klement Gottwald, dostal 38 hlasů a 53 lístků bylo prázdných. Pocházely od ľudáků a Stříbrného, od Maďarů a některých národních demokratů. 

Zvolený prezident neměl po přečtení slibu předsedou schůze odpovědět jako doposud jen prostým slovem „Slibuji“, ale číst přísahu sám. To se ukázalo jako nešťastné řešení, protože když Masaryk skládal slib na ústavu, zarazilo přítomné, že jeho pohyby jsou velmi nejisté. Skutečnost, že prezidentu Osvoboditeli museli nakonec text napovídat, slyšeli i posluchači rozhlasu.

Komunistický kravál

Volby se neobešly bez skandálu, o který se postarali komunističtí poslanci a senátoři. Ti začali rušit jednání skandováním hesla „Ne Masaryk, ale Lenin!“. Tehdejší poslanec a pozdější ministr informací a přední ideolog KSČ Václav Kopecký vzpomínal, že: „K vykřikování hesel nám podle ujednání dával znamení poslanec soudruh Štětka, sedící v první lavici a mající při sobě napsaný seznam hesel, jež měla být postupně vykřikována.“

TIP: Tatíčkův jasný nástupce? Edvard Beneš získal ve volbě více hlasů než Masaryk

Z května 1934 pochází i několik verzí protimasarykovského letáku, který byl kolportován mezi členy a příznivci KSČ. Masaryk je v letáku spojován s fašismem a imperialistickou válkou. Za údajné autorství tohoto letáku byl na čtyři komunistické poslance, Klementa Gottwalda, Václava Kopeckého, Josefa Krosnáře a Josefa Štětku, vydán zatykač. Aby se vyhnuli soudnímu procesu, přešli všichni tito vedoucí představitelé KSČ nejprve do ilegality a poté uprchli do SSSR. Vrátit do vlasti se mohli až po vyhlášení prezidentské amnestie po zvolení Edvarda Beneše hlavou státu v roce 1935.

Ne Masaryk, ale Lenin

Komunisté do svého vlasteneckého obratu v roce 1935 představovali radikálně antisystémovou partaj, jejíž ostře protimasarykovský tón, po válce zamlčovaný, je dobře patrný třeba právě z letáku Ne Masaryk, ale Lenin, z něhož vybíráme tři úryvky:

„Říkáme vám: nemáme žádných důvodů, abychom oslavovali Masaryka. Říkáme vám: máme všechny důvody, abyste se postavili proti těmto oslavám a demonstrovali proti Masarykovi. A to tím spíše, že Masaryk má právě nyní svojí autoritou krýt a usnadnit ten nejhorší útok, který buržoasie proti lidu připravuje – zřízení otevřené fašistické diktatury.“

„Jaké jsou Masarykovy skutky? On stál v čele zřízení této buržoasní republiky, on nejvíce se zasloužil o rozšíření ilusí, že to je republika lidová a pro lid, zasloužil se tedy o podlomení revolučního boje o moc hned po válce. On to byl, jenž od té doby stál v čele upevňování buržoasního panství.“

„Odmítněte účast na oslavách Masaryka, vyslovte se proti němu, tj. proti fašismu, proti válce, proti hladu, bídě a nesvobodě! Vystupte ve frontě proti fašismu a válce, kterou vede a organisuje komunistická strana, pro tu cestu, kterou šel ruský proletariát – pro cestu Leninovu! Ať se stane heslem nejširších mas: Ne Masaryk, ale – Lenin!“

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Obsahy izotopů stroncia a kyslíku v pozůstatcích padlých v bitvě u Himéry prozrazují, že většinou nešlo o sicilské bojovníky, ale žoldáky ze vzdálených míst.

Věda
Vesmír

Z rybníka na talíř

skokan zelený | výskyt: Evropa

Tento hybrid skokana skřehotavého a krátkonohého dorůstá 5–11 cm a jeho obvykle hnědé oči mění v době páření barvu: U samců přecházejí do zelenožluté, zatímco samicím žloutnou nebo získávají žlutohnědý odstín. Díky svému jasně zelenému zbarvení skokani na svou hmyzí oběť rádi číhají například v záplavě lístků okřehku menšího, lidově zvaného žabinec. K jejich nejurputnějším predátorům přitom patří člověk – zmíněný žabí druh se totiž považuje za delikatesu. (foto: Profimedia)

Zajímavosti

Na malou plachetnici Sundowner se nacpalo na 130 vojáků. Za jejím kormidlem stál Charles Lightoller, někdejší druhý důstojník Titanicu.

Válka
Revue

V napjaté atmosféře na počátku 17. století se rozbuškou k rozpoutání násilí mezi katolíky a nekatolíky mohla stát i zdánlivá drobnost. 

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907