Karel IV. udělal z Prahy město vzdělanců. Založení univerzity změnilo české dějiny i tvář Evropy

Vláda Karla IV. (♔1346–1378) přinesla českým zemím nevídaný rozkvět a král si jistě právem vysloužil neformální přezdívku „otec vlasti“. Dodnes nám epochu jeho vlády připomíná celá řada staveb a institucí, které tento výjimečný panovník nechal založit. Snad žádná turistická návštěva Prahy se neobejde bez procházky po kamenném mostě, který zde král roku 1357 založil, aby propojil Staré Město s Hradem. Na něm pak každého návštěvníka zaujme monumentální katedrála svatého Víta, jejíž stavbu zahájili Jan Lucemburský se synem Karlem již v roce 1344. Dne 8. března 1348 navíc král dekretem založil Nové Město pražské, další samostatnou sídelní jednotku obehnanou hradbami – dnes důležitou součást centra metropole.

Také jeho osobní hrad Karlštejn patří k nejznámějším památkám v České republice a statistiky jej dlouhodobě řadí mezi nejnavštěvovanější místa v zemi. Jím objednaná Svatováclavská koruna přestavuje zřejmě náš nejznámější klenot, a kdykoliv je vystavena pro veřejnost, stojí na ni návštěvníci hodinové fronty.

Jeden z nejzásadnějších Karlových počinů, který poznamenal velkou část naší historie a má přesah do dnešních dní, představovalo založení první univerzity ve střední Evropě – v současnosti největší a nejprestižnější vysoké školy v České republice. 

Pilíř královské moci

Středověká filozofie definovala na přelomu 11. a 12. tři pilíře křesťanské vlády jako papežství, císařství a univerzitu. Ideální panovník měl proto usilovat o to, aby jeho moc podepíraly právě tyto tři instituce. Samotná vysoká učení pak odvozovala svou legitimitu až od biblických časů, konkrétně od Šalamouna a jeho výroku „moudrost si vystavěla chrám“. Středověkým ztělesněním tohoto chrámu se měla stát právě univerzita.

Zprvu začala vysoká učení vznikat na evropském jihu, jako první tak byla založena roku 1088 univerzita v italské Boloni, pro většinu Evropy se však stala vzorem hlavně pařížská univerzita založená kolem roku 1150. Právě na ní vzniklo tradiční rozdělení na čtyři fakulty – artistickou (filozofickou), právnickou, teologickou a lékařskou. V průběhu 13. století získaly tyto vzdělávací instituce privilegia ustavující vysokou míru jejich autonomie a samosprávy.

U nás usiloval o založení univerzity v Praze již na konci 13. století král Václav II., narazil však na odpor šlechty, která se obávala, že se vzdělávací institucí vzroste moc církve v zemi. Protože se tedy v Českých zemích vysoké učení nenacházelo, museli domácí učenci studovat v zahraničí.

Pražští arcibiskupové Arnošt z Pardubic či Jan z Jenštejna tak například navštěvovali univerzity v Boloni a Padově. Karel sám prožil mládí na francouzském dvoře a podle kronikáře Beneše Krabice z Weitmille dokonce navštěvoval vysoké učení na Sorbonně – žádný jiný důkaz však pro Karlova studia neexistuje, a soudobí historici tak o nich vážně pochybují.

Buď jak buď, jisté je, že král z mládí pařížské akademické prostředí dobře znal, a to hlavně díky doktoru teologie Pierru de Rossieres – pozdějšímu papeži Klimentu VI., který jej s sebou bral na disputace a slavnosti.

Tři listiny

Právě na tohoto starého známého se mladý král obrátil krátce po svém nástupu na trůn s žádostí o privilegium založit v Praze vysoké učení. Při dosažení jeho cíle mu pak pomáhaly nejen jeho kontakty, ale také důležitá podpora pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Avignonský papež Kliment VI. vydal tedy 26. ledna 1347 listinu, která „z apoštolské pravomoci ustanovuje, aby ve městě Praze na věčné budoucí časy kvetlo obecné učení v kterémkoli povoleném oboru“ k prospěchu nejen města a království, ale i všeho křesťanstva.

Papež také zaručil všem studentům a učitelům, kteří přijdou do Prahy, stejná práva a výsady, jaké mají na ostatních evropských univerzitách, instituci samotné pak garantoval právo udílet magisterské a doktorské tituly.

Král Karel IV. pak veřejně ohlásil svůj záměr přivést do Prahy vysoké učení v březnu 1348 při zakládání Nového Města. Poučen ze zkušenosti svého děda Václava II. pro tuto myšlenku nejprve získal podporu v rámci stavovské obce a na českém zemském sněmu pak došlo ke schválení zakládací listiny. Dokument ze 7. dubna hovoří o nové univerzitě jakožto o ozdobě království určené především pro domácí obyvatelstvo, které dosud muselo za studii do zahraničí. Originál král opatřil zlatou bulou, kopii opatřenou voskovou pečetí pak předal kancléři nové instituce – arcibiskupu Arnoštu z Pardubic.

Třetí zakládací listinou se stal Eisenašský diplom z 14. ledna 1349, vydaný z v Německu z titulu říšského panovníka. V tomto dokumentu se Karel odvolává na dlouhou tradici římskoněmeckých císařů a jejich právo zakládat vzdělávací instituce. Také mimo jiné rozšiřuje seznam akademických práv a privilegií včetně osvobození od placení daní. Eisenašský diplom sehrál v pozdějších staletích významnou roli jako argument pro německý charakter univerzity.

Rozvoj prvních let

Zakladatel svěřil novou univerzitu pod ochranu zemského patrona svatého Václava (viz Do rukou světce). Instituce samotná pak byla od počátku úzce spjata s církví. Výuka probíhala již od roku 1347 (tedy ještě před vydáním Karlových listin) v pražských klášterech a kostelích, a to včetně samotného svatého Víta. Ze zvláštní daně vybírané mezi klérem pražské diecéze se zakoupily statky, které měly financovat platy vyučujících.

Ostatně první z profesorů byli téměř bez výjimky katoličtí kněží. Podle kronikáře Františka Pražského měla univerzita v prvních letech pět učitelů na teologii, dva na právo a medicínu – jmenovitě známe například Mikuláše z Loun z řádu augustiniánů-eremitů, který v augustiniánském sídle u svatého Tomáše na Malé Straně vyučoval teologii, nebo Baltasara de Marcellinus a mistra Waltera, králova osobního lékaře, kteří přednášeli lékařské vědy.

První významný zlom v dějinách univerzity přineslo založení koleje collegium Caroli – tedy Karolina v roce 1366. Té panovník věnoval dům po Židu Lazarovi na okraji Starého Města a zařídil také její finanční zajištění v podobě šesti vesnic, které hradily náklady na její provoz.

V Karolinu vyučovalo artistická umění 12 mistrů, studenti zde museli dodržovat kolejní řád, který předepisoval společný program výuky, bohoslužeb, ale například také času vyhrazeného na jídlo. Na současné místo se Karolinum přesunulo až v době Václava IV. ( 1378–1419), který koleji daroval palác Rotlevů. Na přelomu 14. a 15. století již univerzita patřila mezi nejvýznamnější vzdělávací instituce ve střední Evropě a měla sehrát klíčovou roli i v nadcházejících husitských válkách.