Horský hřbet na měsíci Iapetu by mohl být havarovaným prstencem

09.03.2018 - Stanislav Mihulka

Podivný měsíc Saturnu Iapetus se zřejmě kdysi dávno srazil se svými prstenci

<p>Detailní snímek povrchu Iapetu s podivným horským hřbetem.</p>

Detailní snímek povrchu Iapetu s podivným horským hřbetem.


Reklama

Saturnův měsíc Iapetus je v mnoha ohledech velmi podivný. Jedna jeho polokoule je například výrazně tmavší než druhá. Další podivností je, že na rozdíl od naprosté většiny velkých měsíců Sluneční soustavy není Iapetus kulatý nebo elipsoidní, ale má tvar vlašského ořechu.

Velmi zvláštní je i nápadný horský hřbet, který se táhne po povrchu Iapetu podél dvou třetin délky jeho rovníku. Tento hřbet je asi 20 kilometrů široký a místy až 20 kilometrů vysoký, takže v něm jsou jedny z nejvyšších hor Sluneční soustavy. Kdyby se Iapetus zvětšil na velikost Země, tak by tento horský hřbet dosahoval výšek kolem 100 kilometrů.

Srážka s prstenci

Pro planetární vědce je obtížné vysvětlit, jak by takový horský hřbet mohl na Iapetu vzniknout. Nejde přitom jen o jeho výšku, ale i o jeho téměř perfektně rovný tvar.

TIP: Malý svět s ledovými erupcemi: Na Ceres se tyčí masivní kryovulkán

Angela Stickle a James Roberts z americké Univerzity Johnse Hopkinse tvrdí, že by tento horský hřbet mohl být pozůstatkem pádu systému prstenců na povrch měsíce. Podle nich by takové zřícené prstence mohly nejprve několikrát Iapetus oběhnout a pak do něj narazit šikmým směrem. Že nejde jeo o bláznivou teorii dokazují i počítačové simulace, které tuto hypotézu potvrzují.

  • Zdroj textu:

    New Scientist

  • Zdroj fotografií: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Velryby se potápějí za potravou a z hlubin stoupají zpět, pouze když se potřebují nadechnout. U hladiny pak vypouštějí výměšky bohaté na železo a dusík, jež slouží fytoplanktonu k růstu. 

Zajímavosti

Zmrzlý skřivan ze severovýchodní Sibiře

Věda

Šílený Mike s raketou na parní pohon

Vesmír

 Rozbíjení zvonů v rámci jejich rekvizice, Čechy 1915

 

Válka

Dvojbarevné oko

Sibiřský husky se pyšní zářivýma modrýma nebo hnědýma očima, přičemž se občas stává, že každé oko má jinou barvu. Dokonce dochází i ke křížení přímo v jednom oku, kdy je část modrá a zbytek hnědý. Psi jsou částečně barvoslepí a vidí některé odstíny žluté a modré. Ostatní barvy se jim jeví jako odstíny šedi.  

Zajímavosti

Brusinky s citrusy fungují jako účinná dezinfekce

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907