Hranice v plamenech (2): Čarodějnické procesy ve Velkých Losinách a v Šumperku

14.02.2016 - Filip Pivoňka

Inkvizitor Boblig se nechtěl spokojit jen s chudými sedláky z losinského panství. Lákalo jej bohaté poddanské město Šumperk a především jeho majetná obchodnická elita. Město Šumperk však nebylo součástí losinského panství…


Reklama

Lenním pánem Šumperka byl jeden z nejmocnějších šlechticů v českých zemích, olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Ten z počátku vůbec nebyl nadšený myšlenkou, že by na jeho panství měl působit inkviziční tribunál. Když ho však Boblig přesvědčil, že ho soudní výlohy nebudou stát ani haléř a naopak mu z procesů bude plynout slušný zisk, svůj názor změnil. A tak byl na přelomu let 1679 a 1680 inkviziční tribunál zřízen i v Šumperku.

Předchozí část: Hranice v plamenech (1): Čarodějnické procesy ve Velkých Losinách a v Šumperku

„Útok“ na Šumperk

Velké Losiny se tak pro Bobliga staly vedlejším pracovištěm, kam zajížděl jen nepravidelně. To ale neznamenalo, že tam mučení nepokračovalo se stejnou intenzitou. Šumperský tribunál nechal ihned po svém založení zatknout Marii Sattlerovou, manželku zámožného šumperského barvíře látek a bývalého městského konšele a purkmistra Kašpara Sattlera, a odvézt ji do Losin na konfrontaci s jejími udavačkami. Mučením zlomené nešťastnice ji označily za členku svého čarodějnického společenstva a její protesty jí nijak nepomohly. Mezitím již Boblig chystal obvinění i na jejího manžela Kašpara. Strubenvohlová, Koppová a další odsouzené byly sťaty a jejich těla spálena v dubnu 1680.

Tehdy do příběhu vstoupila snad nejslavnější postava celého tragického dramatu, farář a děkan Kryštof Alois Lautner. Tento vzdělaný a vážený muž patřil k těm, kteří opakovaně protestovali proti zatčení Sattlerové a sestavení inkvizičního tribunálu a nelichotivě se vyjadřoval i o samotném Bobligovi. Nemohl tušit, že i on byl obviněn. Biskup, který Lautnera pro jeho toleranci k projevům skrývaného luteránství neměl příliš v lásce, a který byl navíc o reálnosti čarodějnického nebezpečí hluboce přesvědčen, dal nakonec povolení k děkanovu zatčení. Přestože Lautnera mučili, stále se odmítal přiznat. Na Bobligův příkaz byl opakovaně mučen další dva týdny, než ho konečně zlomili. Nakonec byl upálen 18. září 1685 v Mohelnici.

Záchrana panství

Procesy naplno běžely až do počátku devadesátých let. Mezi Bobligovými oběťmi byli významní a bohatí šumperští měšťané a úředníci z okolí a celkově dosáhl počet obětí do roku 1696 sto dvanácti osob. Dlouhé trvání procesů začalo být pro panství hospodářsky škodlivé. Bratři Jáchym a Maxmilián, kteří po dosažení plnoletosti převzali žerotínské panství, žádali jejich zastavení. Sám Boblig navíc přestřelil, když začal podsouvat svým mučeným obětem jména významných měšťanů markraběcího města Olomouce. Měšťané okamžitě sepsali protestní dopis a poslali ho císaři. Pokus o útok na význačné moravské město, které formálně podléhalo pouze panovníkovi, bylo i na císaře Leopolda I. příliš. Působení šumperského i losinského tribunálu dal okamžitě zastavit.

TIP: Oponent inkvizitora Bobliga: Tomáš König se neváhal postavit i biskupovi

Psal se rok 1696 a Bobligovi bylo něco přes osmdesát let. Nikdo proti němu nezvedl hlas a nikdo jej neobvinil ze zneužívání pravomoci. Zůstal váženým občanem, žijícím v klidu a blahobytu. Jediné, co ho až do jeho smrti roku 1698 trápilo, byla pakostnice. S jeho smrtí symbolicky skončilo i nejzuřivější období čarodějnických procesů v našich zemích.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907