Hydrogelové náplasti využívají tělesné teplo k urychlení hojení

28.07.2019 - Stanislav Mihulka

Bioinženýři z Harvardovy univerzity vyvinuli aktivní náplasti pro hojení a dezinfekci ran inspirované pokožkou lidských embryí

<p>Hydrogelové náplasti v různých barvách</p>

Hydrogelové náplasti v různých barvách


Reklama

Až na několik experimentálních výjimek fungují náplasti obvykle tak, že prostě jen chrání poškozené místo na těle a nepodílejí se přímo na jeho léčení. Pro nové aktivní náplasti od amerických bioinženýrů to ale rozhodně neplatí. Jsou aktivované tělesným teplem a svým působením napodobují pokožku embryí.

Až do určitého okamžiku vývoje člověka v děloze se totiž na embryu v případě poškození netvoří jizvy. Je to díky tomu, že buňky v pokožce embrya kolem rány tvoří proteinová vlákna, která se následně stáhnou a přiblíží okraje rány k sobě, jako by takovou ránu někdo sešil. Rána se pak embryu zahojí, aniž by se vytvořila jizva.

TIP: Inteligentní náplast, která světélkuje, když se do rány dostane infekce

Aktivní náplast tvoří lepivý alginátový hydrogel, do něhož jeho tvůrci přimíchali nanočástice stříbra a polymer PNIPAm, který reaguje na teplotu prostředí. Pokud teplota přesáhne 32 °C, polymer se zkrátí. Po přilepení na ránu se hydrogelová náplast pevně přichytí kůže. Tělesné teplo náplast ohřeje, díky čemuž se náplast o něco zmenší a stáhne okraje poranění k sobě. Stříbrné nanočástice se během toho postarají o většinu choroboplodných zárodků v ráně.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vědci dlouho předpokládali, že humři necítí bolest, protože nemají skutečný mozek. Pozdější výzkum ale ukázal, že korýši na poškození tkáně reagují fyzicky i hormonálně, tudíž bolest pravděpodobně cítí.

Příroda

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie
Revue
Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907