Bristol Blenheim: Vývoj, vznik a první boje lehkého bombardéru RAF
Lehké bombardéry Bristol Blenheim tvořily na přelomu 30. a 40. let základ výzbroje bombardovacích perutí RAF. Do bojů druhé světové války se zapojily hned v prvních dnech a na nebi zůstaly až do jejího konce. Jak probíhal jejich vývoj a zařazování do služby.
V polovině 30. let 20. století všude ve světě stále tvořily důležitou součást výzbroje letectev lehké víceúčelové bombardéry. Jednalo se o dvoumístné dvouplošníky s pevným podvozkem a otevřenou kabinou. Nijak zvlášť se nelišily od strojů této kategorie létajících za první světové války a ani jejich výkony příliš nestouply. Britské Královské letectvo (RAF) tehdy používalo Hawkery Hind a Hawkery Audax.
Vývoj pak ale udělal rychlý skok. Společnost Bristol na jaře 1935 představila svůj rychlý dopravní letoun Type 142. Jednalo se o celokovový samonosný dolnoplošník se zatahovacím podvozkem a krytou kabinou, který měl dosahovat rychlost nad 400 km/h. Jeho první prototyp odstartoval 12. dubna 1935 a všechny udivil svým moderním vzhledem.
Obdivuhodné byly i jeho výkony, kterými značně překonával tehdejší stíhací letouny RAF. Královské letectvo ihned zaujal a v květnu objednalo stavbu prototypu B.28/35, který měl představovat vojenskou verzi Type 142. Už v srpnu ale velení věc přehodnotilo a objednalo rovnou 150 sériových strojů nesoucích označení Bristol Blenheim Mk.I. Jako prototyp měl posloužit první letoun z této objednávky!
Do výroby rovnou z výkresu
Oproti Type 142 měl stroj středoplošné uspořádání a osádku tvořil pilot a navigátor sedící vedle sebe v dost stísněné kabině na přídi stroje. Zadní polosféru pak chránil střelec, ovládající moderní otočnou věž na hřbetě trupu, která nesla kulomet ráže 7,7 mm. Stejnou zbraň v levém křídle mířící dopředu pak ovládal ještě pilot. Velení věřilo, že tak rychlý letoun nebude silnější výzbroj potřebovat. V pumovnici unesl 1 000 liber (454 kg) pum. Jako pohonné jednotky sloužily hvězdicové Bristol Mercury o výkonu 640 kW, které mu umožňovaly dosáhnout maximální rychlosti 446 km/h. Stroj však postrádal jakoukoliv pasivní ochranu kabiny i nádrží.
Riskantní rozhodnutí zahájit výrobu před zalétáním prototypu vyšlo a stroje netrpěly žádným závažným nedostatkem. První se do vzduchu podíval 25. června 1936. Po krátkých testech začalo v březnu 1937 přezbrojování 114. bombardovací perutě. Ta dosud létala na dvouplošnících Hawker Hind a pro piloty představoval rychlý letoun plný technických novinek velký problém. Přeškolování probíhalo přímo u jednotky a provázela je řada havárií. Jeden pilot se dokonce dostal do sněhové bouře, ztratil nervy a vyskočil na padáku. Jeho navigátor ale v letounu zůstal, převzal řízení a nakonec dokázal nouzově přistát.
Výroba se rozběhla rychlým tempem a do konce roku 1937 se na Blenheimy Mk.I přezbrojilo pět perutí. Během mnichovské krize o rok později na nich létalo už 16 operačních jednotek. V lednu 1938 je začala přebírat i 30. squadrona v Iráku a brzy následovaly další, sloužící v rozsáhlých zámořských oblastech britského impéria.
Čtyřka s dlouhým nosem
Vývoj letounů mezitím dál pokračoval. Verze Mk.II a Mk.III skončily ve fázi projektu, od února 1939 ale z výrobních pásů sjížděly stroje verze Mk.IV. Poháněly je motory Bristol Mercury XV o výkonu 675 kW a větší dolet zajišťovaly přidané nádrže v křídlech. Nejviditelnější změnu představovala úplně nová příď, jejíž výrazné prodloužení zajistilo dostatečné místo pro bombometčíka. Před pilotem měla charakteristické „promáčknutí“, které umožňovalo lepší výhled při vzletu a přistání.
Výzbroj zprvu zůstávala stejná, později dostala otočná věž dva místo jednoho kulometu. Nárůst hmotnosti ale negativně ovlivnil letové vlastnosti – „čtyřka“ ztratila schopnost provádět některé manévry a maximální rychlost klesla na 428 km/h. Přesto se tato verze vyráběla ve velkých sériích a od podzimu 1939 ji začala pod označením Bolingbroke Mk.IV dodávat i kanadská společnosti Fairchild Aircraft.
V ostré službě
Když v září 1939 vstoupila Velká Británie do války, představoval blenheim nejrozšířenější letoun RAF, které jich mělo 1 089. Už 4. září podniklo 15 strojů nálet na německý lehký křižník Emden kotvící ve Wilhelmshavenu a jeden stroj od 107. perutě, poškozený palbou protiletadlových děl, do křižníku narazil a zabil několik námořníků na palubě. Během podivné války podnikaly blenheimy mnoho protilodních akcí, další jednotky se pak přesunuly do Francie. V epicentru bojů se ocitly po začátku německého blitzkriegu na jaře 1940.
Dne 14. května se blenheimy pokusily u Sedanu zničit pontonové mosty, po nichž se tanky Wehrmachtu valily do nitra Francie. Stroje od 21., 107. a 110. squadrony přes hustou protiletadlovou palbu shodily své pumy na kolony panzerů. Nad cílem se na ně vrhla přesila Messerschmittů Bf 109 a následoval masakr, při kterém se k zemi poroučelo osm britských bombardérů. Během dne na mosty se stejným výsledkem útočily ještě další perutě. Mnohé letouny, jež se dokázaly vrátit, připomínaly spíše vraky, a už se je nepodařilo opravit. Ještě horší bylo, kolik letounů se nevrátilo vůbec. Celkem šlo k zemi rovných 40 britských bombardérů a jednalo se tak o zhruba 60% ztráty!
Ztráty narůstají
Když se v létě začaly u pobřeží kanálu La Manche shromažďovat německé invazní síly chystající se vylodit v Británii, jednotky s blenheimy se je několikrát pokusily bombardovat. Většinou za špatného počasí, kdy mraky slibovaly ochranu před nepřátelskými Bf 109. Několikrát uspěly, ovšem jindy utrpěly citelné ztráty. Dne 13. srpna odstartovala celá 82. squadrona k náletu na letiště Luftwaffe v Dánsku. Jeden z pilotů ohlásil poruchu a vrátil se. Všech 11 zbylých strojů pak sestřelili stíhači a protiletadlová palba. Jediného přeživšího pilota obvinili ze zbabělosti, než ale polní soud rozhodl, padl nešťastný letec při jiné akci. Peruť byla prakticky vyhlazena.
Na jaře 1941 zahájilo RAF velkou denní ofenzivu. Většinou se jednalo o hromadné akce typu Circus, při kterých na cíle ve Francii útočily malé formace blenheimů s mimořádně silným stíhacím doprovodem. Představovaly prakticky jen návnadu pro německé messerschmitty, neboť 454 kg pum, které jeden blenheim unesl, stejně nedokázalo způsobit nějaké zásadní škody.
Zcela výjimečná akce proběhla 12. srpna 1941, kdy 54 blenheimů podniklo přízemním letem odvážný útok na elektrárny v okolí Kolína nad Rýnem. Dvě se jim podařilo zničit, ale útoky stíhačů a palba ze země způsobily ztrátu 12 blenheimů a mnohé další utrpěly poškození. Letoun už evidentně na západoevropské bojiště nestačil a postupně ho u denních bombardovacích jednotek začaly nahrazovat výkonnější americké Douglasy Boston.
