Čína vybírá místo pro první přistání svých tchajkonautů na Měsíci. Cílem je nenápadná oblast blízko lunárního rovníku

Čínský lunární program již možná našel místo, odkud by se jeho tchajkonauti mohli poprvé projít po povrchu Měsíce. Nová studie, zveřejněná v časopise Nature Astronomy, popisuje nenápadnou oblast měsíčních brázd Rimae Bode, nacházející se severozápadně od kráteru Bode, poblíž lunárního rovníku na přivrácené straně. Podle vědců by právě zde mohlo dojít k prvnímu pilotovanému přistání Číny na Měsíci, které Peking plánuje přibližně kolem roku 2030.

Velký lunární souboj

V současnosti probíhá neoficiální technologický závod mezi Spojenými státy a Čínou o to, kdo jako první dopraví lidskou posádku zpět na Měsíc po více než půlstoletí od programu Apollo. Americký program Artemis se soustředí především na jižní pól Měsíce, který je považován za nejcennější lokalitu pro budoucí základnu.

Polární oblasti totiž nabízejí několik výhod – nacházejí se zde krátery s trvale zastíněnými oblastmi obsahujícími vodní led, okraje kráterů jsou vystavené téměř nepřetržitému slunečnímu světlu, což je ideální pro výrobu energie a nachází se zde také obrovská pánev South Pole–Aitken, největší známá impaktní strukturu na Měsíci.

Na odvrácené straně Měsíce by navíc bylo možné provádět extrémně citlivá astronomická pozorování, protože oblast je chráněna před rádiovým rušením ze Země.

Tato místa ale mají i nevýhody. Terén je zde obtížně přístupný a velmi členitý, což zvyšuje riziko pro přistání. Navíc na odvrácené straně není přímé spojení se Zemí a je nutné používat komunikační retranslační družice.

Čínská cesta na Měsíc

Čína by proto mohla zvolit bezpečnější první krok - tchajkonauti by místo k pólům mohli zamířit k rovníku na přivrácené straně Měsíce, kde je terén výrazně méně komplikovaný. Hlavním kandidátem je momentálně oblast Rimae Bode, která leží mezi Mořem par (Mare Vaporum) a staršími horskými oblastmi měsíční vysočiny.

Podle planetárního geologa Juna Huanga z Čínské univerzity geověd ve Wu-chanu nabízí tato lokalita hned několik výhod: relativně plochý a bezpečný terén pro přistání, stálý sluneční svit během lunárního dne, vhodný pro výrobu energie, a také přímou viditelnost Země, což výrazně usnadňuje komunikaci.

Americký planetolog Jim Head z Brownovy univerzity, který se podílel na výběru míst přistání misí Apollo, považuje tuto oblast za velmi atraktivní. Podle něj byla Rimae Bode dokonce zvažována jako cíl už v době Apolla a její vědecký význam je i dnes velmi vysoký.

Geologická pokladnice

Z vědeckého hlediska je Rimae Bode mimořádně zajímavá. Huang ji popisuje jako „geologický bufet“, kde lze studovat téměř všechno najednou. Výzkumníci zde identifikovali pět hlavních typů terénu:

• rozsáhlou vrstvu sklovitého vulkanického popela,
• čedičovou lávovou pláň označovanou jako Záliv veder (Sinus Aestuum),
• dvě různé čedičové oblasti samotného systému Rimae Bode,
• systém sopečných brázd,
• a okolní měsíční vysočiny.

Nejcennějšími objekty v této oblasti jsou podle vědců drobná skleněná zrnka, která vznikla při dávných vulkanických erupcích. Tyto miniaturní kuličky fungují jako „časové kapsle“, protože mohou uchovávat informace o chemickém složení měsíčního nitra. Jejich studium by mohlo pomoci odpovědět na otázky z čeho je měsíční plášť skutečně složený, jak se vyvíjela sopečná aktivita Měsíce a jak se z kdysi geologicky aktivního tělesa stal dnešní tichý a relativně nehybný svět. 

Analýza minerálů, povrchu a kráterů navíc naznačuje, že svrchní vrstva v této oblasti by mohla být pozůstatkem obrovské sopečné erupce, k níž došlo před miliardami let. Právě v minerálech tohoto dávného vulkanického popela by se přitom mohly skrývat zásoby vody. Některá měření z oběžné dráhy dokonce naznačují, že by jí tamní horniny mohly obsahovat poměrně hodně.

To je důležité hned ze dvou důvodů. Voda je zásadní pro podporu života tchajkonautů a zároveň ji lze rozložit na vodík a kyslík, které mohou sloužit jako raketové palivo. Pokud by se její přítomnost skutečně potvrdila, znamenalo by to také, že lunární plášť může být vlhčí, než si vědci dosud mysleli.

Čtyři varianty pro místo přistání

Autoři studie vytipovali čtyři konkrétní místa přistání v oblasti Rimae Bode a navrhli i možné trasy pro průzkum okolního terénu. Nejlepší kandidát nese označení Landing Site 2 (LS2). Tato relativně plochá oblast leží jen několik kilometrů od několika klíčových vědeckých cílů – například od nalezišť „skleněných kuliček“, velké vulkanické rýhy a materiálů bohatých na thorium.

Případné přistání u rovníku by ale podle vědců neznamenalo, že by Čína opustila plány na průzkum pólů. Mise Čhang-e 7, jejíž start by se měl uskutečnit letos v srpnu, má přistát u kráteru Shackleton na jižním pólu a hledat zde vodní led. Mise Čhang-e 8 (s plánovaným startem v roce 2029) má prozkoumat jižní pól Měsíce a vytvořit technické předpoklady pro vybudování Mezinárodní lunární výzkumné stanice, kterou chce Čína vybudovat ve spolupráci s Ruskem a dalšími státy.

Než se ale čínští tchajkonauté skutečně vydají k Rimae Bode, čeká vědce ještě hodně práce. Klíčové budou zejména detailnější snímky povrchu, které pomohou přesně zhodnotit geologii oblasti i bezpečnost pohybu tchajkonautů. Taková data by mohla přinést nová čínská mapovací družice, jejíž vývoj byl oznámen v minulém roce.