Demence vepsaná mezi řádky: Co odhalila analýza románů Terryho Pratchetta?
Nový výzkum naznačuje, že pečlivá jazyková analýza dokáže odhalit velmi rané známky demence – a jedním z příkladů mohou být i romány Terryho Pratchetta.
Romány Terryho Pratchetta, jednoho z nejoriginálnějších britských spisovatelů, možná ukrývaly nenápadné stopy jeho budoucí nemoci dlouho předtím, než ji dokázali diagnostikovat lékaři. Nový výzkum naznačuje, že jemné změny v jazyce – tak nenápadné, že si jich běžný čtenář ani nemůže všimnout – mohou být rozpoznatelné řadu let před stanovením diagnózy Alzheimerovy choroby.
První projevy demence zpravidla nevypadají tak, jak si je lidé představují. Nezačínají dramatickým zapomínáním jmen nebo ztracenými klíči. Obvykle jde o velmi pozvolné změny v pozornosti, vnímání a práci s jazykem. Slovník takového člověka se může nenápadně zúžit, popisy se stávají méně pestrými a jazyk postupně ztrácí svou dřívější variabilitu. Právě proto tyto změny často unikají pozornosti a bývají zaměňovány za stres, únavu nebo běžné projevy stárnutí.
Co prozradily knihy Terryho Pratchetta?
Terry Pratchett, autor světoznámé série Úžasná Zeměplocha, byl mistrem jazyka, satiry a imaginace. Po diagnóze posteriorní kortikální atrofie, vzácné formy Alzheimerovy choroby, se stal výrazným hlasem v oblasti osvěty týkající se demence.
Výzkumný tým analyzoval jazyk napříč Pratchettovými romány a sledoval, jak se jeho styl v průběhu let měnil. Zaměřil se především na takzvanou lexikální rozmanitost – tedy pestrost používané slovní zásoby – a zvláštní pozornost věnoval přídavným jménům, která dávají textu barvu, atmosféru a emoční hloubku. Právě u nich se v pozdějších knihách objevoval statisticky významný pokles rozmanitosti. Původně popisný jazyk se postupně stával jednodušším a chudším.
Nešlo o náhlý propad kvality ani o změnu, kterou by čtenáři nutně museli zaznamenat. Jednalo se o velmi pozvolný, plíživý proces, který je patrný až při detailní jazykové analýze.
První výraznější změna se podle výzkumníků objevila už v románu Poslední kontinent (The Last Continent), vydaném téměř deset let před tím, než byla autorovi nemoc oficiálně diagnostikována. To naznačuje, že tzv. preklinická fáze demence – období, kdy už v mozku probíhají patologické změny, ale navenek se ještě neprojevují – může trvat velmi dlouho.
Cesta k dřívější diagnostice
Zjištění má význam daleko přesahující literární analýzu. Právě v preklinické fázi jsou totiž možnosti včasného zásahu největší. Identifikovat lidi v tomto stadiu je však jednou z největších výzev současné péče o pacienty s demencí.
Analýza jazyka sama o sobě samozřejmě nemůže sloužit jako diagnostický nástroj. Způsob vyjadřování ovlivňuje vzdělání, profese, osobní styl i jazykové prostředí. Jako součást širšího přístupu – společně s kognitivními testy, zobrazovacími metodami a biologickými markery – by ale mohla představovat nenákladný a neinvazivní způsob, jak včas odhalit zvýšené riziko.
Zásadní výhodou takového přístupu je, že jazyková data už existují. Každý den vytváříme obrovské množství textů: e-mailů, zpráv, dokumentů nebo příspěvků na sociálních sítích. Při dodržení přísných pravidel ochrany soukromí by právě tyto texty mohly v budoucnu pomoci odhalit jemné změny v kognitivních funkcích ještě dříve, než začnou ovlivňovat každodenní život.
Přitom včasná detekce je dnes důležitější než kdy dřív. Objevují se nové léky na Alzheimerovu chorobu, které cílí na amyloidní bílkoviny v mozku a mají za cíl zpomalovat postup nemoci. Klinické studie ale ukazují, že největší přínos mají tehdy, pokud jsou nasazeny co nejdříve – ještě před rozsáhlým poškozením neuronů.
Odhalení nemoci v preklinickém stadiu by pacientům i jejich rodinám poskytlo cenný čas na plánování, vyhledání podpory a zvážení opatření, která mohou průběh onemocnění zpomalit. Patří mezi ně úpravy životního stylu, kognitivní trénink i nové terapeutické možnosti. Více než deset let po své smrti tak Terry Pratchett znovu nepřímo přispívá k lepšímu porozumění této zákeřné nemoci.
