Detektory nepřestávaly pípat: Norští archeologové objevili dosud největší vikinský poklad

Na první pohled běžný den v norské krajině se proměnil v archeologickou senzaci. Dva amatérští hledači kovů objevili na farmě poblíž vesnice Rena několik stříbrných mincí. Když později na místo dorazili odborníci, ukázalo se, že nejde o lecjaký nález.

„Žertem jsem říkala, že by bylo hezké najít ještě pár mincí, aby byl objev ještě o něco větší,“ popisuje archeoložka May-Tove Smisethová pro platformu Science Norway. „Jenže detektory nepřestávaly pípat!“ Výsledkem je objev téměř 3 000 mincí, největší vikinský mincovní poklad, jaký byl kdy v Norsku nalezen.

Poklad z celé Evropy

Celkem bylo dosud odkryto 2 970 stříbrných mincí pocházejících z různých částí Evropy – z Anglie, Německa, Dánska i samotného Norska. Tento mix ukazuje, jak široké obchodní i politické vazby Vikingové udržovali.

Mezi mincemi se nacházejí i ražby významných panovníků, jako byl anglický král Ethelred II., mocný vládce severní Evropy Knut Veliký nebo císař Svaté říše římské Otto III. Každá z těchto mincí tak představuje malý fragment příběhu o propojeném středověkém světě.

Zajímavým detailem je, že většina mincí je zahraničního původu. To odpovídá historické realitě: až do poloviny 11. století bylo Norsko silně závislé na cizí měně. Teprve za vlády krále Haralda III. Sigurdssona se začala formovat vlastní norská měnová soustava. Několik mincí v pokladu pochází právě z tohoto období, což umožnilo archeologům datovat jeho uložení zhruba kolem roku 1050. Poklad tak zachycuje přechod mezi dobou závislosti na zahraničních mincích a vznikem domácí ekonomiky.

Přestože se to ve spojení s Vikingy nabízí, poklad podle archeologů nemusel představovat válečnou kořist. V oblasti, kde byl nalezen, probíhala od 10. do 13. století rozsáhlá těžba železa z rašelinišť. Toto železo se následně vyváželo do Evropy. Vikingové tak mohli své bohatství získávat obchodem než jen jako loupeživí válečníci.

Kromě mincí archeologové objevili také úlomky stříbrných šperků, které se ve středověku používaly jako platidlo. Hodnota totiž často nezávisela na podobě předmětu, ale na hmotnosti kovu. To ukazuje flexibilní ekonomiku, kde mince, šperky i jejich fragmenty mohly fungovat jako prostředek směny. Vikingové tak operovali v systému, který byl částečně standardizovaný, ale zároveň velmi praktický.

Objev, který přepisuje rekordy

Vikinské poklady se v Norsku nacházely již v minulosti, žádný ale nebyl tak velký, jako Mørstadský poklad. Archeologové tak mluví o skutečně výjimečném nálezu, který se může přihodit jen jednou za kariéru.

Výzkum navíc zdaleka nekončí. Odborníci stále prohledávají okolí naleziště a snaží se zjistit, zda se v oblasti nenacházelo i sídliště nebo další části pokladu.