Francouzské Nantes: Na návštěvě v říši mechanických obrů
Francouzské město Nantes se stalo domovem umění a kultury. Ještě před pár desítkami let se přitom jednalo o významný obchodní uzel, přes který dřív proudily i zástupy otroků do Spojených států amerických.
Šesté nejlidnatější sídlo Francie sice nepatří mezi nejvyhledávanější turistické cíle země galského kohouta, nicméně brzy by se jedním z nich stát mohlo, protože o zábavu a zajímavosti v něm rozhodně není nouze. Zamilujete si ho, zejména pokud holdujete umění, chutná vám bretaňská kuchyně a rádi se projdete po středověkých památkách. Plusové body sklízí město i za to, že je tamní hromadná doprava o víkendech zdarma. A pokud byste nevěděli, kam se v jeho ulicích vydat, stačí sledovat zelenou trasu, která vás provede nejzajímavějšími místy. Musíte se však připravit na velmi intenzivní zážitek, protože je dlouhá bezmála dvacet kilometrů.
Ačkoliv v Nantes zahlédnete bezpočet bretaňských vlajek, město do zmíněného regionu nespadá – tvoří součást Pays de la Loire. Prapory tak odkazují k období mezi roky 1066 a 1790, kdy město pod křídla Bretaně náleželo a o pozici nejvýznamnějšího sídla soupeřilo s nedalekým Rennes. Koncem 15. století nechal navíc markýz François II. právě v Nantes postavit Château des Ducs de Bretagne neboli „zámek vévodů bretaňských“. V impozantní pevnosti s vodním příkopem se pak narodila i jeho dcera, budoucí královna Anna Bretaňská. Hranice regionů však roku 1790 překreslily události spojené s Velkou francouzskou revolucí…
Poslední vzpomínka
Kromě bretaňských vévodů se historie Nantes silně pojí také s mezinárodní lodní dopravou. Nejenže se tam dovážely suroviny z mnoha bývalých francouzských kolonií, ale město se stalo i významným „překladištěm“ černých otroků, kteří putovali z Afriky do Spojených států, aby dřeli na místních plantážích. Zmíněnou temnou část historie připomíná památník zrušení otroctví na nábřeží Loiry – relativně malé muzeum Mémorial de l’abolition de l’esclavage, ale se vstupem zdarma.
Dnešní Nantes je orientované sociálně a někdejší industriální sídlo se proměnilo v oázu zeleně i uměleckou metropoli. Přístavní jeřáby nahradila mola promenád a v bývalých docích vyrostly jako houby po dešti početné galerie. Několik odkazů na minulost sice přetrvalo, ale tvoří spíš architektonické dominanty – jako například Žlutý jeřáb na ostrově Île de Nantes.
Ostrov ze dřeva a oceli
Bohatou historii a rozmanité kulturní tradice má mnoho francouzských měst, ale jen Nantes se může pochlubit Ostrovem strojů – uměleckým projektem scénografa Françoise Delarozièrea a divadelního producenta Pierra Oreficea. Zmíněná dvojice si vysnila fantastický svět inspirovaný knihami Julese Vernea a vynálezy Leonarda da Vinciho.
Při jeho realizaci pak proměnila bývalé loděnice industriálního Nantes v čarovnou zoo, kde se můžete mimo jiné svézt na obřím mechanickém slonovi. Jeho tělo vzniklo z více než 48 tun oceli a dřeva, na cestu s sebou dokáže vzít až padesát zájemců a do pohybu jej uvádějí hydraulické zvedáky. Při půlhodinové procházce přístavními doky pak nezvyklého chobotnatce nezřídka doprovázejí nadšené skupinky turistů a hravý tvor je občas pokropí vodopádem z chobotu.
Kromě majestátního sloního robota potkáte na Ostrově strojů i roztomilého mechanického lenochoda, obří volavku anebo můžete nasednout do velkého černého pavouka. Na tamním třípatrovém kolotoči, vysokém bezmála 25 metrů, potom místo poníků najdete nejrůznější mořské potvory, gigantického kraba, rejnoka či oliheň.
Na skok na Měsíc
Imaginativnímu zábavnímu parku nicméně patří jen část ostrova Île de Nantes. Vedle mechanických tvorů tam narazíte třeba na Ping-Pong Park, kde si můžete zahrát na neobyčejných stolech – namísto klasického obdélníkového tvaru se vlní, kroutí se do zatáček nebo mají podobu zakulaceného tunelu. Za zhlédnutí stojí i lehce futuristická atrakce v Parc des Chantiers: Dílo studia Detroit architectes a francouzského umělce Bruna Peinada nese název On va marcher sur la Lune čili „budeme kráčet po Měsíci“ a jde vlastně o dětské hřiště se speciálním povrchem, který má připomínat lunární terén. Jeho součást tvoří také sedm kráterů s trampolínami na dně, jež mají „simulovat“ nízkou gravitaci našeho souputníka.
V Parc des Chantiers narazíte na promenádě u Loiry i na dílo Prsteny, jež sestává z osmnácti obřích kruhů usazených na kraji nábřeží Quai des Antilles. Nejvíc však ohromují v noci, kdy září neonovými barvami. A komu by nestačilo venkovní umění, může prozkoumat rovněž mnohé galerie Banánového hangáru. Říká se tak bývalému přístavu, který dřív sloužil k překládce zboží z francouzských kolonií. Nicméně import zmíněnou cestou přestal proudit v roce 1975.
Cesta z města
Nezvyklé množství výtvarných děl není jen případem zmíněného ostrova. Téměř v každém koutě centra Nantes se nachází trocha umění a může za to festival Le Voyage à Nantes neboli „cesta do Nantes“, který se koná každý rok v červenci a srpnu. Jeho hlavní myšlenkou je zpřístupnit kulturní aktivity a umění všem bez ohledu na příjem, proto většina atrakcí stojí volně v ulicích a lze si je užít bez nutnosti platit vstupné. Nejoblíbenější kousky se pak z krátkodobých exponátů proměňují v trvalé. Nejenom tato díla, ale i historické památky a různá muzea přitom spojuje již zmíněná zelená trasa.
Ve veřejném parku Jardin des Plantes zas uvidíte několik obřích barevných postaviček Filili Viridi designéra Jeana Julliena, které reagují na okolní krajinu a rozmanitý terén: Oranžový pozorovatel sedí na větvi a kouká do dálky; žlutý převozník vyčuhuje z potoka a roztahuje ruce tak, aby vytvořil most přes vodu; zatímco přadlák kolem sebe nahazuje zelený provaz.
Výlet do uměleckého světa navíc nekončí ani za hranicemi města. Cestu na kole či lodí do Saint-Nazaire při ústí Loiry do Atlantiku lemuje 33 děl různých současných umělců a další výtvarně nabitá stezka vede z centra Nantes do blízkých vinic podél řeky Sèvre Nantaise. Na jejím začátku můžete obdivovat například pětimetrovou sochu nahé ženy, která drží v ruce hada a připomíná biblickou Evu.
Bobr, kachnička a gumáky
Mnohá díla, která zůstanou v ulicích města po skončení festivalu La Voyage à Nantes, si na žádné velké umění nehrají – snaží se spíš vykouzlit úsměv na tváři či rozesmát. Narazíte tak třeba na bobra s rybím ocasem či na sochu muže, který stojí na podstavci jen jednou nohou. Vtipné jsou také některé vývěsní štíty obchodů: Třeba hlavu zmrzlinového jednorožce u řeznictví opřádá legenda, že nebohé zvíře zabila cukrová víla. Místní cukrářství zase zdobí obří protéza s barevnými zuby a velká žlutá kachnička tvoří štít obchodu s nafukovacími pannami. Zaujme i gigantický krejčovský metr dosahující výšky dvoupatrové budovy nebo dva třímetrové gumáky, které jsou navíc oba pravé.
