Město pláží, trhů a slunce: Francouzská metropole Nice spojuje středomořskou eleganci s uměním

V oblasti, kde dnes leží francouzské Nice, se kolem roku 350 př. n. l. usadili Řekové a svou osadu tehdy pojmenovali Nikaia, na počest bohyně vítězství Niké. V následujícím bouřlivém období region postupně ovládli Římané, Gótové, Frankové a kolem roku 800 téměř na dvě století také muslimští Saracéni. Následně o město soupeřili hlavně Italové a Francouzi, kterým pak v roce 1860 definitivně připadlo.

Italský vliv je však v tamních ulicích patrný dodnes a odráží se nejen v barokní architektuře, nýbrž i v gastronomii. Mimochodem, na počátku 19. století se v Nice narodil legendární italský revolucionář Giuseppe Garibaldi…

Ráj pro pěší

Turisté přitom do města na Azurovém pobřeží proudili právě již v průběhu 19. století. Jednalo se o útočiště Britů, kteří utíkali před ostrovní nevlídnou zimou – a na jejich počest dokonce vznikla slavná sedmikilometrová přímořská tepna Promenade des Anglais. Vedle Britů však přijížděli rovněž zástupci evropské šlechty, včetně ruské carské rodiny. Na pozadí významných návštěv se pak odehrával stavitelský boom, takže Nice dodnes láká řadou pozoruhodných budov ve stylu belle époque. Po druhé světové válce, která metropoli příliš nezasáhla, se tam začali stěhovat hlavně movití Francouzi, což přispělo k povznesení celého regionu.

Hlavní pamětihodnosti turisticky přívětivého města se dají obejít pěšky, ovšem ideálně si na jeho prohlídku vyhraďte alespoň tři dny. Toulání ulicemi vám může usnadnit některá z mnoha autobusových linek, zatímco například tramvaj číslo dvě vás proveze celou metropolí od západu na východ, a kromě jiného tak spojuje letiště s centrem i přístavem.

Pod kupolí od Eiffela

Procházku můžete zahájit na krásném náměstí La Place Garibaldi, v jehož středu se tyčí socha zmíněného revolucionáře. Výhled nejen na ni si přitom můžete vychutnat ze spousty kaváren a restaurací pod arkádami. Poté se vydejte na jih: Úzké uličky, schody a serpentiny vás dovedou na pahorek Colline du Château, kde se rozkládají pozůstatky původního hradu, ale hlavně se odtud nabízí nádherný pohled na přístav a staré město.

Po schodech se potom dostanete dolů k nábřeží Quai Rauba Capeu, kde začíná tepat přímořský život: Pláže jsou převážně kamínkové a na těch soukromých si lze na den pronajmout lehátko i slunečník, přičemž nabízejí také občerstvení zahrnující místní speciality. Navazující nábřeží Quai des États-Unis přechází do již zmíněné Promenade des Anglais. A jakmile po ní urazíte pár stovek metrů, stanete před zřejmě nejslavnější budovou ve městě. 

Hotel Le Negresco z roku 1912 má fasádu vyvedenou ve stylu belle époque a opulentní interiér, zatímco jedinečnou růžovou kupoli nad vchodem navrhl samotný Gustav Eiffel. Těžko byste přitom hledali známou osobnost, která se zde alespoň jednou nezastavila – ať už se jednalo o členy britské královské rodiny, Salvatora Dalího, Louise Armstronga, či třeba Eltona Johna. Poslední majitelka Jeanne Augierová se navíc postarala o velkorysou rekonstrukci a vyzdobila hotel řadou děl věhlasných umělců.

Nejstarší zahrada

Zahrada Alberta I. na východním konci Promenade des Anglais pochází z druhé poloviny 19. století, a jde tedy o nejstarší park ve městě. Obdivovat můžete místní exotickou flóru, ale konají se tam také koncerty a divadelní představení. Procházka parkem vás přivede na architektonicky zajímavé náměstí Place Masséna, oblíbené u domácích i návštěvníků, kde si můžete dát kávu – ale rovněž se osvěžit u fontány Fontaine du Soleil, jejíž středobod tvoří socha Apollona. V neposlední řadě vás pak jistě zaujme netradiční dílo španělského umělce Jaume Plensy, který v otevřeném prostoru rozmístil sedm různě osvětlovaných postav na devítimetrových sloupech.

Hned za náměstím začíná krásná, asi kilometrová Promenade du Paillon. Široký pruh zeleně s vodními plochami potom končí u Národního divadla, za kterým najdete muzeum moderního a současného umění MAMAC: Jeho dvě budovy nabízejí kromě obměňovaných výstav také stálé expozice významných umělců, například Niki de Saint Phalleové, Yvese Kleina či Christa. 

Díla velikánů

Milovníky umění jistě potěší, že se s městem pojí i jména velkých světových malířů. Muzeum zasvěcené Marcu Chagallovi přivítalo první návštěvníky již v roce 1973, a mistr se dokonce jeho otevření sám zúčastnil. Obdivovat můžete nejrozsáhlejší sbírku děl tohoto rusko-francouzského umělce, který se mimo jiné postaral o výmalbu stropu pařížské opery. Mezi zhruba čtyřmi stovkami jeho maleb, kreseb a mozaik rozhodně zaujme mimo jiné dílo nazvané Biblické poselství, jež sestává z obrazů s osobitým ztvárněním stvoření světa, ráje a potopy.

Henriho Matisse pro změnu prezentuje elegantní vila v janovském stylu, jež předloni prošla důkladnou rekonstrukcí. V jejích interiérech dnes můžete zhlédnout řadu umělcových děl, od obrazů, kreseb a tisků až po „malby nůžkami“, jak Matisse přezdíval svým kolážím. Nechybějí však ani jeho sochy a předměty z pozůstalosti. Umělec se do Nice přestěhoval v roce 1917 a žil tam až do své smrti – pohřben je na klášterním hřbitově v těsné blízkosti muzea.

Padesát tisíc květů

Labyrint uliček starého města severně od nábřeží Quai des États-Unis ukrývá mimo jiné katedrálu sv. Reparáty, ale vedle ní také řadu drobných podniků. Na hlavní ulici Cours Saleya se již od roku 1860 konají trhy – ten květinový skoro denně, často ve spojení s prodejem gastronomických produktů, třeba provensálského koření. Zajímavý je také pondělní bleší trh, kde se dají kromě jiného sehnat nejrůznější umělecké předměty.

A pokud vám nevadí statisícové davy, můžete do Nice zavítat v únoru, kdy se tam odehrává slavný karneval s tradicí sahající až do 13. století. Součást průvodu tvoří i jedinečné květinové korzo šestnácti alegorických vozů, s bohatou výzdobou z padesáti tisíc květů. Účastníci v kostýmech je rozhazují také mezi přihlížející, přičemž nejčastěji se jedná o mimózy, které jsou v únoru na Azurovém pobřeží již v rozpuku.