Gobijská zeď: Zapomenutá stavba, která ovládala poušť i obchod
Gobijská zeď představuje nejméně prostudovanou část rozsáhlého systému středověkých opevnění v oblasti severní Číny. Tým Hebrejské univerzity nedávno odhalil některá její tajemství.
V srdci drsné a pusté krajiny mongolské části Gobi se táhne pozoruhodná, málo známá stavba – Gobijská zeď. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o obdobu Velké čínské zdi – obrannou linii proti nájezdníkům. Nová mezinárodní studie, publikovaná v časopisu Land, ale tento pohled mění. Ukazuje, že Gobijská zeď byla mnohem více než jen obrannou bariérou – podle vědců šlo o komplexní infrastrukturu, důmyslně navržennou k ovládnutí prostoru, obchodu i lidí.
Výzkum vedli profesor Gideon Shelach-Lavi a Dan Golan z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě ve spolupráci s profesory Chunag Amartuvshinem z Mongolské národní univerzity a Williamem Honeychurchem z Yale. Cílem bylo rozluštit účel a význam Gobijské zdi – více než 300 km dlouhé stavby, jež protíná hornatou pouštní krajinu Mongolska.
Zeď, která vládla krajině
Pomocí moderních metod, jako je satelitní snímkování, pěší průzkumy a cílené archeologické výkopy, tým zjistil, že hlavní fáze výstavby zdi i přilehlých opevnění spadá do období říše Si Sia (Xi Xia) (1038–1227 n. l.). Tuto říši založil tunguský kmen Tangutů, kteří vládli v oblasti dnešní západní Číny a jižního Mongolska.
Gobijská zeď podle výzkumu nesloužila primárně k obraně, jak se dříve předpokládalo. Měla víceúčelový charakter. Vymezovala hranice říše, regulovala pohyb lidí a karavan, sloužila k dohledu nad obchodními cestami a zajišťovala kontrolu nad vzácnými přírodními zdroji v extrémně nehostinné krajině.
Opevnění tvořené z udusané hlíny, dřeva a kamenů využívalo místní podmínky a materiály. Trasa zdi byla důkladně promyšlená – vyhýbala se neprostupným oblastem, kopírovala terénní zlomy, průsmyky a duny, a především vedla tam, kde byl přístup k vodě a dřevu, nezbytným pro přežití.
Starší, než se čekalo
Zatímco vrcholné období výstavby patří Si Sia, archeologické vrstvy ukazují, že oblast byla periodicky osídlena už od 2. století př. n. l. až do 19. století. Gobijská zeď tedy byla opakovaně využívána po více než 2000 let – jako strategický bod kontroly a infrastruktury.
Studie se zároveň zabývá vztahem mezi státní mocí a životním prostředím. Vyprahlá krajina Gobi s extrémními výkyvy počasí a řídkou populací představovala výzvu. Právě proto je Gobijská zeď podle autorů ukázkovým příkladem, jak se starověké říše dokázaly přizpůsobit nehostinnému prostředí a zároveň si jej podřídit.
„Gobijská zeď nebyla jen pasivní bariérou,“ říká profesor Shelach-Lavi. „Byla to aktivní složka řízení – nástroj moci, organizace a kontroly v divoké krajině.“ Studie tím přepisuje dosavadní chápání imperiálních pohraničních systémů vnitřní Asie a klade nový důraz na role infrastruktury v řízení prostoru.
