Vědci v současné době rozlišují dva typy černých děr: hvězdné černé díry coby pozůstatky vývoje velmi hmotných stálic a černé veledíry, jež se nacházejí v centrech galaxií. O jejich vnitřní struktuře mnoho nevíme, protože známé fyzikální zákony tam v běžně podávané formě přestávají platit. Každého černého giganta však bez ohledu na to, co se skrývá uvnitř, obklopuje tzv. horizont událostí. Jde o plochu, na níž úniková rychlost dosahuje rychlosti světla. Částice vyskytující se nad horizontem událostí mohou od černé díry uniknout, ty pod ním už nikoliv.
Uvedené platí pro modelové nenabité nerotující černé díry. Jejich rotující protějšky však mohou mít horizonty událostí hned dva: vnitřní a vnější. Jde o důsledek faktu, že masivní otáčející se objekty strhávají časoprostor ve svém okolí. Výsledek uvěznění fotonů, jenž definuje horizont událostí, tak závisí na tom, z jakého směru vůči rotaci foton přiletěl.