Na výrony metanu v Arktidě má vliv gravitační síla Měsíce

Není žádným tajemstvím, že v arktických oblastech, jak na souši, tak v oceánu, dochází k únikům metanu z hornin do atmosféry. Děje se to již velice dlouho, dlouhé tisíce let. Odborníci se ale obávají, že se to s postupujícím globálním oteplováním bude zesilovat. Do atmosféry se díky lidským aktivitám dostává i metan z dalších zdrojů, což dohromady představuje podstatnou hrozbu. Metan je totiž velmi účinný skleníkový plyn.

Přestože je metan ve středu pozornosti vědců, některým procesům souvisejícím s jeho koloběhem v prostředí a faktorům, které je ovlivňují, vlastně stále moc nerozumíme. Francouzský badatel Nabil Sultan z oceánografického institutu Ifremer se svými kolegy zjistil, že na výrony metanu z oceánu působí mimo jiné i Měsíc.

TIP: Vědci zaznamenali obrovské emise metanu v oblasti Východosibiřského moře

Je to vlastně jednoduché. Měsíc, přesněji řečeno jeho gravitační přitažlivost, se projevuje v podobě přílivů a odlivů. Ty představují mocnou geologickou sílu, která neustále tvaruje pobřeží moří a oceánů. Sultan s kolegy přišli na to, že přílivy a odlivy také významnou měrou ovlivňují výrony metanu ze dna Severního ledového oceánu.

Badatelé si všimli, že ložiska metanu, která se nacházejí v sedimentech do hloubky jednoho metru pod mořským dnem, jsou citlivá i na malé změny tlaku vodního sloupce. Při odlivu tlak vody na dno klesá a metanu se uvolňuje víc. Příliv naopak tlak vodního sloupce zvyšuje a zároveň omezuje uvolňování metanu.