Nenápadná jeskyně v Africe nabízí mrazivý pohled na to, jak může začít další smrtící epidemie

V samém srdci Ugandy leží místo, které na první pohled působí jako lákavá přírodní atrakce. Ve skutečnosti by se ale mohlo stát ohniskem smrtící epidemie. Takzvaná Hroznýší jeskyně je domovem kolonií kaloňů egyptských (Rousettus aegyptiacus) – netopýrů, kteří fungují jako přirozený rezervoár viru marburg.

Smrtící virus ukrytý v jeskyni

Tento virus, blízce příbuzný známější ebole, vyvolává hemoragickou (krvácivou) horečku s velmi vysokou úmrtností, která může dosahovat až 87 %. Proti nákaze zatím neexistuje široce dostupná vakcína ani cílená léčba.

Na člověka se virus může přenést kontaktem s tělesnými tekutinami nakažených osob nebo při návštěvě jeskyní a dolů, kde tito netopýři žijí. O to překvapivější je nedávné zjištění vědců: navzdory dobře známému riziku do jeskyně pravidelně vstupují desítky lidí – často zcela bez ochrany.

Nečekaný objev z kamer

Původním cílem výzkumu přitom vůbec nebylo sledovat lidské chování. Vědci u vstupu do jeskyně nainstalovali šest solárně napájených kamer, aby monitorovali pohyb velkých šelem, jako jsou levharti nebo hyeny. Během několika měsíců, od února do června 2025, tak nasbírali téměř 9 000 hodin záznamu.

Když ale data analyzovali, objevili něco mnohem znepokojivějšího. Kamery zachytily nejen pestrou škálu zvířat, ale také 214 lidí, kteří jeskyni navštívili. Byli mezi nimi turisté i školní skupiny dětí. Zarážející je, že pouze jediný člověk měl nasazenou ochranu.

Současně bylo zaznamenáno více než 14 druhů zvířat, včetně levhartů lovících netopýry nebo opic, které je sbíraly ze země. Vzniká tak komplexní „ekosystém kontaktů“, kde se virus může potenciálně šířit mezi různými druhy včetně člověka.

Ideální podmínky pro vznik epidemie

Záznamy poskytují unikátní pohled na to, jak by mohla vzniknout nová epidemie. Nejde jen o přítomnost viru v přírodě, ale o kombinaci faktorů: chování zvířat, pohyb lidí a jejich nedostatečná ochrana. Situaci navíc zhoršuje fyzický stav jeskyně. Část jejího stropu se zřítila, takže netopýři často sedí nízko na stěnách nebo dokonce leží na zemi. To znamená, že se k nim lidé i zvířata mohou snadno přiblížit – a tím dramaticky roste riziko přenosu viru.

Přitom nejde o neznámé nebezpečí. U vstupu do jeskyně jsou umístěny varovné cedule a v minulosti už došlo k nákaze turistů – v letech 2007 a 2008 se zde infikovaly dvě osoby, z nichž jedna zemřela.

I když vědci přímo netestovali, zda během sledování došlo k přenosu viru, jejich záběry představují silný důkaz o tom, jak snadno mohou vzniknout podmínky pro takzvaný zoonotický přenos – tedy přeskok viru ze zvířat na člověka.

Zvlášť významné je zachycení tzv. „predátorské gildy“ – skupiny různých živočichů, kteří loví stejného hostitele (v tomto případě netopýry). Takové propojení vytváří hustou síť kontaktů, která může fungovat jako most pro šíření patogenů napříč druhy.

Vědci proto navrhují konkrétní opatření. Doporučují například pravidelné testování krve u zvířat, která jeskyni navštěvují, stejně jako u ochránců přírody pracujících v oblasti. Turisté by podle nich měli mít povinné ochranné vybavení, pokud chtějí lokalitu navštívit.

Celý případ ukazuje, jak tenká je hranice mezi divokou přírodou a lidskou společností – a jak snadno ji můžeme překročit. Jeskyně v Ugandě tak není jen přírodní zajímavostí, ale i varováním: epidemie často nezačínají dramaticky, ale nenápadně – třeba jednou návštěvou jeskyně bez náležité ochrany.